Do hodin klavíru a zpěvu chodila už od mala a brzy také zpívala na nejrůznějších sousedských sešlostech a školních večírcích. Učitelé ji školili jako soprán, nastudovala například Miladu, Krasavu, Vendulku, ale i třeba Elsu. Teprve však když začala brát hodiny u slavné sopranistky Růženy Maturové, na základě jejího doporučení se dala na mezzosopránový obor. Přesto ještě roku 1922, tedy v jejích jednadvaceti letech, ji přijali do Bratislavy jako sopranistku. Výjimečně jen na základě pouhého předzpívání, bez jakéhokoli pohostinského vystoupení. Teprve následujících pět let bratislavské angažmá jí přineslo definitivní změnu oboru.
Právě dnes je to rovných čtyřicet let, co slavná česká mezzosopranistka Marta Krásová nečekaně zemřela (16.3.1901 Protivín – 20.2.1970 Vráž u Berouna). Do pražského Národního divadla ji angažoval Otakar Ostrčil v září 1928. Okamžitě se o ní začalo mluvit jako o velké naději, Ostrčil o ní mluvil jako o „jednom z nejkrásnějších mezzosopránových orgánů, které existují“.
Georges Bizet: Carmen (ND Praha)
P.I.Čajkovskij: Piková dáma (Hraběnka – ND Praha)
Doménou legendární Marty Krásové se v pražském Národním divadle staly hlavně dramatické mezzosopránové role, pro které byla předurčena mimořádně znělým tmavým témbrem svého hlasu a širokou výrazovou škálou. Velmi přesvědčivá byla především právě v tomto oboru i díky daru velkého jevištního charismatu své osobnosti. Za 38 let svého působení na první scéně vytvořila dlouhou řadu strhujících kreací. Mezi její vrcholné výkony se řadí především Fibichova Donna Isabella z Nevěsty messinské, Janáčkova Kostelnička z Její pastorkyně a Kabanicha z Káti Kabanové, Fibichova Vlasta z Šárky, Ježibaba z Dvořákovy Rusalky, Verdiho Azucena či Amneris z Trubadúra a Aidy, Bizetova Carmen a v neposlední řadě Hraběnka v Čajkovského Pikové dámě.
B.Smetana: Viola (Sebastian, Zdeněk Otava jako Antonio – ND Praha)
Marta Krásová patřila ve své generaci mezi zpěváky, nejčastěji vystupující v zahraničí, odkud si přivážela celou řadu nadšených kritik. Výrazně na sebe upozornila nejen při zájezdech Národního divadla do ciziny, ale i při svých samostatných vystoupeních ve Vídni, Paříži, Berlíně, Hamburku, Drážďanech a v řadě dalších významných zahraničních operních domů. Vystupovala také za mořem, v Kanadě a ve Spojených státech, dokořán se jí otevřely dveře newyorské Metropolitní opery. Smlouvu, kterou jí MET roku 1939 nabídla, však nakonec zhatila válka.
L.Janáček: Její pastorkyňa (Kostelnička – ND Praha)
Z.Fibich: Nevěsta messinská (Donna Isabella – ND Praha)
Marta Krásová byla také velmi uznávanou interpretkou oratorní, kantátové a písňové tvorby. Jako jedna z prvních českých pěvkyň se věnovala interpretaci obtížných partů barokní hudby, kdy se souborem Ars rediviva uvedla v československé premiéře řadu vokálních děl Johanna Sebastiana Bacha. Několikrát se s úspěchem představila také jako filmová herečka v drobnějších rolích.
s využitím archivu ND
Do hodin klavíru a zpěvu chodila už od mala a brzy také zpívala na nejrůznějších sousedských sešlostech a školních večírcích. Učitelé ji školili jako soprán, nastudovala například Miladu, Krasavu, Vendulku, ale i třeba Elsu. Teprve však když začala brát hodiny u slavné sopranistky Růženy Maturové, na základě jejího doporučení se dala na mezzosopránový obor. Přesto ještě roku 1922, tedy v jejích jednadvaceti letech, ji přijali do Bratislavy jako sopranistku. Výjimečně jen na základě pouhého předzpívání, bez jakéhokoli pohostinského vystoupení. Teprve následujících pět let bratislavské angažmá jí přineslo definitivní změnu oboru.
