Výtvarnou stránku festivalu letos zastupuje putovní výstava Kamila Hauptmanna a snímky performera Michala Heribana. Po šesti letech se navíc festival konečně dočkal nového loga i webových stránek. Můžeme se v této souvislosti těšit i na nový merch?
Z nového vizuálu se velmi těšíme a jsme rádi, že ho můžeme naplno sdílet s diváky. Připravili jsme si pro ně také několik překvapení. Aktuálně máme nachystané upcyklované taštičky, peněženky nebo ledvinky vyrobené z loňských a předloňských reklamních bannerů. Další věci chystáme tak, aby byly vyrobeny opravdu kvalitně a jednalo se o udržitelné produkty, které se stanou přirozenou součástí každodenního života našich návštěvníků.
Mottem letošního festivalu je PLACEBO. NEVIDITELNÁ SÍLA OČEKÁVÁNÍ. Jak probíhal proces jeho výběru a jak souvisí s choreografií Michala Heribana Ja som placebo, která bude na festivalu uvedena?
Téma festivalu vyplývá zpravidla z mého dlouhodobého pozorování umělecké scény i celkové společenské situace. Během tohoto roku jsem vnímala, jak se množí spousta negativních vlivů, a přišlo mi skvělé podívat se blíže na sílu lidské mysli a myšlenky jako takové. Tento záměr se zcela přirozeně potkal s tvůrčím procesem a osobní životní zkušeností Michala Heribana, takže propojení tématu s jeho sólovou inscenací se zdálo velmi příhodné. Pro mě je klíčová právě síla hlavy a nastavení mysli, což se ostatně objevuje i v dalších festivalových inscenacích.
Jak k tématu placeba a síle mysli přistupuješ ty osobně?
Jedna věc je nepopiratelná síla myšlenky, ale druhá věc, ve které vidím důležitou úlohu celého MOVE Ostrava, je zůstat ukotven v těle a zachovat si jednotu. Mě osobně hrozně baví celá ta hra a rovnováha, když se tělo a hlava vzájemně ovlivňují a posouvají. Často se mi stává, že jakmile už nemůže hlava, mohu se opřít o tělo a naopak.
V rámci MOVE Festu Ostrava probíhá již několikátý rok aktivní spolupráce se slovenskou taneční scénou a festivalem MOVE Fest Košice. Kdy a jak k tomuto propojení došlo? Jednalo se o spontánní rozšíření, nebo o vývoj dlouhodobého partnerství?
Naše propojení vycházelo prvotně z přátelských kontaktů. Byli jsme osloveni a spojili jsme síly s košickým kulturním centrem Tabačka Kulturfabrik a organizací Priestor súčasného tanca. Košickým kolegyním se líbila vyváženost naší dramaturgie i celkového pohybového konceptu, v němž vedle sebe fungují současný tanec a nový cirkus, ale také site-specific či participativní projekty.
Až postupně jsme zjistili, že Ostrava a Košice jsou partnerská města, navíc sdílejí pozici velkých center na východě svých zemí, mají podobný počet obyvatel i bohatou industriální historii. Pro obě strany je výhodné sdílet společnou vizuální identitu a propagaci, díky čemuž jsou oba festivaly mnohem živější. V minulosti jsme se pokoušeli sdílet i totožné inscenace, ale ukázalo se, že každé dílo vyžaduje specifickou lokaci uvedení a z časového i finančního hlediska to nebylo efektivní.
Jak silně je v dramaturgii ostravského festivalu zakořeněna česko-slovenská vzájemnost a jaká je pro tebe situace na slovenské scéně?
V taneční komunitě vnímám obrovskou provázanost obou zemí, jejich vzájemné obohacování a podporu. Každá scéna má svá specifika a výhody, které se myslím si vzájemně doplňují. Mnohé slovenské umělkyně a umělci působí dlouhodobě v Česku, takže je často těžké jejich tvorbu jednoznačně zařadit jen do jedné země. Slovenská část přináší obrovskou energii a syrovost, v Česku je naopak větší infrastruktura podpory a rezidenčních míst. Dohromady tak vytváříme velmi prospěšnou symbiózu.
Jak přistupuješ k výběru žánrů a umělců? Vracíte se k osvědčeným jménům, nebo dáváte přednost zatím neznámým tvářím?
