Dvanáctičlenné smyčcové těleso, hrající bez dirigenta v obsazení 4 – 3 – 2 – 2 – 1, se v Pardubicích objevilo po velmi dlouhé době. Pod vedením svého uměleckého šéfa houslisty Jakuba Černohorského se představilo jako orchestr vyzrálý, precizní a posluchačsky velmi přívětivý. Program z jeho repertoáru zvolený pro dané vystoupení, sestávající ze tří skladeb moderní klasiky a jednoho vybočení v podobě Bachova koncertu, přitom nepatří k nejsnadnějším. Koncentrovaný výkon všech hráčů se však podařilo přenést i na publikum, které nepolevilo až do konce v soustředění, žel, s výjimkou několika skupinek posluchačů, trápících většinu sálu a zjevně i hudebníky snahou o potlesk mezi větami.
Brilantní zahájení večera obstaral Janáčkův komorní orchestr provedením díla u nás méně provozovaného a známého. Concertino pastorale anglického skladatele Johna Irelanda z roku 1939 je zralou kompozicí překypující kontrasty. Právě dokonalé odstínění všech meditativních poloh, stejně jako bouřlivé ztvárnění dynamických pasáží je důkazem schopností a síly každého z členů ostravského souboru a jejich perfektní sehranosti.
Matyáš Novák je v současné době možná mediálně nejsledovanějším studentem pardubické konzervatoře. Plným právem, málokdo z jeho spolužáků (a posluchačů jiných středních hudebních učilišť v republice) se může v necelých dvaceti letech pochlubit tak bohatým koncertním profilem jako on. Na klavír hraje od svých pěti let a asi nejvíce se zatím nachází při interpretaci romantických děl Franze Liszta a Fryderyka Chopina (což dokázal mimo jiné svým jedinečným výkonem na nedávném sólovém recitálu v nedaleké Chrudimi, který si dokonce sám celý večer nezapomenutelným způsobem uváděl).
Tentokrát se předvedl coby suverénní interpret Bachova Klavírního koncertu d moll a jeho jemný úhoz si s barokním veledílem skvěle porozuměl. Pokaždé na konci druhé věty téhle skladby se snažím sledovat sólistu a zaměřit se na jeho výraz v poměrně dlouhém úseku, kdy sám nemusí hrát. Tyhle chvíle někdy prozradí i něco nečekaného… Ve tváři, očích a gestech Matyáše Nováka však naštěstí převládají ukázněnost, pokora, ale i dychtivost a touha – a samozřejmě stále rovněž ona pověstná jemnost, byť tentokrát v barokním oparu. Pokud mi tedy ostravští hudebníci prominou, nazývám-li jejich bezchybný výkon oparem… Potlesk nebral konce.
Po přestávce zněla koncertní síní nejprve Janáčkova Suita pro smyčcový orchestr. A opět v podobě, k níž nelze než vyslovit obrovské uznání. Hráči mají jistě toto dílo dokonale nastudované a „rozebrané“, při jeho interpretaci však působí velmi svěžím dojmem, doslova z nich vyzařuje radost z každého tónu velkého mistra, jehož jméno mají v názvu svého souboru. Poctivostí a přesností se vyznačovalo i provedení Divertimenta pro smyčcový orchestr Bély Bartóka (1939), nespoutaného gejzíru vycházejícího z kontrastu folklóru a moderny, skladby, kde každá chybička hrozí rozkolísáním celku. K ničemu takovému samozřejmě nedošlo, a tak auditorium posléze vybuchlo nadšením, z něhož jej do klidu uvedl snad až händelovský přídavek.
Připomenout výročí úmrtí Leoše Janáčka tímto způsobem mohlo se snad zdát zvláštním, ale pouze před koncertem. Po něm už bylo zřejmé, oč šlo: zasadit velikánovo dílo do kontextu souputníků (Ireland, Bartók) a vyjevit radost z provozování muziky v její v krystalické podobě (Bach). Podařilo se.
Hodnocení autora recenze: 85 %
Pardubické hudební jaro 2018
Koncert k 90. výročí úmrtí Leoše Janáčka
Matyáš Novák (klavír)
Janáčkův komorní orchestr
Umělecký vedoucí: Jakub Černohorský
25. dubna 2018 Sukova síň Domu hudby Pardubice
program:
John Ireland: Concertino Pastorale pro smyčcový orchestr
Johann Sebastian Bach: Koncert d moll BWV 1052 pro klavír a smyčcový orchestr
= přestávka =
Leoš Janáček: Suita pro smyčcový orchestr
Béla Bartók: Divertimento pro smyčcový orchestr
přídavek:
Georg Friedrich Händel: Tre pezzi, 2. věta Musetta
www.pardubickehudebnijaro.cz
