Out of Control spojuje radost z improvizace v tanci i hudbě

Osm interpretů, hudebníků i tanečníků – Eva Rezová, Alžbeta Mjartanová, Štěpán Hon, Jan Razima, Sarah Jedličková, Nina Honová, Timur Bereznij, Jeorge Luis Rebollo Castanon – prochází v této zřetězené pohybové hře řadou situací, v nichž rozehrávají taneční a zvukové plochy a nechávají se unášet pocity a impulzy okamžiku. Rámec tohoto magisterského projektu udává především rytmus, už od prvního seznámení, kdy se nejprve performeři, ale posléze i diváci stávají nástroji v rukou jednoho dirigenta. Živelnost však brzy přebírá otěže nad řádem a kontrolou a nastoluje napětí mezi organizovanou strukturou a volným, svobodným projevem.

Prostor Rajské zahrady bývalého kláštera je zastřešený jako velký taneční nebo hodovní sál, má specifickou akustiku, která silně nese zvuk, prosklená zadní část i vstupy po obou stranách dovolují kouzlit s barvou světel a inscenátoři oho hojně využívají během celé performance. Hudební nástroje jsou ukryty v zákulisí i rozestavěny ve dvoraně, jako kdyby se zároveň jednalo o výtvarnou instalaci. Diváci se ovšem prostorem neprocházejí, jsou usazeni. Performeři přicházejí jsou oblečeni do výraznějších kostýmů než dříve, tmavé obleky, košile a blůzy jim dozdobily nejrůznější aplikace z krajek, látek posetých flitry, peří, dostavuje se tam směs vážnosti a extravagance, glamour se mísí s prachem země, koncert s hrou.

Je zřejmé, že předem existuje jasně dané pořadí, v jakém se pracuje s různými nástroji a že jsou určena pravidla jednotlivých pohybových her, které je doprovázejí. Někdy se zdá být účelem rozpoutání hravosti jako takové, třeba když performeři vytvářejí rytmické vzorce odrážením míčků od cajónů, a hledají tak neobvyklé využití pro obyčejný předmět. Vše většinou podléhá rytmu, který je sjednocujícím prvkem, i u hry ryze taneční. Jindy spolu dva rytmy, dva hudební hlasy rozprávějí a pohyb není tím nejdůležitějším prvkem. Je možno hrát na violoncello nebo na piano vzhůru nohama? I takové absurdní situace se performeři rozhodli prozkoumat a ukazují, že lze, a je tu víc věcí, které jsou převráceny na hlavu, jako svět básníka Li-Po, když vyprazdňuje pohárek vína nad hladinou jezera. Hudební nástroje se zhusta mění na objekty, které jsou prozkoumávány a kterých je užíváno nově a jinak, než jak kdysi jejich vynálezce zamýšlel. Zvuková krajina je tedy někdy zcela nemelodická, disharmonická, kakofonická, nástroje vyluzují neřízené zvuky a hluk, občas až ohlušující. Jen nebrat věci vážně, nechat je plout, tak jako těla prostorem, každý podle své intuice, ale v napojení na skupinu.

To je třeba zdůraznit, performeři skutečně udržují potřebné naladění, a ačkoliv pozorný divák hudebníky a tanečníky odliší, nikdo ze skupiny neexhibuje svoje mistrovství, jen naplno využívá talentu a toho, co jeho tělo dovolí. A samozřejmě, že tělo pěstované od dětství toho dokáže hodně a není apriorní důvod mu v tom nějak bránit, takže jsme i svědky skvělých výkonů a v dynamice a plasticitě těl se těžko zaměňují obory. Hudebníci se ale s tanečníky za dobu, kdy spolu takto improvizují, výborně sžili, což může posoudit ten, kdo si pamatuje třeba loňský work in progress uvedený pod názvem Out of Comfort. Teď už „komfort“ ve společném vystupování jistě nalezli všichni, takže si mohou dovolit vymknout kontrole… Chybovat je dovoleno a v improvizaci se to navíc málokdy vůbec pozná, respektive jedinou skutečnou chybou, jež by se mohla stát, by bylo oddělit se od společného pulzování, přestat být nacítěnou součástí organismu, neboť všichni se pohybují v rámci jednoho typu stylizace, společného charakteru hry, souhry i disonance. Co proběhlo náhodou, a co záměrně, není nejen rozpoznatelné, ale ani podstatné.

Performance vzbuzuje zvědavost a očekávání, což je vedle interpretační vyváženosti druhý podstatný aspekt, důležitý především u improvizovaného díla, kde by mohla pozornost publika upadnout. To se neděje, protože situace se stále proměňují a napětí nepoleví. Kromě toho hraje performanci do karet i samotný prostor, kdy se za zadními okny může vzduch rozřežavět světlem jako pekelná záře a i jinak se dá kouzlit s barvou designu i s pohybem zvuku v prostoru. Nechybí ani oblíbená hra s looperem, který performeři objevují až téměř v závěru vystoupení a na němž si pro poslední improvizační výboje vytvářejí smyčky. Prostor se zároveň halí do mlhy, probarvují jej probarvují chladnější světelné tóny a zarývá se do nich elektrická kytara.

Diváci musí přicházet na takovou performanci zcela otevření, s vědomím toho, že budou sledovat oslavu svobody a přihlížet procesu, tak abstraktnímu, jak jen může být. Že se může dít nepředvídatelné v pohybu i v hudbě a zvuku, že rozum se odkládá za dveřmi, ale pohotovost je dobré si ponechat. A pak si společné chvíle s performery jistě užijí.

Out of Control
Choreografie: Michaela Dzurovčínová
Dramaturgie: Anna Benháková
Interpretace: Eva Rezová, Alžbeta Mjartanová, Štěpán Hon, Jan Razima, Sarah Jedličková, Nina Honová, Timur Bereznij, Jeorge Luis Rebollo Castanon
Světelný design: Filip Horn
Zvuková režie: Sarah Jedličková
Produkce: Adéla Kašparová
Kostýmy: Polina Akhmetzhanová
Scénografie: Jana Kahounová
Pedagogické vedení: Bohumíra Eliášová
Premiéra: 27. 5. 2024, Gabriel Loci