Při celoroční i festivalové dramaturgii dbám na vyváženost – střídáme současný tanec, nový cirkus a site-specific projekty, přičemž vedle sebe stavíme česko-slovenské a zahraniční tituly. V blízké době se chceme ještě více zaměřit na lokální středoevropský kontext a využít specifičnost umístění Ostravy, která má blízko jak na Slovensko, tak do Polska.
Ostravský divák i já osobně máme rádi kontinuitu a možnost sledovat vývoj konkrétních tvůrců, proto oslovujeme i umělce z předchozích ročníků. Zároveň dáváme v linii „návrat ke kořenům“ prostor ostravským rodákům. Stejně důležité je však ukazovat nejmladší generaci – jednak pro její dravou energii, jednak proto, aby se začínající i etablovaní tvůrci potkávali a vzájemně sdíleli zkušenosti.
Je v rámci nejmladších umělců stále z čeho vybírat?
Ano, je. Co se týče nového cirkusu, mám radost, že část mladých tvůrců odchází za studiem do zahraničí a další se z prestižních škol vracejí zpět. Na taneční scéně se v současnosti žánrové hranice velmi často stírají. Víc než samotná žánrová škatulka je pro mě rozhodující, aby bylo představení celistvé, kvalitní a oslovilo konkrétní diváckou skupinu – od mladého publika až po příznivce narativnějších děl. Například letos opět navazujeme na skandinávskou linku děl pro nejmenší dětské diváky inscenací Keep It Safe.
Některá představení se odehrávají mimo tradiční taneční scény, například inscenace Komín od Elišky Brtnické je uvedena ve Frýdku-Místku v prostorách bývalé tovární haly. Jak bude organizován přesun diváků?
Na přesné logistice ještě pracujeme, ale plán je takový, že po skončení Connecting/Stations na Hlavním nádraží v Ostravě bude právě vyjíždět přímý vlakový spoj do Frýdku-Místku. Odtud je Nová osmička vzdálená necelých deset minut chůze z nádraží, takže půjde o společný festivalový výlet, na který se už teď těším.
Jak bude vypadat pohyb přímo v Ostravě mezi jednotlivými inscenacemi?
Stejně jako loni spolupracujeme se společností pro sdílená kola a nejen diváci tak mohou využít MOVE Next bikes. Veřejná doprava je pro nás důležitá s ohledem na životní prostředí i pohyb celkově, navíc je díky tomu přesun mezi jednotlivými ostravskými lokacemi pestřejší a zážitkovější.
Velkou pozornost poutá participativní projekt Veľký nádych, na který byl vyhlášen open call. Co všechno jeho příprava obnáší a jak na něj reaguje místní komunita?
Z předchozích uvedení v rámci slovenských festivalů Bratislava v pohybe a Tanečno máme nádherné ohlasy a já si nesmírně vážím odvahy ostravských žen, které se rozhodly do projektu zapojit. Pozoruji obrovský posun oproti začátkům MOVE, protože lidé mají rok od roku větší chuť tyto věci zkoušet a zažívat na vlastní kůži.
Pro ostravské uvedení jsme hledali místo, které v sobě nese podobnou grácii jako Primaciální palác v Bratislavě, kde proběhlo první uvedení. A pokud je Ostrava na něco opravdu hrdá, je to ikonický Módní dům Ostravica-Textilia. Tento prostor v sobě nese hlubokou historii oděvní kultury i architektury. Propojení poetičnosti tohoto projektu s typickou ostravskou rázností a jedinečným prostorem Ostravice bude podle mě skvělým zážitkem.
Co se týče produkce, náš tým zajišťuje kompletní zázemí — vyhlášení a zpracování open callu, zajištění zkušebních prostorů i koordinaci s hudebníky, jelikož součástí inscenace je živý doprovod smyčcového tria.
Projekty jako Connecting/Stations nebo zmíněný Veľký nádych vstupují přímo do veřejného prostoru nebo nedivadelních scén. Jak diváci přijímají umění na místech, kde ho pravděpodobně nečekají?
Pro nás je bezprostřední blízkost s divákem klíčová. Vyžaduje to jistou dávku odvahy vystoupit z bezpečí magie divadelních světel a sdílet ty nejniternější tvůrčí myšlenky na denním světle. O to silněji pak působí poselství spolubytí.
