Pád Antikrista Viktora Ullmanna v Moravském divadle Olomouc

  1. 1
  2. 2

Na začátku byla myšlenka – šéf opery Moravského divadla v Olomouci Miloslav Oswald rád přiznává, že jej oslovili organizátoři letos již sedmého ročníku olomouckého festivalu Dny židovské kultury, zda by nechtěl uvést operu Viktora Ullmanna Der Sturz des AntichristPád Antikrista jako slavnostní zahájení festivalu dne 18. října 2014, tedy v den sedmdesátého výročí Ullmannovy smrti v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. Miloslav Oswald si poslechl jedinou existující nahrávku opery, pořízenou v německém Bielefeldu, kde se odehrála roku 1995 (!) její světová premiéra, a byl nadšen. Stejně rychle propadl Ullmannově opeře i režisér Jan Antonín Pitínský se svými spolupracovníky scénografem Tomášem Rusínem a jeho ženou Zuzanou Rusínovou (Štefunkovou).Opera Pád Antikrista Viktora Ullmanna, který násilně zemřel ve svých šestačtyřiceti letech, má opusové číslo devět. Ani se nechce věřit, do jaké míry ve třicátých letech vycítili někteří, zejména pak židovští autoři, jaký vývoj čeká Německo a svět pod „nezadržitelným vzestupem“ Adolfa Hitlera. Pro svou operu zvolil skladatel text „dramatické skici” Alberta Steffena (1928), který roku 1925 nahradil zemřelého Rudolfa Steinera ve funkci předsedy Antroposofické společnosti. (Vliv této společnosti se projevuje dodnes i u nás, konkrétně například v rostoucím počtu waldorfských škol.) Svoji operu Ullmann opatřil podtitulem Bühnenweihefestspiel (slavnostní světící hra či snad spíše „zasvěcovací drama”?) stejně jako před ním Richard Wagner, který takto poctil svou tetralogii Prsten Nibelungův a Parsifala.

Viktor Ullmann, přiklánějící se k myšlenkám Rudolfa Steinera (vstoupil do Antroposofické společnosti Československé republiky roku 1931 a jeho ručitelem byl Alois Hába), zvolil hru Alberta Steffena, již do podoby libreta jen nepatrně upravil, aby vytvořil filosofickou operu na téma Bůh či Ďábel. Zjednodušeným obsahem opery je boj mezi všemocným Regentem (diktátorem) a jeho posledními podřízenými, kteří mu ještě vzdorují: vědcem (Technikem), Knězem a Umělcem (básníkem), kteří jsou uvězněni v Regentově vězení. Regentovu vůli respektuje jak Technik, který je pro něj ochoten vyrobit vesmírnou loď, tak Kněz, který „nechce odporovat zlému“ a míní se pokusit o výrobu chleba z kamene. Jsou tedy z vězení vysvobozeni na rozdíl od Umělce, který není schopen se vzdát své tvůrčí svobody, své pravdy. Technik skutečně vyrobí kosmickou raketu, Kněz se snaží obratně manévrovat, jen Umělci se podaří díky utrpení těla osvobodit svého ducha. Chvíli poté, kdy si uvědomí svou jedinečnost a prohlásí: „Ich bin.“ („Já jsem.“) a nazve Regenta Antikristem, odlétá Regent do vesmíru, aby si podrobil nejvyšší bytosti. Vzápětí je však spolu s vesmírnou raketou zničen, odstraněn. Umělec znovu probouzí k životu své druhy – Kněze a Technika, kteří na otázku, „Kdo vás vzkřísil?“ odpovídají: „Ježíš Kristus.” Společně se sborem – davem, vším lidem, zní vítězně závěrečné: „Pád Antikrista!”Ullmannův Pád Antikrista je opera velmi náročná pro umělce, kteří ji interpretují, ale také pro diváky. Uvedení této opery je vynikajícím dramaturgickým činem. Protože v roce 1935, kdy Ullmann operu dokončil, nebylo myslitelné, aby byla v době nastupujícího fašismu uvedena, byla poprvé inscenována (neuvěřitelné!) až roku 1995 v německém Bielefeldu. Svědky druhé inscenace jsme již s kolegy byli v německém Hofu v lednu 2007 a zanechala v nás silný dojem. Opera Pád Antikrista je obtížná inscenačně, hudebně, pěvecky. Jaký k ní najít klíč!?

Jak se ukázalo, Moravské divadlo zvolilo inscenační tým, který si velmi porozuměl – šéf opery Miloslav Oswald, režisér Jan Antonín Pitínský, výtvarníci – manželé Rusínovi, vybraní pěvci – Umělec Milana Vlčka, Hlídač – Stařec Jiří Přibyl, Regent v podání Václava Málka, Kněz Michala Pavla Vojty, Technik Martina Štolby, Vyvolavač Ondřej Doležal, Nataša Kraus jako Eurytmistka.Bylo radostí sledovat, nakolik dirigent a jeho orchestr citlivě sledují strukturu Ullmannova hudebního jazyka vzhledem k filosofickému vývoji inscenovaných myšlenek, jak režisér spolu se svými výtvarnými spolupracovníky došli ke společnému názoru, jaké jevištní prostředky zvolit. Scéna (výrazné geometrické prvky v oproštěné jevištní stylizaci i ve zjednodušených abstraktních kostýmech s občasnými ostrými barevnými kontrasty), herectví podléhající eurytmii, která volí geometricky stylizovaná gesta namísto sebemenší psychologické kresby postav. A dokreslení jevištního prostoru pomocí projekcí, které jsou tematicky přesné.Dirigent Oswald modeloval orchestr velmi plasticky a bohatě strukturovanou Ullmannovu hudbu architektonicky přesně vystavěl, herci podali ve svých partech zcela mimořádné výkony. Inscenátoři pod vedením Jana Antonína Pitínského postupovali, věrni duchu díla, podle antroposofického učení Rudolfa Steinera, který vytvořil systém eurytmie – způsobu lidského projevu prostřednictvím tělesného pohybu. Eurytmii přičlenil Steiner jako nově vzniklé samostatné umění nejen k básnictví, hudbě, divadlu, malířství a sochařství, ale také k tanci. Eurytmie provází celou olomouckou inscenaci Pádu Antikrista – v jejím duchu se pohybují operní herci i tanečníci. Rudolf Steiner svého času postavil pojem stylu do kontrastu k naturalistickému napodobování. Steinerovská definice říká, že: „v antroposofickém divadle jsou zvláštním způsobem stylizovány všechny prvky jevištního výrazu až po scénografii, antinaturalistickou podobu kostýmů, osvětlení”. A toho se v Moravském divadle Olomouc bezezbytku drželi.

Reklama
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ullmann: Pád Antikrista (MD Olomouc)

[Celkem: 4    Průměr: 4.8/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na