Paní Pomsta aneb Návštěva staré dámy Gottfrieda von Einema

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Theater an der Wien připravilo jako příspěvek ke stému výročí narození rakouského skladatele Gottfrieda von Einema (1918–1990) inscenaci tříaktové opery Návštěva staré dámy podle známé hry Friedricha Dürrenmatta. Pozoruhodná inscenace znovu upozorňuje na dílo skladatele z okruhu umírněné evropské moderny, které patří k nejúspěšnějším operám poslední třetiny dvacátého století. Bezesporu atraktivní dramatická předloha byla zárukou prvotního zájmu operního obecenstva, a i dnes Návštěva staré dámy existuje nezávisle jako úspěšný titul jak na činoherním, tak i operním jevišti.
G. von Einem: Der Besuch der alten Dame – Katarina Karnéus (Claire Zachanassian), Michael Hinterhauser (Panther), Ernst Allan Hausmann (Gatte VII), Markus Milhofer (Boby), Arnold Schoemberg Chor – Theater an der Wien 2018 (zdroj Theater an der Wien / foto © Werner Kmetitsch)

Hra Návštěva staré dámy na jevišti a ve filmu
Dramata švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta (1921–1990) byla i na českých jevištích v šedesátých letech dvacátého století často uváděna a těšila se v době politického a cenzurního uvolnění značnému zájmu diváků i odborné kritiky. Hry se silným kritickým pohledem na společenské uspořádání a manipulaci moci a peněz, často zahalené do hávu (černých) komedií nebo parafrází antických či jiných historických příběhů, byly záhy překládány do češtiny především Bohumilem Černíkem a Otakarem Fenclem. A již roku 1964 vyšel první výbor pěti Dürrenmattových dramat v češtině (1964, Státní nakladatelství krásné hudby a umění), následovaný výběrem šesti rozhlasových her (1966, Orbis).

Friedrich Dürrenmatt (commons.wikimedia.org / foto Elke Wetzig)

Největší oblibě se těšila vedle dramatu Fyzikové „tragická komedie“ Návštěva staré dámy (Der Besuch der alten Dame, 1956), poprvé uvedená v českém překladu Otakara Fencla v Divadle ABC roku 1959 s fenomenální Jaroslavou Adamovou v hlavní roli a v režii Miroslava Horníčka. Hra byla již od premiéry světovým divadelním trhákem, a jak spisovatel sám rád poznamenával, tato hra mu zajistila finanční nezávislost a možnost další svobodné tvorby.

Hra byla vícekrát adaptována pro televizní obrazovku a filmové plátno. Nejambicióznější koprodukční filmový pokus, který pod alternativním titulem Der Besuch / The Visit / La vendetta della signora natočil renomovaný německý režisér Bernhard Wicki s mezinárodními hvězdami Ingrid Bergmann (která si prosadila zkrácení názvu, když se jí nelíbilo spojení vlastní image se starším charakterem postavy) a Anthony Quinnem, skončil takřka uměleckým fiaskem pro četné ústupky v rozporu s kritickou sžíravostí předlohy (například změna závěru na smířlivý). Hra byla již předtím zfilmována v Německu, poprvé s bývalou kráskou filmů národního socialismu Elisabeth Flickenschildt (1959) a naposledy s velkou hvězdou německého filmu, divadla a televize Christiane Hörbirger (2008). Čeští diváci znají hru především z poslední inscenace Divadla na Vinohradech s Jiřinou Jiráskovou, z inscenace z Hradce Králové se Soňou Červenou nebo z televizní adaptace s Jiřinou Bohdalovou (1999). Některé kvalitní filmové a televizní adaptace bohužel neprávem zapadly jako švýcarský koprodukční televizní snímek s Marií Schell (1982).

Námět hry je vlastně jednoduchý – do zbídačelého a zadluženého malého města Güllenu přijíždí extravagantní miliardářka Claire Zachanassian (jejíž příjmení je dramatikem důmyslně složeno z části příjmení světových miliardářů Zacharow, Onassis a Gulbenkian) s jediným cílem nechat zabít svého milence z mládí Illa, který ji po početí dítěte zradil. Nabídne městu miliardu a názory občanů i vedení města se mění, zvláště když zjistí, že Claire dokázala celé město chytit do rychle se stahující smyčky dluhů. Jak je to typické u Dürrenmattových her, největší a také nejvtipnější kritiky se dostává represivním složkám státního aparátu (správě a policii) a v případě tohoto groteskního dramatu také zcela selhávajícímu a primárně slabému vlivu církve a vzdělanosti v maloměstském prostředí. Především hlavní hrdinka v sobě nese jisté rysy antických tragických rolí, zejména Médei (což také připomíná v textu postava Učitele), ale její pomstychtivost je maskována efektním, ale zlým šarmem. Hra představuje velkou příležitost pro zralou herečku a vyrovnaný soubor schopný rychlého a vypointovaného konverzačního tónu.

Stará dáma vstupuje do opery
Protože Dürrenmattovy hry jsou postaveny na groteskním, absurdním dialogu předvedeném buď v „reálném“, nebo naopak vysoce stylizovaném prostředí, popřípadě zcela bez reálných souvislostí, jako je to u jeho rozhlasových her, nezdály se jeho divadelní opusy tak zcela vhodné pro libretistické zpracování. Přesto bizarní svět miliardářky a kontrast maloměsta, stejně jako neobvyklá zápletka nenávistného a zároveň milostného vztahu Claire a Illa, přilákaly pozornost skladatele Gottfrieda von Einema, který viděl inscenaci této hry již roku 1956. Původně pro něho připravoval v polovině šedesátých let operní libreto podle této Dürrenmattovy látky jeho přítel a pedagog Boris Blacher, autor již dvou textů pro předchozí Einemovy opery. Významnou roli ve tvaru libreta sehrál právě nezdařený Wickiho filmový snímek, který se soustředil na vztah lásky/nenávisti stárnoucího páru. Ač měl Boris Blacher libreto již v roce 1967 připravené, velkou roli sehrála návštěva Friedricha Dürrenmatta ve Vídni (kde zhlédl představení Einemovy opery Dantonova smrt ve Státní opeře) roku 1968.

Slavný spisovatel, zpočátku skeptický a váhavý k možnostem přenést hru na operní jeviště, se pak spontánně rozhodl upravit vlastní hru na libreto, které vzniklo v úzké spolupráci se skladatelem. Dürrenmatt vyškrtal zhruba čtvrtinu textu, zcela vypustil dvě delší scény a na přání skladatele se soustředil na vztah Claire/Ill. Důraz je v textu kladen na postavu Claire jako šaramantního psychofyzického monstra. Titulní part úspěšný skladatel od začátku zamýšlel pro vynikající mezzosopranistku Christu Ludwig. Part Claire je nesmírně obtížný, vyžaduje extrémní rozsah a pohyblivost hlasu, obrovskou výrazovou paletu, navíc samozřejmě jde o velmi těžký herecký úkol s požadavkem jisté originální stylizovanosti. Einemovo zhudebnění plynule pokračuje ve využití prostředků tonálního hudebního jazyka, se kterým slavil velké úspěchy v prvých dvou operních dílech (Dantonova smrt podle dramatu Georga Büchnera a Proces podle prózy Franze Kafky).

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gottfried von Einem: Der Besuch der alten Dame (Theater an der Wien 2018)

[Celkem: 4    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na