Orchestr Národního divadla obhájil své nemalé kvality

Koncert pod názvem Hommage à Smetana, Kovařovic, Ostrčil se konal 23. října 2022 na scéně historické budovy a vystoupili na něm mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, herec David Prachař a mladý klavírní virtuóz Marek Kozák. Dirigentem večera byl hudební ředitel operního souboru Robert Jindra. Dramaturgie přinesla pestrou směsici hudebních druhů – od nedokončeného díla, přes baladu pro sólový zpěv a orchestr, koncertní melodram, až po symfonickou báseň a klavírní koncert. Oslavovaní autoři Bedřich Smetana, Karel Kovařovic či Otakar Ostrčil byly reprezentováni skladbami v rovnocenném časovém poměru. Koncert natáčela Česká televize, přesto do hlediště přilákal nemalé množství posluchačů, kteří srdečným potleskem ocenili umělecké výkony i neotřelou dramaturgii večera.

Vystoupí-li operní orchestr z orchestřiště na koncertní scénu, vždy to podněcuje zvědavost, jak se změna prostředí projeví na jeho výkonu a výsledném zvuku. Hrál-li tento orchestr na scéně historické budovy Národního divadla, ani zde však nelze mluvit o optimálních akustických podmínkách, které skýtá specializovaný koncertní sál. Předpokládejme však, že s tímto prostředím je těleso důvěrně obeznámeno. Do programu večera byly zařazeny skladby repertoárové, doslova konkurzní, též však skladby zřídka kdy slýchané, které otevírají otázku, zda se jejich provedení stane jen ojedinělým případem či podnítí další interprety k jejich realizaci.

Do skupiny skladeb repertoárových lze zařadit provedení symfonické básně Blaník z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany. Skladba zazněla jako poslední před přestávkou, ve velmi solidním provedení, kdy se orchestr vypjal ke kolektivnímu výkonu s mnoha vydařenými detaily v souhře i obsahovém spektru. Zde pro mne orchestr skutečně opustil orchestřiště i psychologicky a začal hrát za sebe, ve prospěch pouze svého uměleckého renomé.

Za dobrý dramaturgický počin lze považovat též zařazení skladby Otakara Ostrčila Osiřelo dítě, balady pro mezzosoprán s doprovodem orchestru na slova lidové písně (skladba měla premiéru v roku 1906), kterou ve velkém osobním uměleckém angažmá a hlasové kráse zazpívala Štěpánka Pučálková, sólistka Semperovy opery v Drážďanech. Skladatel Otakar Ostrčil v této skladbě nevnímal již tehdejší opotřebovanost textu, který se objevoval již v době národního obrození – Karel Jaromír Erben jej totiž uvádí ve své sbírce Prostonárodní písně a říkadla jako lidovou píseň s názvem Sirotek. Otakar Ostrčil jej však zhudebnil s čistými emocionálními rovinami. Zde se Orchestr Národního divadla pohyboval v intencích své obvyklé role a zvukově kompatibilně dotvářel výkon pěvkyně. Skladba i provedení se setkaly s upřímnými sympatiemi publika. Jen škoda, že se posluchači mohli seznámit jen s romanticky laděnou invencí tohoto skladatele. I druhý provedený opus totiž těžil ze stejného zdroje – koncertní melodram Balada česká na text Jana Nerudy, který zazněl v podání herce Davida Prachaře a Orchestru Národního divadla. Stejný invenční rod skladby poněkud ztlumil její vyznění, výkon orchestru za inspirativního vedení dirigenta Roberta Jindry však pro udržení pozornosti publika svým barevným zvukem výrazně přispěl. David Prachař dal textu rozšafný výraz a pomohl tím k jeho základnímu pochopení. Uvolněnost i přirozenost jeho vystoupení dala zapomenout na některé nesouhry s orchestrem i jemné odchylky od původního textu. Jen škoda, že se nastudování neujal nějaký specializovaný režisér melodramů. Dílo by získalo parametry, které již samotnému autorovi přinesly nemalé úspěchy při prvních provedeních. V Praze takoví režiséři existují.

Zařazení relativně dokončeného torza skladby Bedřicha Smetany Pražský karneval na začátek koncertu pokládám za poněkud diskutabilní dramaturgické rozhodnutí. Finalizační úpravy skic provedli Dr. Josef Theuer a Karel Kovařovic. Na zmíněnou skladbu je třeba se dívat, podle mého názoru, především z hlediska Smetanových záměrů, které se týkají i cílové tektoniky díla. Svědčí o tom i autorova dobová korespondence. Při provedení tohoto neúplného cyklu (existuje pouze Introdukce a Polonéza) jsou tedy přednášeny myšlenky bez dalšího kontextu. Proto Pražský karneval působí jen jako skica, a tak by se do začátku slavnostního koncertu zařazovat neměla. Jen si pro srovnání poslechněme předcházející dokončenou skladbu ze závěru Smetanova života 2. smyčcový kvartet, jakou pevnou tvarovost zde autor docílil.

Po přestávce zazněl Klavírní koncert f moll Karla Kovařovice v brilantním podání předního zástupce mladé generace českých klavírních virtuózů Marka Kozáka. Premiéra skladby, dopsané v roce 1887, se však konala až o šest let později (Vilém Kurz, Orchestr Opery Národního divadla, dirigentem byl pravděpodobně autor). Kovařovicův klavírní koncert tedy zapadá do dobového rámce rozsáhlých romantických klavírních koncertů, a dostává se tak do souvislostí například s Koncertem b moll č. 1 Petra Iljiče Čajkovského (1875) či Klavírním koncertem č. 1 Sergeje Rachmaninova (1890), s koncerty Arthura Rubinsteina a s dalšími. Uvedená konkurence je obrovská, přesto Kovařovicův Klavírní koncert f moll nabízí posluchači příjemný hudební zážitek, který vyplývá z nosných témat. Ta jsou využita v koncentrovaném vyrovnaném třívětém cyklu. Lze se s úctou zmínit o neobvyklých, téměř polyrytmických střetech sólového klavíru a smyčců v provedení první věty (těsně před reprízou) či o objevně narušené symetrii v hlavním tématu F dur ve větě závěrečné. Kovařovicův koncert sice nehýří závratnou technickou náročností a velkolepostí faktury klavírních sól jeho slavných konkurentů, může být však vítaným oživením orchestrálních koncertů našich konzervatoří.

Orchestr Národního divadla na večeru k připomenutí zásluh Bedřicha Smetany, Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila pro naši Zlatou kapličku osvědčil své nemalé kvality. Těšíme se na další jeho koncertní počiny.

Hommage à Smetana, Kovařovic, Ostrčil
23. října 2022, 19:00 hodin
Národní divadlo

Program
Bedřich Smetana: Pražský karneval
Otakar Ostrčil: Osiřelo dítě, op. 9, balada pro mezzosoprán s doprovodem orchestru na slova lidové písně
Otakar Ostrčil: Balada česká, op. 8, melodram na slova Jana Nerudy
Bedřich Smetana: Má vlast – Blaník
Karel Kovařovic: Koncert pro klavír a orchestr f moll, op. 6

Účinkující
Štěpánka Pučálková – mezzosoprán
David Prachař – recitace
Marek Kozák – klavír

Orchestr Národního divadla
Robert Jindra – dirigent