Orchestr jako svědomí. Prague Philharmonia nabídla mrazivý protiválečný manifest

I Wagner v sobě skrývá kus Beethovena

Přestože měl orchestrální večer svůj vrchol v Mahlerových písních, jež zazněly v druhé polovině koncertu, ani jeho první část nebyla bez zajímavosti. Kvalita interpretace však před přestávkou postupně gradovala. Po předehře k opeře Čarostřelec Carla Marii von Webera zazněla raná Symfonie C dur Richarda Wagnera. Na jednu stranu slavné dílo, na druhou cenný dramaturgický příspěvek k beethovenovské linii symfonií. V úvodu zazněla standardně provedená předehra, po ní pak orchestrem nadšeně hraná skladba, která sice nenese patinu původnosti, ale je plnokrevnou hudbou podněcující posluchače k pozornosti pevnou formou i svěžím mladickým hudebním myšlením.

Moje sympatie jsou na straně obohacení koncertního repertoáru. Ano, Symfonie C dur, kterou Wagner napsal v roce 1832 jako dvacetiletý, nese silné vlivy autorova intenzivního studia Beethovenových symfonií. Wagnerova aplikace metody je však vysoce kreativní. V aktuálním provedení celého díla byly akcentovány souvislosti s pozdější vrcholnou autorovou tvorbou. Bylo poukázáno na to, že některé instrumentální prvky přetrvaly i v jeho operách. Vazba byla patrná například ve způsobu práce s žesťovým aparátem.

Dirigent Emmanuel Villaume s orchestrem Prague Philharmonia dal ve své interpretaci Symfonie C dur na srozuměnou, jak se Wagner již ve scherzu třetí věty Allegro assai či ve větě finální Allegro molto vivace částečně svému vzoru vzdaluje. Bylo zajímavé identifikovat i drobné novoty v harmonii prvních dvou vět. Wagner v mládí ze studia Beethovena pochopil, že dlouhodechá evoluce je nejlépe proveditelná a srozumitelná v okamžiku, kdy se v tématech objevují zhusta standardní klasické durové a mollové stupnice, v návaznosti pak rozložené doškálné akordy. Podstatné je však uvědomit si, do jakých souvislostí se dostávají. Wagnerovy vrcholné opery ukazují, že i v rozlehlém díle lze pracovat jen s diatonickými průběhy. Musí být ale jako základna vytvořena tkáň se schopností velkého rozšiřování. Příkladem takového myšlení může být jeho opera Lohengrin.

Mahlerovy písně jako protiválečný apel

Wagnerova symfonie z mládí dosáhla v Rudolfinu velkého úspěchu – bezmála po dvou stoletích. Otevřela opět polemiku k úvaze, jak je beethovenovský, potažmo k tomu klasický kompoziční formát charismatický pro mladého skladatele hledajícího principiální základ: řád a logiku hudebního průběhu. Vždyť se ke klasickému vzoru přimykají nejen jeho bezprostřední následovníci, ale i mnozí skladatelé 20. století, neřku-li skladatelé dneška. Klasický kompoziční řád a jeho časové a místní deriváty vytvářejí proto stále velké téma pro historicky či technologicky zaměřené muzikology.

Druhou polovinu večera vyplnily písně ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Gustava Mahlera. Skladatel využil texty ze stejnojmenné antologie německé lidové slovesnosti. Původní lidové zdroje byly však na začátku 19. století upravovány, dokonce rozšiřovány dobovými romantickými básníky. Mahler tedy získal již umělé varianty původně lidových textů. Výběr skladeb na koncertě zasáhl poslední vrstvu z Mahlerova volného cyklu, který vznikal průběžně více než deset let, především v poslední dekádě 19. století. Byl také dále rozdělen do menších celků.

