Paničky v Plzni: Vítězství hudby nad prázdnou režií

  1. 1
  2. 2

Po mimořádně zdařilém Lazebníku sevillském z loňské sezóny uvádí od konce ledna Divadlo J. K. Tyla v Plzni opět komickou operu v českém překladu a s mluvenými dialogy. Tentokrát Veselé paničky windsorské Otto Nicolaie. Režii svěřilo vedení opery činohernímu režisérovi Jakubu Korčákovi, hudební nastudování Jiřímu Štruncovi. Český překlad je chvályhodný počin, však také publikum vděčně reaguje. Jiří Štrunc vede orchestr výborně ve svižném tempu. Jeho nastudování dává Nicolaiově opeře po hudební stránce šarm, vtip i eleganci. Nerezignuje přitom na křehkost, která přináší ve scéně elfů až niternou křehkost. Orchestr hraje na výbornou, úchvatně vyšel duet Fentona s Annou s nádhernými sólovými houslemi v podání koncertního mistra operního orchestru Michala Pospíšila. Kdo se těšil na Veselé paničky windsorské kvůli krásné hudbě, nebude rozhodně zklamán. Kdo však čekal i zábavně rozehranou a zahranou komedii, humor a vtip v režijním přístupu, zklamán bude.

J.Šokalo (Rytíř John Falstaff)

J.Svobodová (Paní Brodská), V.Zápražný (Pan Brodský)

J.Šokalo (Rytíř John Falstaff)

Možná o to více, že stejně jako nezajímavá je režie, tak bez nápadu je i celá výprava. Opera zůstává v jakési obtížně definovatelné minulosti. Soudě podle bavorských pánských obleků, kalhot s padacími mosty a s bílými podkolenkami minulosti německé. Celkově jsou kostýmy Zuzany Ježkové obtížně charakterizovatelné a jednotící prvek jim zcela chybí. Mají-li páni kroje, proč je také nemají ženy? Najdou se i další drobnosti – například Falstaffovo neforemné a samotného pěvce zřejmě obtěžují břicho či barevná nedůslednost v paruce paní Brodské… Ondřej Nekvasil navrhl scénu, kterou tvoří strohé stěny připomínající prkennou stěnu a díky hrotům evokují i palisádové opevnění. To vše na pouze nasvíceném pozadí. Toporné přesuny těchto stěn během představení pak mění prostředí na venkovní (ulice, hostinec) a vnitřní (interiér domu i hostince). Byt, v němž kromě malého stolečku s židličkou není nic, pak zákonitě připomíná spíše uzavřené bednění. Tím spíše, že i stylizované okno je pevně uzavřená okenice. Vtip i slovní komika se nemají čeho zachytit a zbůhdarma sklouzávají po scénické a režijní prázdnotě. Vůbec psát o režii je skoro zbytečné, neboť prakticky žádná neexistuje. Sbory podivně se vlnící v tanci na zcela nelogických místech. Kupy lidí tlačící s nechtěnou komikou do malých dveří. Až spartakiádně sladěná skupinka mužů ve Falstaffově pijácké scéně. Sbory (ovšem dobře secvičené sbormistrem Zdeňkem Vimrem) netvoří akci ani citlivé dokreslující pozadí, místy jsou dokonce jen rušivou stafáží. Zcela nepropracované jsou vztahy mezi postavami samými, mnohdy působí dokonce zmatečně. Zbytečné tanečky Falstaffa a pana Brodského ve druhém obraze vyvolávají jen údiv stejně jako naprosto nesmyslná Falstaffova taneční kreace. Režisér z krásné postavy stárnoucího záletníka udělal topornou figuru bez jakéhokoliv hlubšího rozměru. Přitom z jeho mnohovrstevnatosti lze vytěžit mnohé. Celkově je tedy režie Jakuba Korčáka šedivá, schematická, chtělo by se až říci odbytá. Nepřináší vůbec nic. Navíc je s podivem, že činoherní režisér si nedal větší práci s mluvenými dialogy. Obstáli v nich jen ti pěvci, kteří už mluvené slovo zvládli ve výše zmiňovaném Lazebníku sevillském. Z toho vyplývá jediné – dění na jevišti je zcela v rukou sólistů. A o to větší potlesk si zaslouží, že se jim navzdory Korčákově režii – nerežii daří získat si publikum na svoji stranu.

