Ostravská opera, její proměny a Robert Jindra

Už jen pouhé dva týdny zbývají do zahájení nové ostravské sezony, a to příští sobotu v Divadle Antonína Dvořáka, slavnostním Galavečerem. Soubory Národního divadla moravskoslezského přitom v sezoně minulé prošly mnohdy zásadními změnami, ordinovanými novým vedením – týmem ředitele Jiřího Nekvasila. Najmě o proměně opery v severomoravské metropoli přitom její návštěvníci na stránkách Opery Plus v uplynulých měsících často velmi živě diskutovali. I proto jsme na prahu nové sezony oslovili hudebního ředitele ostravského operního souboru, dirigenta Roberta Jindru (1977).

Máte za sebou první kompletní sezonu v Ostravě. Vaše pocity? Co z ní vám udělalo největší radost? Na co jste nejvíce pyšný?

Musím říci, že pyšný jsem na celý soubor i tým spolupracovníků, neboť uplynulá sezona nebyla pro nikoho snadná. Pět nových inscenací a pět obnovených nastudování děl zcela odlišných stylů považuji za opravdu úctyhodný výsledek. Sezona vyžadovala od všech složek souboru profesionální přístup a stoprocentní nasazení. Mám skutečně velkou radost, protože jsem nebyl v žádném ohledu zklamán a navíc mám i pocit určitého stmelení souboru. Nemohu říci, že bych si některého projektu vážil více než ostatních. Jako umělecký šéf se musím snažit o to, aby všechna představení měla co nejvyšší uměleckou úroveň a vysoký standard. Nejsem nakloněn politice „načančaných“ premiér a následně pak ponechání inscenací jejich osudu. Zastávám názor, že úroveň divadla neurčuje pouze úspěšná premiéra, ale i úroveň jednotlivých repríz. Mám-li však poukázat na premiéru, která byla svou náročností a dramaturgickým přínosem v celorepublikovém měřítku skutečně výjimečná, zmínil bych červnovou premiéru opery Cardillac německého skladatele Paula Hindemitha. Již ve chvíli, kdy byl zveřejněn dramaturgický plán, bylo patrné, že půjde o nejsledovanější premiéru sezony a soudě podle nadšených ohlasů diváků i odborné veřejnosti se našemu souboru podařilo úspěšně zdolat i tento nelehký úkol. Mám také radost, že se nám podařilo opět navázat spolupráci s Českým rozhlasem a po více než padesáti letech si tak jeho posluchači mohli v živém vysílání vyslechnout vysílání premiéru Janáčkovy opery Šárka a ze záznamu pak i lednový mozartovský galakoncert s Adamem Plachetkou.

Mozart Gala (s basbarytonistou Adamem Plachetkou)

Hned po mém nástupu bylo mým úkolem především stabilizovat soubor opery, umělecky jej nasměrovat a zahájit kroky nutné pro jeho další vývoj a růst. Myslím si, že slevovat ze svých představ a ideálů není žádoucí ani nutné, máte-li možnost je realizovat s kvalitním týmem a umělci, které jsem v ostravské opeře setkal. Provozní problémy, které vyvstávají, jsou zcela běžné a lze je vysledovat i v ostatních divadlech. Snad jediné, v čem se moje představa nenaplnila zcela, byl můj požadavek uvádět představení v takzvaném „blokovém systému“. Podle mého názoru tento systém umožňuje mnohem snáze udržovat nastudování jednotlivých titulů, obměňovat obsazení a diváky tak opakovaně přivést i na již zhlédnutou inscenaci. Zachovat úroveň představení, pokud mezi jednotlivými reprízami uplyne více jak několik týdnů nebo dokonce měsíců, je pak velmi náročné. Stejně tak doobsazení sólistů – pokud tedy nejde o náhlý záskok – do rozjetého představení bez možnosti zkoušek, dokonce mnohdy i bez ansámblové zkoušky, považuji za neprofesionální. Z inscenace se tak vytrácí nejen kvalita, ale i inscenační a hudební názor. Bohužel tento způsob se stává v divadlech již běžnou praxí. Nicméně i přes udržení nutných časových odstupů mezi předplatitelskými skupinami, na které jsou diváci již zvyklí, se nám podařilo řešení najít a vyhnout se tak zmíněným nešvarům nasazováním představení v kratších odstupech během určitého období.

P.Hindemith: Cardillac

Každý soubor má svůj daný rozpočet, se kterým umělecký šéf hospodaří. Skutečnost, že Národní divadlo moravskoslezské je čtyřsouborovým divadlem, mně tedy jako uměleckému šéfovi opery svazuje ruce pouze v provozním ohledu. Omezující může být snad jen to, že Divadlo Antonína Dvořáka, kde opera působí spolu s baletem a činohrou, má k dispozici pouze jednu zkušebnu. Musíme se tak dělit o jeviště a zkouškový prostor s dalšími dvěma soubory. Bývá tedy mnohdy velmi náročné koordinovat zkoušky i představení tak, aby žádný ze souborů nebyl omezován na úkor jiného.

