Vzkazuje jeden z mladých hudebníků, kteří se letos v červnu zúčastnili historicky prvního pokusu spojit v jednom orchestru žáky základních uměleckých škol a členy České filharmonie. Projekt se několik měsíců chystal a vyvrcholil třemi open air koncerty 24. června na Hradčanském náměstí.
V orchestru zasedlo přes sedmdesát mladých hudebníků a hudebnic nejčastěji ve věku dvanáct až osmnáct roků, kteří do Prahy přijeli ze Základních uměleckých škol v Liberci, Ústí nad Orlicí, Jihlavě a Brně. Měli možnost pracovat s dirigentem Ladislavem Ciglerem (dvě desetiletí vede Filharmonii mladých Praha) a šéfdirigentem České filharmonie Jiřím Bělohlávkem. Což nebylo ledajaké… „Hrát pod taktovkou pana Ciglera byla velká zkušenost a mohl jsem poznat jiné postupy zkoušek, než na které jsem byl zvyklý. A to, že jsem hrál pod taktovkou pana mistra šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, tak to budu s hrdostí vyprávět svým vnoučatům.“
ZUŠkaři se přitom mohli už od března připravovat ve svých domovských orchestrech na předehru k Hubičce, Polku z Prodané nevěsty, Slovanské tance č. 6 a 8 a na první větu Dvořákovy Novosvětské… V Praze je pak před koncertem čekaly čtyři dny intenzivní práce ve zkušebně Českého národního symfonického orchestru v Hostivaři, ale také ve Dvořákově síni Rudolfina. To už se k nim přidali filharmonici, kteří zasedli – po jednom – v každé nástrojové skupině. A těšili se respektu mladých hudebníků: „Moc se mi líbil přístup naší koncertní mistryně, která k nám měla velký ohled a dávala nám cenné rady, což nás pomáhalo pozvednout na daleko vyšší úroveň.“+++
===Projekt bude pokračovat. Určitě v příštím roce – 21. června přijďte do Rudolfina! A možná vznikne každoroční tradice. Přeje si to Česká filharmonie i Asociace základních uměleckých škol. I mladí hráči. „Dostala jsem možnost zhodnotit sama sebe, když jsem byla součástí orchestru a vedle profesionálů, kteří mi vlastně drželi zrcadlo, které odráželo mě samotnou. Uviděla jsem své nedostatky a věřím, že budu mít o důvod víc na sobě pracovat a zlepšovat se.“ Na podobných projektech je krásné, že se stávají nečekané a přitom krásné věci… „A já musím přiznat, že jedna z nich se stala mně. Ano, zamiloval jsem se. Do Dvořákovy Deváté symfonie. Při závěru této skladby mi běhá mráz po zádech.“
Foto ČF