V rámci Connecting/Stations dostáváme od diváků krásnou zpětnou vazbu. Místa, která běžně slouží jen jako průchozí koridory, najednou lidé vnímají mnohem otevřeněji a zabydleněji. Zároveň mají tyto projekty obrovský potenciál zasáhnout i náhodné kolemjdoucí, kteří by do divadla možná nepřišli.
Na jaká další nová místa se letos můžeme těšit a co obnáší jejich výběr z administrativní stránky?
Vždy mě baví hledat prostory, které s konkrétním představením budou nejsilněji rezonovat. Velkou radost mám z toho, že se kromě Frýdku-Místku podařilo do programu zařadit také Červený kostel evangelické farnosti v Ostravě, kde přivítáme zahraniční hosty z Estonska. Místní paní farářka je skvělá, vnímá duchovní hodnotu umění a věří, že by se naše světy měly vzájemně ovlivňovat a společně růst.
Administrativní stránka věci je velmi náročná a hodně záleží na vstřícnosti vlastníka daného objektu. Pokud jde o čistě veřejný prostor, čeká nás obrovské množství úředního papírování a schvalování. Běžně se stává, že na jedno jediné představení potřebujeme až šest různých povolení, přičemž každý orgán má své vlastní formuláře, postupy a lhůty. Vždy to však stojí za to!
Součástí programu je už zmíněné estonské duo Maria Solei Järvet a Juulius Vaiksoo s inscenací Life Dances to Eternity. Jak probíhal proces výběru tohoto díla?
Estonský soubor jsem viděla s jinou choreografií letos na jaře na platformě Baltic Dance Platform ve Vilniusu. Zaujali mě nejen samotným představením, ale jako jedni z mála i svou pitch prezentací. Přistupovali k ní s obrovskou autenticitou a skvělou souhrou, bylo celkově velmi inspirující sledovat jejich vzájemnou podporu. Dané duo se mi nepodařilo vidět naživo, ale jde o mimořádně talentované mladé tvůrce a čerstvé absolventy z Islandu a Dánska. (Juulius absolvoval taneční studium (BA) na Islandu. Solei získala titul v oboru současného tance a choreografie (BA) v Kodani, pozn. Red.) Myšlenka jejich představení nádherně rezonuje s prostorem kostela, pro který byla koncepčně vytvořena.
Jak se osvědčil systém prodeje lístků podle modelu Pay what you can (Zaplať, kolik můžeš) a jaké další možnosti podpory divákům nabízíte?
Model Pay what you can je formát, se kterým velice souzníme. Líbí se nám, že dává divákovi volbu a možnost zhodnotit vlastní finanční situaci. I přes ekonomické turbulence v Česku nás těší, že zájem o kulturu trvá a diváci její hodnotu intenzivně vnímají.
Pro nejmladší generaci úzce spolupracujeme s ostravským klubem Mladý divák, díky čemuž jsou vstupenky pro všechny ve věku 15 až 25 let ještě dostupnější. Doporučuji všem mladým zájemcům přijít a propojit se s komunitou, protože pro samotné tvůrce je nesmírně cenné slyšet, jak tvorbu vnímají jejich vrstevníci.
Pro diváky, kteří chtějí festival podpořit vyšší částkou, máme k dispozici donorské vstupenky, které nám následně umožňují držet ceny základních lístků takto nízko. Všem podporovatelům ze srdce děkujeme. Do budoucna plánujeme budovat partnerský klub, abychom posílili vícezdrojové financování a snížili závislost na grantových dotacích. Koncept tzv. zavěšené vstupenky (koupě lístku pro někoho, kdo si ho například nemůže právě dovolit) se nám v minulosti osvědčil, letos jsme ho z nabídky vynechali hlavně proto, že by množství různých kategorií mohlo působit chaoticky. S vybudováním stálého prostoru MOVE base bychom se k němu ale rádi vrátili.
Po mnoha letech se do Ostravy vrací finský choreograf a tanečník Jarrko Mandelin. Na jeho lekce s nadšením vzpomínám já sama z doby studií na ostravské konzervatoři. O jaký typ workshopu se jedná a jaké další lekce letos nabízíte?
Ano, jsem velmi ráda, že naše pozvání přijal. Jarrko Mandelin povede dva workshopy – florwork techniques a partnering tools. Na oba dva doporučujeme alespoň mírnou pokročilost a předchozí zkušenost s pohybem. Naopak moje nedělní jóga s brunchem je koncipována jako open level, kdy půjde o pohodové společné festivalové ráno otevřené úplně všem. Pohybový workshop Michala Heribana je také koncipován pro netanečníky i tanečníky a bude propojovat výtvarné, fyzické i divadelní smýšlení spolu s částmi přímo z jeho sóla Ja som placebo.
Mezi další možnosti vzdělávání patří i sympozium, které se minulý rok soustředilo na start kariéry absolventů tanečních škol. Letos na něj navazujete ve spolupráci s Vizí tance a Asociací taneční a pohybové výchovy (ATPV). Jak bude probíhat a pro koho je určeno?
Letošní mini sympozium je zaměřeno na kreativní tanec a implementaci uměleckého vzdělávání do běžného školního systému – vedle taneční a pohybové výchovy jde také o výchovu filmovou a dramatickou. Představíme současný stav, roli MOVE Ostrava i příklady z praxe. Ve spolupráci s ATPV nabídneme i vzorovou ukázkovou lekci, kterou povede Jana Látalová a podělí se o své dosavadní zkušenosti.
Sympozium je určené pro tanečníky, tvůrce, studenty i absolventy, kteří by se chtěli zapojit do pedagogické činnosti, stejně jako pro učitele ze škol, kteří si tento typ výuky zatím neumí zcela představit.
V polovině listopadu pak navážeme ještě větším sympoziem pro celý Moravskoslezský kraj, kde se propojí složky filmové, taneční i dramatické výchovy, včetně konceptů jako tělocirk nebo metodik organizací SE.S.TA a ATPV. Chceme na jednom místě propojit aktéry z praxe, ředitele i učitele škol a zástupce kraje, aby nedocházelo k roztříštěnosti informací.
Můžeš blíže představit projekt CUKR a jakou v něm hraje MOVE Ostrava roli?
CUKR je zkratka pro Centra uměleckého a kreativního vzdělávání v regionech, jehož cílem je systematicky rozvíjet kreativní vzdělávání v českém prostředí. MOVE Ostrava působí jako zaštiťující organizace pro implementaci taneční a pohybové výchovy v Moravskoslezském kraji, tzv. CUKR points. Vedle pořádaných sympozií nabízíme školám projekt Divoké husy, který umožňuje žákům navštěvovat taneční představení, a realizujeme ukázkové lekce přímo na školách. Máme ještě jedno volné místo, informace k přihlášení najdou zájemci na našich stránkách.
Mnoho lidí vnímá MOVE především skrze podzimní festival. Jaké další celoroční aktivity, které nejsou na první pohled tak viditelné, realizujete?
MOVE Ostrava je otevřený prostor pro tanec a pohyb, který funguje v průběhu celého roku. Intenzivně pracujeme na vytvoření stálého zázemí MOVE base, kde by se taneční komunita mohla pravidelně setkávat, sdílet radost z pohybu a získat v dnešním proměnlivém světě pevnější ukotvení. V rámci toho pořádáme víkendové intenzivní kurzy MOVEment Intensive, kde představujeme netradiční pohybové směry a lektory s vlastní metodou nebo přístupem.
Dále se věnujeme kulturní advokacii – byli jsme například zapojeni do tvorby strategie proměny kulturních domů v Ostravě. Jsme součástí národních i evropských networků, jako je Nová síť nebo nově vznikající Asociace nového cirkusu. Usilujeme o decentralizaci umělecké tvorby i zázemí a dáváme silnější hlas nezávislému umění v Moravskoslezském kraji, aby zdejší tvůrci měli místo pro setrvání nebo opětovný návrat.
Co bys na závěr chtěla vzkázat návštěvníkům MOVE Festu?
Jménem celého MOVE týmu chci moc poděkovat za jakoukoliv formu podpory, které si velmi vážíme, ať už jde o nákup vstupenek, nebo sdílení našich aktivit na sociálních sítích. Rostoucí zájem publika nás velmi těší a vážíme si důvěry každého z nich. Díky vám všem se utvrzuji v tom, že podpora nezávislé kultury a živého umění má obrovský smysl i v těchto nejistých časech.