Zmínil jste rozpočet, jak je na tom ostravská opera po finanční stránce? Dokázal byste ji aspoň v tom základním porovnat s dalšími oblastními českými, ale i zahraničními divadly?

Zmiňovat konkrétní čísla jednotlivých operních domů by nebylo myslím vhodné. Jsou to údaje, které si každá instituce chrání, a mé informace by nemusely být ve všech případech úplně přesné. Mým úkolem je hospodařit s rozpočtem, který je mně vymezen v Ostravě. A porovnávat zahraniční instituce s ostravskou operou je zcela absurdní. Rozpočty těchto institucí působí ve srovnání s naší scénou astronomicky, naše čísla nelze dokonce ani postavit do jedné řady s rozpočty pražských operních scén. U nás by bylo například zcela nemyslitelné, aby se honorář jediného umělce pohyboval v řádech statisíců, protože by se tím překročil limit stanovený pro celou inscenaci. Takové nehospodárné nakládání s finančními prostředky by se pak stalo pro divadlo, jako je ostravské, sebezáhubným. Mým úkolem je tedy i v mezích daného rozpočtu udržet co nejvyšší uměleckou úroveň. Poslední léta totiž ukazují smutný trend: kultura v celé České republice se dostává až na samý okraj zájmu politiků i společnosti. Neustálé razantní snižování rozpočtů kulturním institucím mnohdy dosahuje až na samou hranici jejich životaschopnosti. Přispívá tak k jejich destabilizaci, ohrožuje jejich fungování, samotnou existenci a může nutit i ke snižování umělecké úrovně. Dokladem toho jsou neblahé zvěsti o násilném a dosud pádnými argumenty nepodloženém slučování pražských operních domů, či dokonce úvahy o rušení některých regionálních divadel. Jako zázrak pak působí, že i přes tuto skutečnost nabízí regionální divadla velmi kvalitní představení, která nejen umělecky obstojí, ale mnohdy i tvrdě konkurují operním domům s rozpočty několikanásobně vyššími.

Po Janáčkově Její pastorkyni v Ostravě s N.Secunde jako Kostelničkou

Přestože podle mého názoru je ostravský soubor ve velmi dobré umělecké kondici, považuji za jedno ze svých hlavních úkolů ji i nadále rozvíjet. Soubor vždy roste na úkolech, stále je však co vylepšovat a na čem cíleně pracovat. Své kvality myslím prokázaly během uplynulé sezony všechny složky našeho souboru. Výkony orchestru, ať už při Hindemithově Cardillacovi, Janáčkově Šárce nebo Massenetově Wertherovi, byly velmi oceňovány a staly se důkazem vysoké úrovně tohoto tělesa. Přitom každé jednotlivé představení, co do zvuku a stylu, vyžaduje zcela něco jiného a to právě bývá pro hudební tělesa v repertoárovém divadle právě nejnáročnější. Do budoucna bych chtěl nadále pracovat na jistější intonaci a ještě větší dynamické plasticitě. Jako velkou devizu našeho ansámblu vnímám sbor v čele se sbormistrem Jurijem Galatenkem. Přes skutečnost, že tělesa orchestru i sboru jsou svým počtem stálých členů poddimenzována, dokážou obě složky na sebe výrazně upozornit. Sbor svůj kredit potvrdil při Cardillacovi , Šárce či Nabuccovi, neboť jeho výkony v těchto inscenacích byly skutečně výjimečné a jistě obstojí i v celorepublikovém měřítku. Sólistický ansámbl jsem z původních dvaceti stálých členů zredukoval na dvanáct. Vybíral jsem podle kritérií, která jsem si společně se svým týmem nastavil pro následující sezony, s přihlédnutím k plnému využití pro připravovaný dramaturgický plán. V době, kdy přenosy a záznamy z největších světových operních divadel nesmlouvavě nastavují vysokou laťku tohoto žánru, je nutné zajistit divákům co nejvyšší možnou kvalitu. Běžný divák, byť si může být i vědom propastně rozdílných podmínek našich a světových scén, pak samozřejmě očekává vysokou kvalitu také při návštěvě našich představení. Musíme mít tedy ambici se k této laťce i v daných podmínkách co možná nejvíce přiblížit. Při obsazování rolí v jednotlivých projektech se snažím vždy vyvážit poměr hostujících umělců, našich stálých hostů a členů našeho souboru a tak by tomu mělo být i do budoucna. Náš soubor v současné době disponuje pěvci vysoké úrovně, a kteří se stali také ikonkami ostravské opery. Výkony Evy Dřízgové-Jirušové, Luciana Mastra, Agnieszky Bochenek-Osiecké, Bogdana Kurowského, Martina Gurbaľa, Jany Kačírkové a dalších jsou oceňovány nejen na naší ostravské scéně. Možnost spolupráce s výjimečnými osobnostmi, jakými jsou Eva Urbanová, Nana Miriani, Nadine Secunde, Maida Hundeling, Morenike Fadayomi, Peter Mikuláš, Jacek Strauch, Steven Harrison a další, je pak jistě pro všechny složky našeho souboru inspirací a divákům přináší možnost zhlédnout i na prknech našeho divadla pěvce světového renomé. Velkou profesionální oporou a skvělou kolegyní, která však zůstává divákům „skryta“, je vedoucí hudební přípravy Jana Hajková.

