Pád Antikrista Viktora Ullmanna v Moravském divadle Olomouc

Na začátku byla myšlenka – šéf opery Moravského divadla v Olomouci Miloslav Oswald rád přiznává, že jej oslovili organizátoři letos již sedmého ročníku olomouckého festivalu Dny židovské kultury, zda by nechtěl uvést operu Viktora Ullmanna Der Sturz des Antichrist – Pád Antikrista jako slavnostní zahájení festivalu dne 18. října 2014, tedy v den sedmdesátého výročí Ullmannovy smrti v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. Miloslav Oswald si poslechl jedinou existující nahrávku opery, pořízenou v německém Bielefeldu, kde se odehrála roku 1995 (!) její světová premiéra, a byl nadšen. Stejně rychle propadl Ullmannově opeře i režisér Jan Antonín Pitínský se svými spolupracovníky scénografem Tomášem Rusínem a jeho ženou Zuzanou Rusínovou (Štefunkovou).Opera Pád Antikrista Viktora Ullmanna, který násilně zemřel ve svých šestačtyřiceti letech, má opusové číslo devět. Ani se nechce věřit, do jaké míry ve třicátých letech vycítili někteří, zejména pak židovští autoři, jaký vývoj čeká Německo a svět pod „nezadržitelným vzestupem“ Adolfa Hitlera. Pro svou operu zvolil skladatel text „dramatické skici” Alberta Steffena (1928), který roku 1925 nahradil zemřelého Rudolfa Steinera ve funkci předsedy Antroposofické společnosti. (Vliv této společnosti se projevuje dodnes i u nás, konkrétně například v rostoucím počtu waldorfských škol.) Svoji operu Ullmann opatřil podtitulem Bühnenweihefestspiel (slavnostní světící hra či snad spíše „zasvěcovací drama”?) stejně jako před ním Richard Wagner, který takto poctil svou tetralogii Prsten Nibelungův a Parsifala.

Viktor Ullmann, přiklánějící se k myšlenkám Rudolfa Steinera (vstoupil do Antroposofické společnosti Československé republiky roku 1931 a jeho ručitelem byl Alois Hába), zvolil hru Alberta Steffena, již do podoby libreta jen nepatrně upravil, aby vytvořil filosofickou operu na téma Bůh či Ďábel. Zjednodušeným obsahem opery je boj mezi všemocným Regentem (diktátorem) a jeho posledními podřízenými, kteří mu ještě vzdorují: vědcem (Technikem), Knězem a Umělcem (básníkem), kteří jsou uvězněni v Regentově vězení. Regentovu vůli respektuje jak Technik, který je pro něj ochoten vyrobit vesmírnou loď, tak Kněz, který „nechce odporovat zlému“ a míní se pokusit o výrobu chleba z kamene. Jsou tedy z vězení vysvobozeni na rozdíl od Umělce, který není schopen se vzdát své tvůrčí svobody, své pravdy. Technik skutečně vyrobí kosmickou raketu, Kněz se snaží obratně manévrovat, jen Umělci se podaří díky utrpení těla osvobodit svého ducha. Chvíli poté, kdy si uvědomí svou jedinečnost a prohlásí: „Ich bin.“ („Já jsem.“) a nazve Regenta Antikristem, odlétá Regent do vesmíru, aby si podrobil nejvyšší bytosti. Vzápětí je však spolu s vesmírnou raketou zničen, odstraněn. Umělec znovu probouzí k životu své druhy – Kněze a Technika, kteří na otázku, „Kdo vás vzkřísil?“ odpovídají: „Ježíš Kristus.” Společně se sborem – davem, vším lidem, zní vítězně závěrečné: „Pád Antikrista!”Ullmannův Pád Antikrista je opera velmi náročná pro umělce, kteří ji interpretují, ale také pro diváky. Uvedení této opery je vynikajícím dramaturgickým činem. Protože v roce 1935, kdy Ullmann operu dokončil, nebylo myslitelné, aby byla v době nastupujícího fašismu uvedena, byla poprvé inscenována (neuvěřitelné!) až roku 1995 v německém Bielefeldu. Svědky druhé inscenace jsme již s kolegy byli v německém Hofu v lednu 2007 a zanechala v nás silný dojem. Opera Pád Antikrista je obtížná inscenačně, hudebně, pěvecky. Jaký k ní najít klíč!?

