Do hodin klavíru a zpěvu chodila už od mala a brzy také zpívala na nejrůznějších sousedských sešlostech a školních večírcích. Učitelé ji školili jako soprán, nastudovala například Miladu, Krasavu, Vendulku, ale i třeba Elsu. Teprve však když začala brát hodiny u slavné sopranistky Růženy Maturové, na základě jejího doporučení se dala na mezzosopránový obor. Přesto ještě roku 1922, tedy v jejích jednadvaceti letech, ji přijali do Bratislavy jako sopranistku. Výjimečně jen na základě pouhého předzpívání, bez jakéhokoli pohostinského vystoupení. Teprve následujících pět let bratislavské angažmá jí přineslo definitivní změnu oboru.
O+
Právě dnes je to rovných čtyřicet let, co slavná česká mezzosopranistka Marta Krásová nečekaně zemřela (16.3.1901 Protivín – 20.2.1970 Vráž u Berouna). Do pražského Národního divadla ji angažoval Otakar Ostrčil v září 1928. Okamžitě se o ní začalo mluvit jako o velké naději, Ostrčil o ní mluvil jako o “jednom z nejkrásnějších mezzosopránových orgánů, které existují”.
Georges Bizet: Carmen (ND Praha)
P.I.Čajkovskij: Piková dáma (Hraběnka – ND Praha)
Doménou legendární Marty Krásové se v pražském Národním divadle staly hlavně dramatické mezzosopránové role, pro které byla předurčena mimořádně znělým tmavým témbrem svého hlasu a širokou výrazovou škálou. Velmi přesvědčivá byla především právě v tomto oboru i díky daru velkého jevištního charismatu své osobnosti. Za 38 let svého působení na první scéně vytvořila dlouhou řadu strhujících kreací. Mezi její vrcholné výkony se řadí především Fibichova Donna Isabella z Nevěsty messinské, Janáčkova Kostelnička z Její pastorkyně a Kabanicha z Káti Kabanové, Fibichova Vlasta z Šárky, Ježibaba z Dvořákovy Rusalky, Verdiho Azucena či Amneris z Trubadúra a Aidy, Bizetova Carmen a v neposlední řadě Hraběnka v Čajkovského Pikové dámě.
B.Smetana: Viola (Sebastian, Zdeněk Otava jako Antonio – ND Praha)
Marta Krásová patřila ve své generaci mezi zpěváky, nejčastěji vystupující v zahraničí, odkud si přivážela celou řadu nadšených kritik. Výrazně na sebe upozornila nejen při zájezdech Národního divadla do ciziny, ale i při svých samostatných vystoupeních ve Vídni, Paříži, Berlíně, Hamburku, Drážďanech a v řadě dalších významných zahraničních operních domů. Vystupovala také za mořem, v Kanadě a ve Spojených státech, dokořán se jí otevřely dveře newyorské Metropolitní opery. Smlouvu, kterou jí MET roku 1939 nabídla, však nakonec zhatila válka.
L.Janáček: Její pastorkyňa (Kostelnička – ND Praha)
Z.Fibich: Nevěsta messinská (Donna Isabella – ND Praha)
Marta Krásová byla také velmi uznávanou interpretkou oratorní, kantátové a písňové tvorby. Jako jedna z prvních českých pěvkyň se věnovala interpretaci obtížných partů barokní hudby, kdy se souborem Ars rediviva uvedla v československé premiéře řadu vokálních děl Johanna Sebastiana Bacha. Několikrát se s úspěchem představila také jako filmová herečka v drobnějších rolích.
s využitím archivu ND
Do hodin klavíru a zpěvu chodila už od mala a brzy také zpívala na nejrůznějších sousedských sešlostech a školních večírcích. Učitelé ji školili jako soprán, nastudovala například Miladu, Krasavu, Vendulku, ale i třeba Elsu. Teprve však když začala brát hodiny u slavné sopranistky Růženy Maturové, na základě jejího doporučení se dala na mezzosopránový obor. Přesto ještě roku 1922, tedy v jejích jednadvaceti letech, ji přijali do Bratislavy jako sopranistku. Výjimečně jen na základě pouhého předzpívání, bez jakéhokoli pohostinského vystoupení. Teprve následujících pět let bratislavské angažmá jí přineslo definitivní změnu oboru.