J.Massenet: Werther

Ostravské operní publikum se vyznačuje svým nadšením a otevřeností vnímat i méně známé a netradiční projekty. Dokáže také velmi spontánně reagovat. Mnohokrát připravilo umělcům skutečně nebývale bouřlivé ovace a dotvořilo tak atmosféru představení. Proto se mnoho z nich k nám do Ostravy opakovaně a rádo vrací. Stejně, tak jak tomu bývá jinde, se i ostravské publikum dá rozdělit na pravidelné návštěvníky – abonenty, skalní fanoušky, „operní fajnšmekry“ a ty, kteří jdou do opery pouze za osvědčenými a známými tituly. Jsem přesvědčen, že posláním instituce typu Národního divadla má být schopnost rozsahem repertoáru i inscenačním pojetím oslovit a zaujmout široké divácké spektrum.

Velmi příjemná jsou pro mě například setkání s publikem na pravidelných předpremiérových setkáních v Librexu. Letos poprvé se také uskutečnily přednášky renomovaných osobností kulturního života ve Fiducii k připravované premiéře opery Cardillac. Věřím, že tato tradice se bude nadále rozvíjet, získá si rostoucí pozornost a přivede do divadla i nové „poučené“ operní diváky. Považuji tyto doplňující vzdělávací projekty za zásadní a nutné k vytváření celkové kulturní atmosféry města. Od nové sezony také chystáme před vybranými představeními setkání ve foyer, kde dramaturg opery představí operní dílo a jeho inscenační pojetí. Uvažujeme také o předpremiérových setkáních s dirigentem, případně režisérem nových inscenací. Divák má tak možnost se blíže seznámit s dílem i po hudební a inscenační stránce a lépe se pak orientuje při samotném provedení. Tento model není v zahraničí ničím objevným. Poprvé jsem se s tímto způsobem popularizace opery setkal při svém angažmá v düsseldorfské opeře. Tyto projekty měli obrovský divácký ohlas a neobyčejnou návštěvnost. Připravovaná inscenace získávala na váze a vznikala tak atmosféra výjimečné divadelní události. Snad se podaří něco podobného i v Ostravě.

Mezi skalními operními fanoušky zdaleka nejen v Ostravě jste vyvolal rozruch – jakkoli to zní klišovitě – neotřelou dramaturgií. Jaká hlavní kritéria při volbě nových titulů máte? A jsou tituly, které byste v Ostravě rád viděl, ale na které zatím ať už po finanční, či umělecké stránce nedosáhnete?

Všechny tituly, které jsme v uplynulé sezoně uvedli, patří často do repertoáru renomovaných operních domů. Například Hindemithovo stěžejní operní dílo Cardillac uvádějí největší světové i regionální scény po celém světě. V poslední době mimo jiné Vídeňská státní opera, Německé divadlo v Oldenburgu, drážďanská opera, mnichovská opera a další. I Giordaniho Fedora je opakovaně inscenována ve Vídni nebo například v Curychu. Plán uvést toto dílo měla prý dokonce i Státní opera Praha, k realizaci však nakonec nedošlo. Pokusili jsme se tedy částečně splatit dramaturgický deficit našich operních domů, které tato díla po desetiletí opomíjely.

