Památce anděla

Před dvěma lety dirigoval poprvé Českou filharmonii Robin Ticciati, britský umělec s orchestrálními i operními zkušenostmi a s evidentně velkou budoucností. Pro letošní podzim byl opět ohlášen, ale jeho zdravotní indispozice přinesla aktuální změnu – do Prahy místo něj přijel Vasilij Sinajskij. Ruský praktik s mezinárodním renomé, pod jehož rukama abonentní program našel bezpečně a spolehlivě cestu od orchestru k publiku.
Vasilij Sinajskij, Česká filharmonie – Praha, 29. 11. 2017 (zdroj ČF / foto © Petra Hajská)

Večer měla otevřít předehra k u nás neznámé opeře Pénélope od Gabriela Faurého, ale místo ní to nakonec byla koncertní předehra Korzár od Hectora Berlioze, téměř desetiminutová skladba, komponovaná v roce 1844 během volna, které skladatel trávil v Nice, původně uváděná pod názvem La tour de Nice. Vasilij Sinajskij od začátku nastolil jasný přístup – romantismus, jak má být, s velkými výrazovými, dynamickými a tempovými proměnami, nikoli však přeháněný a vyhrocený. Berliozova skladba vrcholí ve zvuku celého orchestru výrazným tématem a vyzněla právě v tomto duchu velmi skvěle. Posluchači nebyli o nic ochuzeni, snad jen o pěknou souvislost, která by se objevila v případě původní položky programu – Gabriel Fauré byl totiž učitelem Maurice Ravela, jehož hudba večer uzavřela; a o poznání neznámé hudby – Korzár je přece jen běžnější položkou symfonických koncertů než Pénélope

Podobně jako Berlioze traktoval dirigent ve druhé polovině koncertu i další dvě francouzské skladby. Psyché Césara Francka, symfonická báseň s antickým erotickým námětem, zazněla ve čtyřech obvykle uváděných fragmentech. S pozorností věnovanou okouzlené atmosféře, krásně modelovaná v detailech, zejména dynamických, dovedená do nejmenších ztišení a zastavení. Je to však i partitura rozmáchlá symfonicky, ne náhodou na některých místech příbuzná svým duchem Franckově notoricky známé Symfonii d moll z let 1887–1888; Psyché je z doby bezprostředně předcházející.

Ravelovu Druhou suitu z baletu Dafnis a Chloé, kdy se v nádherném barevném spektru k orchestru přidal ještě Pražský filharmonický sbor, vygradoval dirigent z impresionisticky jemných ploch v několika vzedmutích až k impozantnímu extatickému vrcholu, zvukově plnému a opojně emotivnímu. Vasilij Sinajskij má poměrně jednoduchá gesta, chvílemi až jakoby těžkopádná, ve vzduchu nemaluje – a i když diriguje bez taktovky, tak nepoužívá moc často prsty. Zůstává s pokrčenými lokty u naznačování tempových proměn, jednotlivosti a nástupce příliš podrobně neukazuje… Přesto je s hráči v dostatečném kontaktu. Vytvořili dohromady kompaktní tým, který plně podchytil a vystihl ducha romantické hudby a dostatečně i to, co činí hudbu „francouzskou“.

Středobodem večera bylo však z ryze hudebního hlediska provedení Houslového koncertu Albana Berga, proslulého díla na pomezí tonality a atonality, závažné skladby s velkým výrazovým nábojem. Koncert s podtitulem Památce anděla zazněl před přestávkou. Zařazení této podstatně moderněji znějící partitury do jinak poměrně jednotného francouzského večera (třebaže mezi Berliozem a Ravelem je samozřejmě velký rozdíl) lze zdůvodnit nalezením potřebného a příjemného kontrastu i hostováním významné sólistky. Skutečnost, že Alban Berg měl – na rozdíl od Schönberga a Weberna – pro francouzskou kulturu pochopení, při dramaturgických úvahách asi roli nehrála. Alban Berg psal Houslový koncert v polovině třicátých let a podnětem k jeho vyprofilování a dokončení byla zpráva o smrti osmnáctileté dcery Almy Mahlerové a Waltera Gropiuse. Právě jí, tomu „andělovi“, tedy její památce, skladbu věnoval. Shodou okolností jde o jeho poslední dokončené dílo. Každopádně mistrovské a definitivní. Sólistkou byla německá houslistka Isabelle Faust. Drobná, spíše introvertní, svrchovaně při věci, technicky dokonalá a výrazově empatická; umělkyně mladšího středního věku, vystupující na světových pódiích, Berga natočila před časem s Claudiem Abbadem. Hrála neokázale, vytvořila kolem komplikované a v závěru oproštěné hudby pocit strohé krásy a vznešenosti.

Přídavek potvrdil, že Isabelle Faust není všedním typem – nebyl to ani Bach, ani Paganini, ale velmi neortodoxně, až provokativně na tomto místě programu znějící moderní hudba: jedno z capriccií George Rochberga. Nikoliv okázale virtuózní, ale svými opakovanými glissandy jako hlavním motivickým materiálem dávající tušit skrytou obtížnost a ve ztišení právem budící pozornost.

Hodnocení autora recenze: 85 %

 

Památce anděla
Isabelle Faust (housle)
Dirigent: Vasilij Sinajskij
Sbormistr: Jaroslav Brych
Česká filharmonie
Pražský filharmonický sbor
29. listopadu až 1. prosince 2017 Dvořákova síň Rudolfinum Praha
(psáno z koncertu 29. 11. 2017)

program:
Hector Berlioz: Korzár, předehra k opeře
Alban Berg: Koncert pro housle
César Franck: Čtyři fragmenty z Psyché
Maurice Ravel: Dafnis a Chloé, suita z baletu č. 2

www.ceskafilharmonie.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Památce anděla – Česká filharmonie, PFS, Vasilij Sinajskij, Isabelle Faust (Praha 29. 11. - 1. 12. 2017)

[yasr_visitor_votes postid="278698" size="small"]

Mohlo by vás zajímat