Já vím, že můj Vykupitel je živ

Händelův Mesiáš je arcidílem evropské hudební kultury. Dokonalým, velkolepým i niterným, jedinečným. A přesně tak ho předložil publiku v Rudolfinu Václav Luks – na tříhodinovém koncertě v sezoně svého souboru Collegium 1704.
G. F. Händel – Mesiáš – Václav Luks, Collegium 1704 – Praha 27. 3. 2018 (zdroj Collegium 1704 / foto © Petra Hajská)

Koncerty barokního orchestru Collegium 1704 a sboru Collegium Vocale 1704 bývají očekávány jako mimořádné události; nejen provedením, ale i dramaturgií. Bylo tomu tak i v tomto případě. Händel a jeho oratoria – nikoli pouze Mesiáš, ale kterékoli jiné jeho velké vokální dílo – se neobjevují v Praze na programu, jak je rok dlouhý. Zařazení Mesiáše do plánů opět po dvou letech bylo proto vítáno s dvojnásobným těšením.

Od prvních tónů bylo jasné, že Collegium 1704 přináší skvěle připravený projekt, v němž se uvolněně muzicíruje, nicméně v něm přesto vůbec nic není ponecháno náhodě – moc dobře se ví o každé notě, každé tečce, obloučku, o každém slovu. Dvacetičlenný sbor zněl úžasně homogenně a překážkou pro něj nebylo nic – ani pianissima, ani plný zvuk, ani lahodná legata, ani ozdoby a běhy v nejvyšším tempu.

V orchestru usedly tři desítky instrumentalistů. Housle s koncertním mistrem Helenou Zemanovou hrály jako jeden nástroj, basová linka byla znělá, trubky decentní, suché údery tympánu přesné, cembalo a theorba zřetelné… Václav Luks vede celý aparát neumdlévajícím entuziastickým způsobem, ukazuje, podněcuje, doslova přemlouvá, samozřejmě „zpívá“ text se sborem i sólisty, neváhá od not poodejít i několik kroků, jen aby se dostal blíž k těm, které potřebuje povzbudit… Hudbu opečovává do nejmenších detailů, drobných dynamických proměn, neustále nově ji modeluje, vyžaduje jemné nuance, ale neztrácí ze zřetele velké oblouky a plochy. Neinterpretuje se svými hudebníky jednotlivé recitativy, árie a sbory, ale komplexní partituru, kterou evidentně považuje za zcela výjimečnou, kterou má promyšlenou i prožitou a kterou bezpečně zná.

Výběr sólistů byl velmi šťastný. Podíleli se ve zjevném souznění na stylu provedení, byli své účasti rádi. Polský tenorista Krystian Adam nebyl v Praze poprvé, jeho hlas s pevným fundamentem a lehkými výškami vzbuzuje libost. Kontratenorista Benno Schachtner přispěl nádherně čistým projevem prostým jakéhokoli náznaku afektu. U basového partu by asi bylo možné si představit ještě tmavší barvu, ale chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac se jinak úlohy zhostil velmi pěkně – co do znělosti a pohyblivosti hlasu i dikce. Nejméně charizmaticky, jakoby s menším emocionálním vkladem, působila ve čtveřici sólistů sopranistka Giulia Semenzato, mozartovská a händelovská pěvkyně, v Praze hostující poprvé. Avšak i ona dala do služeb celku ohebný, čistý, upřímně znějící hlas.

Já vím, že můj Vykupitel je živ,“ zpívá se v árii na začátku třetího dílu. Händelův Mesiáš není dějovým oratoriem. Jeho text reflektuje Bibli, prorocká zaslíbení, popis Ježíšova života i význam jeho oběti na kříži. Není proto výrazně dramatickým dílem, kontrasty a vzruchy jsou ryze hudebního charakteru, převažuje spíše klidnější, přemítavý ráz. To však neznamená, že nejsou přítomna i citově vypjatější, naléhavější a také virtuózně rychlá čísla. Collegium 1704 s Václavem Luksem prezentovalo zažitou, usazenou interpretaci a vyzrálý, klidný pohled na dílo, na jeho proporce a celkový výraz, na tempa a vyznění. Jde o znalecký přístup, jemuž nechybí dychtivost a radost z muzicírování, zároveň o střízlivé, ale rozhodně ne studené pojetí. Výsledek působí ideálně.

Současný standard a ideál autentické interpretace v menším obsazení jsou na hony vzdáleny někdejším symfonickým, romantizujícím koncepcím a pojetím, stejně jako nadále existujícím monumentálním podobám kultovního Hallelujah v podání mnohasetčlenných sborů. Chvalozpěv o Králi králů a Pánu pánů je i v Luksově Mesiáši logickým, vznešeným a radostným vyvrcholením druhého dílu oratoria, ale vyrůstá z předchozích nálad, nevybočuje ze stylu, není pouhým okázalým hitem.

Je nesporné, že Václav Luks je nyní prvním mezi těmi několika, kdo naše hudební dění po roce 1990 postupně posunuli v historicky poučené interpretaci staré hudby na jednoznačně mezinárodní úroveň, kdo dohnali vývoj, v tuzemské izolaci na konci osmdesátých let v tomto oboru opožděný za Evropou o několik desítek let. Jeho hudební projekty, jichž se účastní mezinárodní výběr interpretů, snesou ta nejvyšší měřítka, a to i na zahraničních pódiích. Jím připravený Mesiáš, ve výsledku gigantický, a přitom intimní, to byl koncert, který nemůže mít jiné než nejvyšší hodnocení; proud hudby, jehož jedinou vadou bylo, že přece jen nakonec skončil… V úterý 3. dubna se v Rudolfinu opakuje. A má z něj vzniknout nahrávka na CD. Právem.

Hodnocení autora recenze: 100 %


G. F. Händel – Mesiáš
Dirigent: Václav Luks
Giulia Semenzato (soprán)
Benno Schachtner (alt)
Krystian Adam (tenor)
Krešimir Stražanac (bas)
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
27. března a 3. dubna 2018 Dvořákova síň Rudolfinum Praha
(psáno z koncertu 27. 3. 2018)

program:
Georg Friedrich Händel: Mesiáš HWV 56

www.collegium1704.com

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mesiáš – V. Luks, Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 (Praha 27. 3. a 3. 4. 2018)

[yasr_visitor_votes postid="290874" size="small"]

Mohlo by vás zajímat