Dramaturgický plán, který je koncipován na několik sezon dopředu, má obsáhnout pokud možno široký záběr operní literatury. Každá sezona samozřejmě zahrnuje dílo českého autora, neboť uvádění operních děl našich komponistů považuji za povinnost. Odkaz, který nám zanechali, je i v celosvětovém měřítku jedinečný a musíme o něj cíleně pečovat. V každé sezoně by také měla zaznít klíčová díla dvacátého století. Po uvedení Hindemithova Cardillaca se v příští sezoně diváci budou moci seznámit s operním dílem Igora Stravinského Život prostopášníka. Do budoucna uvažujeme například o uvedení díla Sergeje Prokofjeva Ohnivý anděl. Další linií je uvádění děl italského verismu. Ať už půjde o populární tituly jako je Pucciniho opera La bohème, která bude uvedena také v příští sezoně nebo v našich končinách méně známá díla, jak tomu bylo v případě Fedory. Počítáme mimo jiné s uvedením Catalaniho La Wally. Opakovaně se chceme vracet také k francouzskému repertoáru. Pravidelnou součástí dramaturgického plánu pro nadcházející sezony je také „velká“ opereta. Rádi bychom doplňovali nabídku zajímavým koncertem či recitálem, tak jak tomu bylo v minulé sezoně při mozartovském galavečeru Adama Plachetky. Velkou výzvou na samé hranici možností by pak mohlo být plánované nastudování jedné z oper Richarda Wagnera u příležitosti jeho dvoustého výročí narození v roce 2013. Operních děl, která bych rád viděl na našem jevišti, ale nejsou finančně či kapacitně v našich silách, je více. Ať už Berliozovi Trojané, Straussova Žena bez stínu nebo gigantické Messienovo dílo Svatý František z Assisi.

U.Giordano: Fedora

Odhadnout, jaká z premiér bude mít největší divácký ohlas, je nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Záleží samozřejmě na kvalitě hudebního nastudování, režijním a výtvarném pojetí inscenace a výkonech sólistů. To vše na diváky působí a ovlivňuje pochopitelně jejich názor. Dá se předpokládat, že na Bohému nebo Romea a Julii půjdou diváci jako „na jistotu“, ale třeba Život prostopášníka nebo i Dvořákova poslední opera Armida budou pravděpodobně očekávány s určitými obavami až předsudky. Může se však lehce stát, že reakce a ohlas publika bude zcela opačný. Příkladem toho byly obě premiéry Cardillaca, při kterých publikum reagovalo nadšeně a obě představení zaznamenala divácky až neočekávaný ohlas. Těším se na všechny projekty nadcházející sezony a věřím, že budou úspěšné a hojně navštěvované. Pokud bych však měl opravdu označit jeden, na který se těším extrémně, pak to je koncertní provedení Janáčkovy opery Věc Makropulos s hvězdným obsazením. Hlavní roli Emilie Marty nastuduje – poprvé ve své kariéře a právě pro ostravskou operu – Eva Urbanová, v dalších rolích vystoupí například Aleš Briscein, Peter Mikuláš, Jozef Kundlák, Luciano Mastro, Agnieszka Bochenek-Osiecka.

A jaké budou v příští sezoně vaše mimoostravské umělecké aktivity? Hodně jste z nich musel kvůli pracovním závazkům na vaší mateřské scéně slevit?

Několik mimoostravských nabídek jsem skutečně musel odmítnout. Je to ale podle mého názoru správné. Nechci být uměleckým šéfem, kterého soubor vídá pouze při jeho premiérách. Snažím se co nejvíce navštěvovat většinu zkoušek, představení a sledovat tak průběh i vývoj jednotlivých repríz. Kromě ostravských závazků budu v Národním divadle v Praze dirigovat například listopadový koncert jubilantů Evy Urbanové, Ivana Kusnjera a Luďka Veleho a také Káťu Kabanovou, Carmen, Così fan tutte a Dona Giovanniho. Obdržel jsem i nabídku k nastudování Její pastorkyně v Košicích nebo doprovázet recitál basisty Ferruccia Furlanetta v rámci Janáčkova máje.

Vaše pracovní nasazení se zdá být velmi intenzivní. Jak to všechno fyzicky zvládáte? Jak hodně jste se po konci sezony cítil unavený? A jak jste prožil prázdniny?

Přestože jsem sem od přírody workoholik a mnohdy se neumím ani zastavit, únavu z náročné sezony jsem samozřejmě pociťoval. Pracovní tempo ve mně doznívalo ještě několik dní po mém posledním představení v sezoně. Léto trávím nejraději ve společnosti přátel, jízdou na kole, ale samozřejmě také s operou. Často si uspořádám svůj „domácí festival“ a shlédnu několik záznamů koncertů a operních inscenací, na které nezbývá v nabité sezoně čas. Vrcholem prázdnin je však pro mě vždy návštěva Bayreuthského festivalu. Wagnerova hudba a jeho vnímání divadla jako „všeuměleckého díla“ je mou životní láskou a nezapomenutelné zážitky z bayreuthských představení nenahraditelnou inspirací.

Díky za rozhovor, ostravské opeře i vám hodně dalších úspěchů v nové sezoně!

Přeji všem operním všem operním fanouškům v nadcházející sezoně krásné operní zážitky !

www.ndm.cz