M.Šrůmová (Anička Kloučková), T.Kořínek (Fenton)

P.Horáček (Pan Klouček), L.Hilscherová (Paní Kloučková), J.Svobodová (Paní Brodská), V.Zápražný (Pan Brodský)


P.Horáček (Pan Klouček), L.Hilscherová (Paní Kloučková)

Naštěstí pro operu a diváky je obsazení plzeňských paniček výtečné, orchestr hraje skvěle, a tak tato brilantní, vtipná, veselá opera plná snadno zapamatovatelných melodií diváka potěší. Jevhen Šokalo je pro Falstaffa jistě ideální typ, však je to on a představitelka paní Brodské Jitka Svobodová, kteří diváka navzdory všemu dokáží zaujmout. Jevhen Šokalo dá Falstaffovi komediantství, Jitka Svobodová je paní Brodskou se vším šarmem i noblesou. Že se divák pobaví dámskou odvážnou hrou je jen a jen její zásluha. A o tom, že výborně zpívá, je hlasově jistá v celém rozsahu a má krásné pevné a zářivé výšky se není třeba rozepisovat. I Vladislav Zápražný jako její manžel může těžit ze svých bohatých jevištních zkušeností,takže dokáže s pěveckou jistotou dobře ztělesnit žárlivého manžela. Lucie Hilscherová v roli paní Kloučkové je Jitce Svobodové po pěvecké stránce dobrou partnerkou. Že její postavu režie nedokázala vůbec vystihnout je jiný problém. Sympatickým projevem a dobrou artikulací zaujme ovšem hlasově jistý Tomáš Kořínek jako Fenton. Annu odzpívala poněkud užším sopránem, nicméně kvalitně Michaela Šrůmová. Zaujal i Ondřej Socha jako nechtěný Aniččnin nápadník pan Sláma, Pavel Horáček v roli pana Kloučka. Druhým nechtěným nápadníkem Doktorem Cajusem byl Tomáš Jindra. Výše řečené výhrady k mluveným dialogům pak neplatí pro zpěv, neboť sólistům je poměrně dobře rozumět.

J.Svobodová (Paní Brodská), V.Zápražný (Pan Brodský)

M.Šrůmová (Anička Kloučková), T.Kořínek (Fenton)

závěrečná scéna

Závěr bude ale přece jen optimistický. Opera obecně má totiž jednu velikou výhodu. Pokud selže režie, je tu ještě hudba. Ta má obrovskou moc. Ona diváka potěší, pobaví, rozpláče a strhne. Plzeňské Paničky jsou právě tento případ. Skutečnost, že divák odchází z představení dobře naladěn, je vítězstvím hudební invence geniálního skladatele. Je vítězstvím orchestru pod taktovkou Jiřího Štrunce. Je vítězstvím všech sólistů. Jim ovace publika patří.

Otto Nicolai:
Veselé paničky windsorské
(Die lustigen Weiber von Windsor)
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Jakub Korčák
Scéna: Ondřej Nekvasil
Kostýmy: Zuzana Ježková
Dramaturg: Zbyněk Brabec
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie: Jana Hanušová

Orchestr a sbor opery a balet Divadla J.K.Tyla Plzeň
premiéra 30.1.2010 Velké divadlo Plzeň
(k 200.výročí skladatelova narození)
(psáno z reprízy 10.2.2010)

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (14) “Paničky v Plzni: Vítězství hudby nad prázdnou režií

  1. Nemyslím si, že inscenace je tak režijně nezvládnutá. Veselé paničky se inscenují velmi špatně a je těžké je kakmkoliv přenášet. Tím, že se tato opera málo hraje, neexistuje ani inscenační tradice. Plzeň zažila v posledních letech mnoho "moderních" inscenací a ne vždy se povedly. Tohle je klasika. Dílo samo o sobě není nijak uchvacující ani hudebně, takže spíše jde o raritu. Režie ani hudební nastudování mne nijak nepohoršily. Stojí za to se na ně vypravit.

  2. Recenze je dobra, v kontextu tohoto blogu bych rekl ze dokonce nadprumerna. Clovek si po jejim precteni udela o nove inscenaci v Plzni jasnou predstavu. Carky bych neresil, na blogy se pise rychle (zvlast na tento:)) a prispevky neprochazeji redakci jako v tistenych mediich. Kdyby to bylo napsano pro napr. Hudebni rozhledy, tak by to po autorce jeste dostal redaktor a korektor a drobne gramaticke nedostatky by byly jiste odstraneny. Autor by se mel opravdu soustredit spise na obsah, tedy podstatu sdeleni.

    Jinak ten pan Ondrej Nekvasil, co delal scenu, to je nejaka prizen s Nekvasily opernimi rezisery?

  3. Kdyby to bylo psáno pro Hudební rozhledy, žádný korektor by to do ruky nedostal. Za články tam odpovídá pouze autor. Samozřejmě obsah je podstatou sdělení, ale nesprávná či nevhodná forma může celý obsah shodit a znehodnotit.
    Chyby v interpunkci bych mohla vytknout skoro každému článku tady i na jiných blozích, ale nemá to cenu, v tomto příspěvku jich je navíc minimum ve srovnání s ostatními podobně dlouhými texty. Spíš mi vadí "Německé" s velkým N nebo věty jako "Nerezignuje přitom na křehkost, která přináší ve scéně elfů až niternou křehkost.", ale stane se. Jinak díky za recenzi, opravdu je z ní znát nějaký názor, což je nakonec nejdůležitější.

    Barbora

  4. Opět jsem v úžasu, co někteří lidé dokáží. Zloba, nenávist a neschopnost jakési sebereflexe tu vede některé jedince ke zcela irelevantním výpadům. Kdyby tu alespoň jeden z vás, kteří horlíte pro správnou gramatiku a jiný styl a bůhví co ještě, vedl s recenzentkou debatu o nastudování Paniček. To by bylo něco! Inu to je vzorek hudbymilovného publika. Nebo jsou to spíše zamindrákovaní lidé, kteří si zbytečnými výpady léčí svoje psychické problémy? Zamyslete se prosím nad tím, proč si někdo dává tu práci a píše recenzi. Diskutujte k tomu čeho se recenze týká.
    Jestli tenhle vzorek diskutujících tvoří část kulturního publika, tak mi je z toho na nic. Naštěstí věřím, že ta rozumná část se výlevů ušetří. I když je to škoda, protože by zde někdo, komu jde opravdu o věc, mohl napsat zajímavý názor. Pod takovouto snůšku blábolů jakýchsi lidí plných mindráků, ale nikdo rozumný už psát nebude.
    …Otevřete si některý z vás ty zmiňované poslední Hudební Rozhledy a zjistíte, co tam je gramatických a stylistických chyb…
    …Zkuste některý z vás, kteří tu horlíte pro správnou gramatiku a jinou stylistiku, napsat recenzi nebo jiný článek a nabídnout ho třeba těm zmiňovaným Hudebním Rozhledům nebo tomuto webu k otištění a přejte si, aby se nad stylistické i gramatické nedostatky, které se vám do textu jistě vloudí, čtenáři povznesli. Protože to podstatné je, zda někdo (renomovaný, amatér, nadšenec), chce sdělit ostatním svůj názor, nikoliv to, jakou zvolí formu a jestli je jeho styl dokonalý.

  5. No to je přeci tím, že možnost vyjádřit se okamžitě dává egu některých jedinců křídla. Kdyby měli diskutovat o podstatě, asi by nebylo o čem :-) Jsou tu články různé úrovně, od různých autorů a k různým tématům. Je toho tu dost, aby si hudbymilovný jedinec našel to své. Sem tam chybějicí čárka nebo nevhodná stylistika mne nikdy neodradila od toho poučit se obsahem. A tak to má být. Takže doufám, že autory, kteří nám přinášejí skutečně hodnotné informace (viz například seriál o divadelních budovách, zajímavá povídání a pěvcích minulé doby nebo třeba některé velmi pěkné rozhovory) takové výpady neodradí. Naopak, měly by jim být signálem, že o jejich články je zájem, že jsou čtené.
    Evan

  6. pro Barboru:
    Stejně jako v ostatních časopisech i v Hudebních rozhledech dostává články do ruky redaktor. Za věcný obsah si ručí autor, za jazykovou úpravu ručí redakce. Fakt, že redakci tvoří jen šéfredaktorka H. Jarolímková a její sekretářka neznamená, že redakce neručí za jazykovou úpravu. To, že články v HR jazykovou úpravou neprocházejí, je ostuda šéfredaktora. Když se do nich začtete, zjistíte daleko větší hrůzy než se objevují na tomhle portále. Ale proč nezačít diskutovat o gramatické a jazykové kvalitě článků na tomhle webu, že? Co třeba vyjadřování redaktorů Událostí v ČT? Také není košer, co myslíte? Moderátorka Augustová tam přinesla hovorové výrazy, místo také používá taky, co může vyjádřit prostřednictví Východočeské podoby hovorové češtiny, tak vyjádří. Na obsahovou stránku sdělení to však vliv nemá. Nebo vám to překáží v pochopení přednášené zprávy? Možná by stálo za pokus psát o tomhle daleko nebezpečnějším nešvaru na příslušná místa a burcovat, protože moderátoři skutečně mění podobu spisovné češtiny a mají tu moc ovlivnit tisíce lidí. Tady bude vhodnější diskutovat o tom, jak se vám líbily Paničky v Plzni a třeba polemizovat s názorem na režijní pojetí. A povznést se nad drobými pravopisnými nedostaky. Už jenom z úcty k práci ostatních. A když vás to tolik trápí (a stejně tak i anonymního hulváta, který vložil svůj kometář 12.2. 22.06 jako třetí), pak je možné to vyjádřit decentně s využitím e-mailu redakci. Nemyslíte?
    JarSmol

  7. O jazykové úrovni Hudebních rozhledů (psala jsem mimochodem o korektorovi, ne o šéfredaktorce, tu samozřejmě HRo mají) a vůbec o jazykové úrovni v médiích vím svoje a opravdu je neobhajuju. Naopak. Můj příspěvek neměl být kritikou paní Špalkové jako autorky tohoto článku, naopak jsem se jí chtěla spíše zastat proti anonymnímu diskutujícímu, který si – nevím proč – vybral zrovna její příspěvek, jenž patří na internetu k těm lepším.
    Recenzí jsem sama napsala hodně a vím, že vyjádřit na omezeném prostoru věcně, slušně a podle svého nejlepšího přesvědčení svůj názor a nikomu neukřivdit není snadné. Takže si všech, kteří sem ve vlastím volném čase píší, vážím a děkuji jim. Myslím, že podobný blog zde má své místo. Jen jsem si dovolila vyjádřit svůj názor, že obsah neexistuje bez formy a naopak. Sebelepší obsah zazdí odfláknutá gramatika a překlepy, sebevznosnější a vytříbená stylistika a znalost interpunkce nezachrání obsahové prázdno. Opakuji, já to tak chápu obecně a není to míněno jako útok na tento blog.
    O plzeňských Paničkách bych debatovala ráda, bohužel jsem je neviděla a po tom, co jsem o nich slyšela, se k tomu nejspíš ani nechystám. Možná k mojí škodě.
    Ještě jednou se omlouvám, nemám ve zvyku rozpitvávat jazykovou úroveň v diskusích, chtěla jsem se jen zastat autorky článku. Asi jsem to učinila neobratně, nad čímž bych se vlastně měla sama zamyslet. :-)

    Barbora

    P.S. Trochu jsem to popletla s Harmonií, tam ručí autor článku za věcnou i formální správnost.

  8. Tak se tady rozjela docela plodna diskuse o obsahu a forme a samotne Panicky sly trochu stranou, treba jen na weekend.

    V teto souvislosti se mi vynorila posledni opera R. Strausse Capriccio (premiera v roce 1942 v Mnichove). Vztahem mezi textem a hudbou se Herr Strauss zabyval po jeho cely dlouhy zivot. Toto komorni dilo napsal v 76 letech jako zavrseni vlastni operni tvorby. Je zrejme, ze jedno bez druheho tak docela nejde, ma-li to byt opera. Mel-li ale skladatel udedal svuj Sophie's choice (W. Styron napsal toto mistrovske dilo o dalsich skoro 35 let pozdeji a prave na zaklade neslavnych udalosti probihajicich v dobe kdy RS tvoril tuto komorni operu), udelal to svym zpusobem v zaverecne scene, kdyz Hrabenka odchazi z jeviste. Tato opera se dockala jen jedne produkce v Met a ne s Renee Fleming, ale s Kiri te Kanawa. Miss Fleming ma Capriccio 2x v cervnu ve Vidni a asi ne poprve.

    Doba internetove komunikace a moznost napsat cokoli kdykoli a michani jazyku, nebo presneji pridavani anglicismu do cestiny (a dalsich jazyku – meli byste si poslechnout hovorovou francouzstinu v Montrealu; zpocatku byste moc nerozumeli ani s doktoratem ze Sorbonne)ubrala jiste na jazykove kvalite bezneho vyjadrovani. Chce to velkou self-discipline (here we go) se pres to dostat a ne vzdy na to ma clovek cas nebo se mu chce to po sobe znovu cist.

    Barboro, popel na hlavu bych si nesypal. Dnes je St. Valentine's Day a to se uz slavi i v Cesku (asi z komercnich duvodu?), tak si dejte drink a poslechnete si neco hezkeho. Diky internetu jsou moznosti nepreberne.

    Vaclav Tom

  9. Tak od nesmyslného pitvání chybně uvedeného velkého písmene a čárky v souvětí zpět k Paničkám: Docela slušná inscenace. Na poměry plzeňské opery ta z lepších. Režijně srovnatelná s Dvěma vdovami. Veselo bylo, nápady nechyběly. Všechno je především o penězích a při rozpočtu inscenace dosahujícím stovek tisíc nelze kouzlit zázraky.
    PilsnerUrquell

  10. Byla jsem na premiéře „Paniček“ v Plzni a byla jsem velice nadšena. Uchvátil mě celkový projev mladé operní zpěvačky Michaely Šrůmové, která podala znamenitý výkon.Myslím, že by měla dostati více sólových příležitostí, aby nezanikla ve sboru. Celkové nastudování – výborné.

Napsat komentář