Orchestr Národního divadla odehrál první koncert z cyklu Musica non grata znamenitě

„…a přece zní dál!“, tak se jmenuje řada online koncertů z Národního divadla, které v rámci cyklu Musica non grata uvádějí tvorbu skladatelů pronásledovaných za druhé světové války zvrhlou ideologií národního socialismu. Umělců, jejichž původ nebo progresivní styl byl záminkou k zákazu provozování, k pronásledování, končícího nezřídka i fyzickou likvidací.

První online koncert 24. března uvedl skladatele Bohuslava Martinů. Jak známo, Bohuslav Martinů emigroval do USA před nacismem zachvacujícím postupně jeho domov, pak i náhradní domov ve Francii. Jeho osud se tak mohl ubírat šťastnější cestou než životy dalších skladatelů Hanse Krásy, Gideona Kleina, Franze Schrekera, Emila Františka Buriana, Rudolfa Karla či Erwina Schulhoffa, jejichž díla budou také v cyklu představena.

Jako první zazněla píseň Zastavte muziky ze Špalíčku, inovativní formy zpívaného baletu, napsaného v letech 1930-31. Martinů se tímto dílem přihlásil k českému a moravskému folkloru; jednoduchá říkadla, písně a žertovné dětské rýmovačky zpracoval do vysoce umělecké a atraktivní formy, která je velmi blízká a přístupná posluchačům. Málo se ví, že název Špalíček, užívaný pro sbírky pohádek, lidových písní, básniček apod., byl také soukromou přezdívkou Bohuslava Martinů. Říkala mu tak jeho přítelkyně, dirigentka a skladatelka Vítězslava Kaprálová, zatímco on ji nazýval v dopisech Písničkou.

V písni Zastavte muziky vystoupila sopranistka Marie Fajtová za doprovodu Orchestru Národního divadla řízeného Jaroslavem Kyzlinkem. Mohli jsme slyšet nádhernou a pohnutím prodchnutou baladu o loučení s domovem, dětskými kamarády, rodiči i s rodným krajem. Marie Fajtová dala skladbě vroucnost i dramatický vrchol, orchestr přidal jemně odstíněné barvy a dynamiku, vřelost výrazu. Výsledek byl opravdu krásný.

Národní divadlo, Musica non grata: Martinů (zdroj Musica non grata)
Národní divadlo, Musica non grata: Martinů (zdroj Musica non grata)

Jako druhá zazněla Serenáda H 199 z roku 1930, kterou autor věnoval francouzskému skladateli a svému učiteli Albertu Rousselovi. Patří mezi nejhranější díla Martinů. Je to typická neoklasicistní skladba optimistického ladění a hravého charakteru. Orchestr řízený Jaroslavem Kyzlinkem vystihl lehkost i vtipné pointy první věty, komorní intimitu a čistotu druhé věty. Ve třetí větě se orchestrem přelévaly témata jako „mexické vlny“, kaskádovitě šířené a navazující s přesností. Martinů má opravdu velkou instrumentační fantazii. Na závěrečné větě oceňuji svěží tempa, přesnou a jemnou práci smyčců. Takovými úkoly divadelní orchestr roste, je moc dobré, že se do tohoto online koncertního cyklu divadlo pustilo. A že hudebníky můžeme vidět jednou také nahoře, na pódiu. O průvodní slovo programu se postaral muzikolog a odborník na Martinů Aleš Březina.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


3.7 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments