Ostravský Ernani

Premiéra Verdiho opery Ernani, která patří ke skladatelovým méně hraným dílům, byla v Ostravě naplánovaná na 10. října, tedy přesně na den Verdiho narození, jen o dvě stě let později. Hudebně dílo nastudoval a také dirigoval Tomáš Brauner, který operu pojal víceméně jako sled hudebních čísel, v nichž své hlasivky nešetřil nikdo ze sólistů ani ze členů sboru. Na samém začátku se dokonce dalo rozeznat, který jednotlivec z pánů sboristů v první řadě tolik „nakládá“ do svého hlasu, že působí skoro jako sólista. (Pan sbormistr Jurij Galatenko z něho asi neměl radost.) Nebylo však jen dirigentovou vinou, že celkový dojem z inscenace působil roztříštěně. Režijně inscenaci vedl nynější generální ředitel Slovenského národního divadla v Bratislavě Marián Chudovský na scéně Jaroslava Valeka a s kostýmy Petera Čaneckého. Diváky překvapil už úvodní scénou, v níž všichni pánové, dirigovaní představitelem bandity Ernaniho, rádoby civilně předstírali, že se operu ze svých notových partů teprve učí. Čím tento úvod inscenaci prospěl, věru nevím.

Jak známo, Verdiho Ernani nemá příliš logicky vystavěné libreto (ale totéž bychom mohli říci i o tak úspěšném Trubadúrovi nebo o Síle osudu), navíc hudební řeč této opery není právě sjednocená, a tak by dílu patrně prospělo spíše zvolení jednotného inscenačního klíče než sled jednotlivých režijních nápadů. Když se vedle sboristů v bílých košilích a v šedých oblecích či jen kalhotách objevila Elvíra v noblesních svatebních šatech, bylo po koncepci.

Scénografie se ve své zjednodušující realizaci podobá původnímu návrhu Jaroslava Valeka opravdu jen velmi vzdáleně. Záměr „natáčet“ inscenaci Ernaniho jakoby pro film nebo pro televizi (dva transportní „filmovací“ kontejnery na kolečkách tu zastupují i mobiliář šlechtického paláce), odkrýt zázemí příprav inscenace, sboru ponechat současný oděv, který v průběhu inscenace doplní červené obličejové masky, zmizel ve třetím dějství díky zamaskování mužského sboru do bílých hábitů Ku-klux-klanu a dam do černého.Vypracovány nebyly ani jednotlivé postavy, ani jejich vztahy, dramatické situace probíhaly nestandardně – režisér neváhal Elvíru a Ernaniho schovat pod jakýsi stan z Elvířiny vlečky a svatebního závoje, pod nímž je Silva přistihne. Když se milenci od sebe vzdalují, tahají se o Elvířin plášť. „Nemohli se odtrhnout od sebe“, nějak podobně jako se Laďka Kozderková „nemohla odtrhnout od okna“ ve filmu Trhák (scénář Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák). Je to vtipné, ale jaksi „z jiné opery“. Nebo: Elvíra odchází Ernanimu pro lék, ale vrací se s velkou kyticí lilií… Logika inscenace je (patrně záměrně) narušována, vše je dovoleno, ale myslím, že přinejmenším část obecenstva nemá šanci pochopit, proč tomu tak je. Snad poprvé v životě jsem měla pocit, že by bylo lépe provést tuto operu jen koncertně. Rozhodně by posluchač nebyl dezorientován víc než tímto tragikomickým režijním pojetím.

Po pěvecké stránce nejvíce potěšil Martin Gurbaľ jako Don Ruy Gomez de Silva. Zdá se, že po době pohodlné stagnace zpěvák pracuje na technice svého krásného znělého basu. Ernani v podání Luciana Mastra vyplýtval téměř všechnu svou (až naddimenzovanou) hlasovou energii v první polovině večera a v závěru opery mu slyšitelně docházely síly. Frédérique Friess jako Elvíra střídala místa pěvecky obdivuhodná s pasážemi, které zněly podivně zastřeně. Role krále, Dona Carla, Aleši Jenisovi neseděla – jeho hlas překvapivě postrádal barvu i belcantovou vláčnost.

Domnívám se, že dramaturgická volba Verdiho opery Ernani ve spojení s tímto inscenačním týmem nebyla šťastná a že by za jiných okolností tvůrčí vklad kvalitního ostravského operního souboru do tohoto projektu mohl dosáhnout výraznějšího naplnění. V hledišti ostravského Divadla Antonína Dvořáka zaznělo po představení tentokrát i výrazné „bučení“. Potěšilo mne, že si naše obecenstvo konečně nenechá všechno líbit a dokáže spontánně projevit své pocity.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

Giuseppe Verdi:
Ernani
Hudební nastudování: Tomáš Brauner
Dirigent: Tomáš Brauner (alt. Jan Šrubař)
Režie: Marián Chudovský
Scéna: Jaroslav Valek
Kostýmy: Peter Čanecký
Sbormistr: Jurij Galatenko
Pohybová spolupráce: Igor Vejsada
Dramaturgie: Daniel Jäger
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského Ostrava
Premiéra opery 10. října 2013 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava

Ernani – Luciano Mastro (alt. Branko Robinšak / Gianluca Zampieri)
Don Carlo – Aleš Jenis (alt. Jakub Kettner)
Don Ruy Gomez de Silva – Martin Gurbaľ (alt. Bogdan Kurowski)
Elvira – Frédérique Friess (alt. Jana Šrejma Kačírková / Olga Romanko)
Giovanna – Anna Nitrová (alt. Erika Šporerová)
Don Riccardo – Ondřej Koplík (alt. Václav Morys)
Jago – Václav Živný (alt. Jaroslav Kosec)

www.ndm.cz

Foto Martin Popelář