Jak se ukázalo, Moravské divadlo zvolilo inscenační tým, který si velmi porozuměl – šéf opery Miloslav Oswald, režisér Jan Antonín Pitínský, výtvarníci – manželé Rusínovi, vybraní pěvci – Umělec Milana Vlčka, Hlídač – Stařec Jiří Přibyl, Regent v podání Václava Málka, Kněz Michala Pavla Vojty, Technik Martina Štolby, Vyvolavač Ondřej Doležal, Nataša Kraus jako Eurytmistka.Bylo radostí sledovat, nakolik dirigent a jeho orchestr citlivě sledují strukturu Ullmannova hudebního jazyka vzhledem k filosofickému vývoji inscenovaných myšlenek, jak režisér spolu se svými výtvarnými spolupracovníky došli ke společnému názoru, jaké jevištní prostředky zvolit. Scéna (výrazné geometrické prvky v oproštěné jevištní stylizaci i ve zjednodušených abstraktních kostýmech s občasnými ostrými barevnými kontrasty), herectví podléhající eurytmii, která volí geometricky stylizovaná gesta namísto sebemenší psychologické kresby postav. A dokreslení jevištního prostoru pomocí projekcí, které jsou tematicky přesné.Dirigent Oswald modeloval orchestr velmi plasticky a bohatě strukturovanou Ullmannovu hudbu architektonicky přesně vystavěl, herci podali ve svých partech zcela mimořádné výkony. Inscenátoři pod vedením Jana Antonína Pitínského postupovali, věrni duchu díla, podle antroposofického učení Rudolfa Steinera, který vytvořil systém eurytmie – způsobu lidského projevu prostřednictvím tělesného pohybu. Eurytmii přičlenil Steiner jako nově vzniklé samostatné umění nejen k básnictví, hudbě, divadlu, malířství a sochařství, ale také k tanci. Eurytmie provází celou olomouckou inscenaci Pádu Antikrista – v jejím duchu se pohybují operní herci i tanečníci. Rudolf Steiner svého času postavil pojem stylu do kontrastu k naturalistickému napodobování. Steinerovská definice říká, že: „v antroposofickém divadle jsou zvláštním způsobem stylizovány všechny prvky jevištního výrazu až po scénografii, antinaturalistickou podobu kostýmů, osvětlení”. A toho se v Moravském divadle Olomouc bezezbytku drželi.

Regent a velká technika zaniká s ohlušujícím hlukem ve vesmíru, zatímco Technik, Kněz a Umělec nacházejí ve ztracené jednotě novou sílu pro sebe i pro celý svět. Antikrist je zničen, přichází Ježíš Kristus. I pro nás je tato filosofická „pohádka“ nádhernou vizí. Vlastně si můžeme v tuto chvíli připomenout vyznění Krásova Brundibára, v němž právě tak jednoznačně vítězí život nad smrtí. V co jiného mohli doufat ti, kteří snad ani ještě neměli tušit (???), že budou jedněmi z lidských obětí šíleného ničitele. Je neuvěřitelné, že právě tomu šílenci tolik lidí tak snadno podlehlo!? Doufejme, že se situace nebude opakovat, byť dodnes (a zvláště dnes) bojujeme s podobnými varujícími tendencemi.

Svůj křest ohněm má olomoucká inscenace už za sebou, protože byla pozvána na 25. října, týden po prvním českém uvedení v Olomouci, do samotného centra Steinerovy atroposofistické školy, do Goetheana ve švýcarském Dornachu, kde právě končí velká rekonstrukce celého objektu. Moravské divadlo mělo tu čest, že uvedlo vůbec první operu na jevišti divadla a zasvětilo jeho nově vybudované orchestřiště, které do této doby Goetheanum postrádalo. Švýcarská premiéra měla skutečně podobu „Bühnenweihefestspiel” (volně přeloženo – „zasvěcovacího divadelního obřadu”) a diváci umělce odměnili potleskem ve stoje.

Budete-li i vy připraveni na nezvyklý zážitek, můžete se těšit na pražský festival Opera 2015. Moravské divadlo Olomouc přiveze svoji inscenaci Ullmannova Pádu Antikrista 25. ledna příštího roku do historické budovy Národního divadla.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Viktor Ullmann:
Pád Antikrista
Hudební nastudování a dirigent: Miloslav Oswald
Režie: Jan Antonín Pitínský
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Rusínová
Sbormistryně: Lubomíra Hellová
Pohybová spolupráce – eurytmie: Nataša Kraus
Orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc
Premiéra 31. října 2014 Moravské divadlo Olomouc

Regent / Démon Regenta – Václav Málek (alt. Jakub Rousek)
Kněz – Michal Pavel Vojta (alt. Petr Martínek)
Technik / Strašidlo Technikovo – Martin Štolba (alt. Jakub Tolaš)
Umělec – Milan Vlček (alt. Dušan Růžička)
Hlídač / Stařec – Jiří Přibyl (alt. Vladislav Zápražný)
Knězův nedokonalý anděl – Helena Beránková (alt. Lucie Janderková)
Vyvolavač – Ondřej Doležal
Eurytmistka – Nataša Kraus
Dav – Vendula Hlubková, Kateřina Pešková, Petra Savaskan, Radek Leszczynski, Jindřich Suk, Jan Vaculík

www.moravskedivadlo.cz

Foto MD Olomouc / Pavel Malý