Ostravský balet a Igor Vejsada

  1. 1
  2. 2

Historie profesionálního baletního souboru severomoravské metropole sahá až do roku 1919, kdy do Ostravy přišel známý italský tanečník, baletní mistr a choreograf Achille Viscusi (1869-1945), když před tím působil přes deset let v pražském Národním divadle a také v Brně. Z ostravských tanečníků – amatérů Viscusi vybudoval profesionální soubor a také vychoval řadu skvělých tanečníků – mimo jiné i Emericha Gabzdyla, který v až neuvěřitelně dlouhém časovém úseku let 1938 až 1970 stál v čele ostravského baletu.


Ostravský baletní soubor patří společně s pražským a brněnským k našim největším. V současné době, už od roku 1996, je v Ostravě u baletního kormidla tanečník a choreograf Igor Vejsada (1956), absolvent brněnské konzervatoře a také bratislavské Vysoké školy múzických umění.


Nepřehlédnutelnou postavou ostravského baletu je jeho někdejší dlouholetý šéf Emerich Gabzdyl, jeho více než třicetileté působení v čele souboru nelze nezmínit. Zažil jste jako divák ještě některé z jeho choreografií? Je ještě dnes jeho odkaz v ostravském baletu cítit?

Osobně jsem bohužel Emericha Gabzdyla nezažil, znám ho jen z vyprávění a ze záznamů. Jeho odkaz je tady v Ostravě určitě cítit dodnes a myslím – nebo aspoň doufám – že i já ho ctím. Velkou inspirací je pro mě umělecká všestrannost souboru, kterou Mistr v ostravském baletu vyprofiloval. Vedle klasické baletní dramaturgie se vždy zajímal i o současné autorské divadlo, sledoval dobové trendy – to je model, ze kterého vychází i moje dramaturgie. Stejně jako on se ale při tom zároveň snažím ctít publikum.

Dodnes také existuje spolupráce baletního souboru s operou, operetou, tak jako za éry Emericha Gabzdyla, dnes k tomu přibyl muzikál a dokonce i činohra. Myslím, že možnost pracovat v jiném souboru a žánru je pro tanečníky důležitá – navíc takovou zkušenost mohou zúročit i v baletním repertoáru. Jen vše musíme realizovat s menším počtem tanečníků, než měl ostravský balet za Emericha Gabzdyla.

Emerich Gabzdyl (1908-1993)
Vy sám v ostravském baletu působíte už patnáctým rokem. Jak se podle vašeho názoru změnil soubor za tu dobu? A v jaké je dnes kondici?
Myslím, že se změnil velmi výrazně, hodně dělá také vliv zahraničí. Je důležité, aby soubor kromě mé vize měl možnost získávat i další podněty, setkávat se s profesionálně i lidsky zajímavými osobnostmi. Tím vzniká přirozený tvůrčí proces uvnitř souboru, neustálý posun někam dál… a právě to mi u předchozího fungování souboru trochu chybělo.

Díky pochopení vedení divadla jsem měl a mám možnost zvát k hostování pedagogy i choreografy v podstatě z celého světa. Tanec je dnes velmi široký pojem, stal se mezinárodním jazykem, určitě nezahrnuje jen názor jednoho člověka; navíc je v tanci důležité nitro – není to jen záležitost techniky, jde o to odemykat vnitřní schránky tanečníků. A dobrý pedagog, choreograf pomáhá tanečníkům nejen technicky, ale zároveň by měl každému jednotlivému tanečníkovi otevřít vnitřní cestu, pomáhat mu s nalezením vlastního ega, sebedůvěry… To se, doufám, daří, v souboru jsou osobnosti, které na sobě neustále pracují – a tím se pak vytváří psychika celého souboru, který je vnitřně stabilizovaný (což se pozná i na jevišti) a přitom se neustále vyvíjí dál. A mně to zase umožňuje stavět různobarevný repertoár vycházející z osobností i celého souboru.

Určitě ani v ostravském baletu není vše ideální. Co hlavně – mít tu možnost – byste změnil?

Kdybych tu možnost měl, za prvé bych všem, nejen ostravským tanečníkům, zajistil pevnější sociální zázemí, které je dnes ostudné. Včetně finančního ohodnocení, které se se světem ani zdaleka nedá srovnat. Neříkám žádnou novinku, ale v tomto oboru je to zvlášť palčivé. Lidé dnes dřív „stárnou“ – laťka pro tanečníky se zvýšila, neustále se zvyšuje, srovnání se světem, se špičkou je dobré, ale neúprosné.

A za druhé bych trošku změnil směrné číslo baletu Národního divadla moravskoslezského. Ostravský soubor nemusí být žádný gigant, ale o 5-6 tanečníků více by byl ideální stav, už jen proto, aby se dal v pohodě naplnit i požadavek na počet tanečníků v ostatních souborech (opera, opereta, muzikál) a zároveň náš vlastní baletní repertoár. Jak už jsem říkal, spolupráce s ostatními soubory, i když v současném počtu není jednoduchá, je důležitá – profesionálně i lidsky rozšiřuje přece jen úzké obzory baletního „inkubátoru“.

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (choreografie I.Strode, foto J.Hradil)
  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (3) “Ostravský balet a Igor Vejsada

  1. Děkuji za pěkný a zajímavý rozhovor
    s p. Vejsadou a jsem moc ráda,že my v Ostravě máme možnost vidět tituly klasického baletu na velmi dobré uměl. úrovní,ale i modernu.
    Nezapomenutelný zážitek mi přichystal v baletu Purim. Něco opravdového a nepopsatelného slovy.
    Přeji nadále Zlomte vaz!!!!!!!!!!!!
    Jana

Napsat komentář