Oslava narozenin i soudobé české hudby. První letošní koncert Ensemble Opera Diversa zvládl oboje

  1. 1
  2. 2
První letošní vystoupení Ensemble Opera Diversa nebylo pouze významnou událostí k pětasedmdesátinám polyhistora Miloše Štědroně; nabídlo také zajímavý vhled do tvorby současných českých (a moravských) skladatelů. Posluchači měli možnost v šestibodovém programu, kdy nejstarší kompozice byla datována do roku 1996 a u třech dalších se jednalo o brněnskou/světovou premiéru, slyšet stav soudobé české hudby.
Nová hudba pro smyčce – Ensemble Opera Diversa, Gabriela Tardonová (dirigentka) – Reduta Brno 2017 (foto Ensemble Opera Diversa/Vít Kobza)

Patrně nejintenzivnějším a pro diváka tradičních koncertů klasické hudby i nejpřekvapivějším prvkem, který stmeloval, a to bez výjimky, všechny skladby večera, byla práce se starým materiálem, respektive využívání tradic jako formotvorného prvku vlastního a moderního hudebního jazyka, adekvátního pro společnost a diskurz jednadvacátého století. Někde silněji, jinde jen náznakově, objevovaly se různé úrovně polystylismu, jenž je typickým komponentem moderní hudby, která naštěstí už nezavrhuje přínosy historie, ale aplikuje a transformuje je podle svých představ do nesmírně zajímavých výsledků. Pondělní koncert přilákal do Mozartova sálu brněnské Reduty početné zástupy posluchačů, které se na provádění soudobé hudby málokdy objeví.

Jako první zazněla ve světové premiéře Fantazie pro smyčce osmatřicetiletého Radima Bednaříka. Kontemplativní začátek měkkých, coplandovských akordů, kdy se barvy přelévaly z jednotlivých skupin přes rozmanité disonance, ani v nejmenším nenasvědčoval tragédii, která měla přijít vzápětí. Drama se však vkradlo do poklidného úvodu a violy intenzivním, ale sytým a plným zvukem přednášely melodii unisono tak energicky, že po chvíli strhly i housle, které se, taktéž unisono, přidaly ke svým kolegům. Tento nezastavitelný kolos střídal se s pizzicatem ve violoncellech a kontrabasech, které doprovázely synkopické téma v houslích. I přes fantazijní charakter díla, daly se v něm naleznout určité styčné body; v jakési kvazirepríze, daleko zlověstnější, než byla expozice, housle a violy vytvářely neurčité barevné struktury, zatímco violoncella a kontrabasy je doplňovaly akcentovanými pizzicaty. Tento zhoubný neklid směřoval do překvapivého vrcholu, ve kterém autor použil snad až lidový námět à la Enescu či Ligeti v Concert romanesc. Skladba pak skončila dramatickým vrcholem, který se zhroutil do sebe a postupně se vytratil. Navzdory tomu, že byl opus plný protikladů, které autor aplikoval do bezprostřední blízkosti, díky vynikající zvukové vyváženosti byla výtečně slyšet i drobná pizzicata, zatímco zbytek tělesa vřel. Takový fakt svědčí samozřejmě o perfektní zvukové představě skladatele. Ta by však zůstala pouze na papíře, pokud by ji Opera Diversa nedokázala tak přesvědčive uvést v praxi.

Nová hudba pro smyčce – Ensemble Opera Diversa, Gabriela Tardonová (dirigentka) – Reduta Brno 2017 (foto Ensemble Opera Diversa/Vít Kobza)

V Hommage à Concerto grosso Roberta Hejnara se v roli sólistky představila violoncellistka Anežka Jungová. Forma concerta grossa soupeří v této skladbě s formou instrumentálního koncertu, zejména díky redukci concertina na pouhý jeden nástroj, nicméně prvoplánové rozdělení na sólistu a orchestr zde nelze v žádném případě uplatnit. Sólistka je totiž součástí celku stejnou mírou jako sólistkou a naopak – celek je sólistou stejnou měrou jako orchestrem. Hra Anežky Jungové byla velmi exaltovaná, a proto se výborně doplňovala s přednesem zbytku ansámblu, který ji náramně podporoval či odpovídal ve vášnivých dialozích. Velice zajímavá je práce autora s barokním materiálem – ten se tu objevuje zejména v akordických postupech a sekvencích, avšak s příměsí moderních prvků, ovšem nikoliv ve Schnittkeho principu dekompozice, nýbrž ve využití starého materiálu v novém kabátě. Proto se vedle vivaldiovské sekvence najednou může objevit témbrová zvukovost ve stylu Pendereckého. Velice zajímavá byla rytmická aleatorika na tónu a1, která silně připomínala druhou větu Sonáty pro sólový klarinet Edisona Denisova, ve které skladatel taktéž uplatnil rytmickou dominanci téhož tónu, avšak ne v aleatorním principu. Zpočátku tyto rytmické variace působily se zbytkem tělesa poněkud různorodě, s postupující zaníceností sólistky i orchestru se však heterogennost přeměňuje v celek. V silné disonanci, nad kterou zní tón a1 v sólovém violoncellu, pak skladba odchází do ztracena.

Nová hudba pro smyčce – Ensemble Opera Diversa, Anežka Jungová (violoncello) – Reduta Brno 2017 (foto Ensemble Opera Diversa/Vít Kobza)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Nová hudba pro smyčce - Ensemble Opera Diversa -G.Tardonová (Reduta Brno 6.2.2017)

[Celkem: 16    Průměr: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář