Oslňující Vondráček

Symfonický orchestr FOK volil dobře, když pozval Lukáše Vondráčka právě v programu, který mu zajistil vítězství v Soutěži královny Alžběty v Bruselu – Klavírní koncert č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova. Je to technicky nejtěžší ze čtyř skladatelových koncertů pro tento nástroj. A řada pasáží působí jako virtuózní kadence, přestože formálně kadencí není. Legendární je interpretace Vladimíra Horowitze, který je prováděl v ještě rychlejším tempu než všichni slavní klavíristé jeho doby.

A dá se opravdu říci, že český klavírista dal skladbě po technické stránce to, co jí náleží. Provedení mělo několik kulminačních bodů v rychlých kaskádách, ale také několik výrazných zpomalení. Jistou nevýhodou koncertu je, že nemá přehledný klasický tvar, přestože drží obvyklé třívěté rozvržení s pomalou větou uprostřed. Sympatické bylo, že v lyrických pasážích klavírista usiloval o co nejromantičtější výraz a byl velmi expresivní. A dále že ani ve výrazných forte neztratil jeho tón na znělosti. Provedení působilo suverénně a mnohdy doslova explozivně. Pokud jde o tempa, dopřával si velké kontrasty a jistou rozevlátost, takže shoda s orchestrem byla místy opravdu jen přibližná. Pouze bych očekával, že melodické pasáže se pianistovi podaří více rozezpívat a že frázování bude celkově čitelnější, takto provedení působilo jako nekonečné kaskády tónů. Efekt koncertů Sergeje Rachmaninova se ovšem dostavil, publikum tleskalo vstoje a dočkalo se dvou rozsáhlých přídavků.

Prvním bylo jedno Intermezzo z opusu 118, posledního cyklu Johannese Brahmse, skladba s meditativním začátkem i závěrem a se vzrušenou střední částí. Druhý přídavek, Sukovu Píseň lásky, hrál Vondráček opět s rozmáchlostí, která se blížila Rachmaninovi či Lisztovi. Smysl pro romantickou citovost mu nechybí, i když Suk by možná zasloužil více jemnosti – nicméně Vondráčkův úhoz zůstával po celou dobu kultivovaný.

Bylo správné zařadit Koncert č. 3 d moll do druhé poloviny, protože jeho účinek by šel těžko překonat, pokud by se odehrál před přestávkou. Takže první polovina patřila jinému ruskému klasikovi, kterým byl Sergej Prokofjev. Suita z baletu Popelka má tu nevýhodu, že ji podvědomě stále porovnáváme se slavnějším Romeem a Julií. Jsou zde podobné charakteristické hudební idiomy, lyričnost a pohádkový nádech, a také dokonalá práce s instrumentací. Orchestr hrál sympaticky soustředěně a dostatečně precizně.

Hodnocení autora recenze: 75 %

 

Lukáš Vondráček & Rachmaninov
Dirigent: Jac van Steen
Lukáš Vondráček (klavír)
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
18. a 19. dubna 2018 Smetanova síň Obecní dům Praha
(psáno z koncertu 18. 4. 2018)

program:
Sergej Prokofjev: Popelka op. 87, suita z baletu
Sergej Rachmaninov: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll op. 30

www.fok.cz