Písně zazpíval svým měkkým basbarytonem wagnerovský pěvec Nicholas Brownlee. Společným znakem všech zvolených vokálních útvarů byl diferencovaně vyjádřený vztah ke smrti. Zazněly dvě písně s hlavním tématem lásky: Der Schildwache Nachtlied (Noční píseň předsunuté hlídky) a Rheinlegendchen (Malá rýnská legenda), tři písně s vůdčí vojenskou tématikou: Wo die schönen Trompeten blasen (Tam, kde krásné trubky znějí), Revelge (Budíček) a Der Tamboursg’sell (Bubeníček), dále píseň Urlicht (Prasvětlo), dnes spíše známá jako vokální sólo z Mahlerovy Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“, kde se umírající obrací k Bohu. Temný odstín výběru potvrzovala dále píseň Das irdische Leben (Pozemský život) o smrti dítěte hladem. Šokujících témat bylo však ve výběru více. Kdo si současně při poslechu četl texty písní, uveřejněné v originále i s českými nebo anglickými překlady v programovém lístku, musel se cítit emocionálními formulacemi kvazilidových veršů silně zasažen. Český překlad interpretovaných písní pořídila Vlasta Reittererová.

Gustav Mahler vytvořil cyklus Chlapcův kouzelný roh jako sbírku, což je druh cyklického uspořádání, u něhož není povinností interpreta provádět dílo v úplnosti. Tematická šíře Mahlerovy skladby a vysoký počet písní umožňují, aby si interpreti vytvářeli pro svá vystoupení samostatné řady. Výběr, který poskytl posluchačům basbarytonista Nicholas Brownlee, vyzařoval protiválečným apelem. Ztráta milovaného člověka ve válečné vřavě, smrt dítěte z hladu, jehož původcem jsou válečná omezení, poprava a další podobné představy jsou motivy, které lze snadno spojit s dnešní dobou, se situacemi, jež zásadně odmítáme.

Basbarytonista Nicholas Brownlee volil měkké valéry svého hlasu, v pochodových rytmech naopak neustával v řízné akcentaci. Ocenil jsem též pěvcovu spolupráci s orchestrem v písni Bubeníček o popravě vojenského tambora. Pěvec zde přijal jen komentující pozici, tedy nikoliv místo vůdčí. To zaujala barvitá instrumentace přizpůsobující se vojenskému pochodovému bubínku. Jeho zvuk zněl bez vířivého efektu, v děsivé suchosti. Při takové zvukové ilustraci popravy vojenského bubeníka doslova běhal mráz po zádech. Píseň tvořila finále celého večera a končila posledními slovy odsouzeného: „Volám silně za ozvěnou: Já si beru dovolenou! Dobrou noc! Dobrou noc!“

Všechny Mahlerovy písně, které zpíval Nicholas Brownlee, zazněly také na koncertě České filharmonie 14. února 2024. Jejich kompoziční detaily může připomenout relevantní recenze.

Mahlerova práce s kvazilidovými verši byla v Rudolfinu náležitě doceněna

Koncert orchestru Prague Philharmonia pomohl posluchačům pochopit další aspekty Mahlerovy tvorby. Především si mohli odpovědět na otázku, proč se Gustav Mahler zabýval zhudebňováním kvazilidových veršů tak dlouho. V mnoha položkách faktury, které právě nevytvářejí německý lidový hudební styl, je totiž skryta autorova tvůrčí bitva nepodlehnout banalitám, nýbrž udržet čistotu lidové hudební atmosféry. Někde záměrně zpochybňuje obsahovou podstatu žánru a ponechává jen směr melodických křivek či rytmus harmonických změn. Například v hudebním nastavení žánru dětské písně Pozemský život zhudebňuje text o smrtelném hladu dítěte. Bitvu proti banalitám a hloupostem znepříjemňujícím náš život, jež Mahler vedl více než deset let, předal pro další dekády svým nástupcům. Někteří pochodeň převzali, jiní ji z důvodu finanční nevýhodnosti dodnes odmítají.

Publikum ocenilo dramaturgii i provedení Mahlerových písní halasným aplausem. Basbarytonista Nicholas Brownlee společně s orchestrem Prague Philharmonia pod vedením Emmanuela Villauma pak přidával ještě árii Kaspara Schweig, damit dich niemand warnt! z opery Čarostřelec od Carla Marii von Webera.

Nicholas Brownlee ⬩ Prague Philharmonia
27. dubna 2025, 19:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha

Program
Carl Maria von Weber: Čarostřelec, předehra k opeře
Richard Wagner: Symfonie C dur, WWV 29
Gustav Mahler: Chlapcův kouzelný roh, písňový cyklus (výběr)

Účinkující
Nicholas Brownlee – basbaryton
Prague Philharmonia
Emmanuel Villaume – dirigent