Parsifal, Židovka i jiný Vojcek. Nejen o nich v Operním kukátku
Parsifal o Velikonocích
Pomalu slábne tradice zařadit ve velikonočním týdnu na repertoár Wagnerova Parsifala. To je samozřejmě dáno také náročností tohoto titulu jak z hlediska hudebního nastudování, tak z hlediska pěveckého obsazení. Letos byl Parsifal zařazen ve Wroclavi (23. března), v Budapešti (24. a 27. března), Chemnitzu (25. března), Kolíně nad Rýnem (25. a 28. března), Lipsku (25. března), Mannheimu (25. března), Stockholmu (25. března). Pravidelně se tento titul hrával na Velký pátek, což souvisí jak s libretem, tak především s hudební částí Kouzlo Velkého pátku. Tradice se ale důsledně dodržuje ve vídeňské Staatsoper, kde byla opera letos zařazena dokonce třikrát (24., 27., a 30. března). Prvotřídní je obsazení – v titulní roli vystupuje Stephen Gould, Falk Struckmann vytváří svého prvního vídeňského Gurnemanze, Michael Volle zpívá Amfortase a Boaz Daniel je suverénním Klingsorem. Violeta Urmana v roli Kundry okouzluje barevnými hloubkami, vrchním tónům kritikové ale vyčítají přílišný tlak. Velkou chválu sklízí dirigent Ádám Fischer, který řídí inscenaci režisérky Christine Mielitz. Inscenace je ovšem výrazně antireligiózní, což bylo i předmětem kritiky již při premiéře.
Parsifal není ale jediným preferovaným svátečním titulem – Frankfurt nad Mohanem zařadil například na 27. března Händelova Mesiáše ve scénické verzi.
Sondra Radvanovsky završuje tudorovskou trilogii v Met
Premiérou 24. března 2016 dokončila americká sopranistka svoje účinkování ve třech partech Donizettiho oper z takzvané tudorovské trilogie (Anna Bolena, Maria Stuarda, Roberto Devereux).
To v historii opery předtím podnikla pouze Beverly Sills, nikoliv na scéně Metropolitní opery, ale na jevišti New York City Opera. Současná inscenace nabízí soubor zpěváků, kteří představují absolutní špičku svého oboru. Vedle Sondry Radvanovsky vystupuje tenorista belcantista Matthew Polenzani jako titulní hrdina Roberto a Elīna Garanča vytváří Saru, dále v obsazení figuruje Mariusz Kwiecień (Nottingham). Prvé uvedení tohoto operního titulu v Metropolitní opeře řídil Maurizio Benini a kultivovanou režii připravil David McVicar.
Židovka v Lyonu
Halévyho velká opera La Juive (Židovka; 1835) zažívá v současnosti velký zájem ze strany operních dramaturgů. Dílo vyžaduje čtyři vynikající sólisty, především part Eléazara potřebuje charakterního tenora, ale belcantového typu a navíc role je náročná na psychologickou přesvědčivost a výraz. Premiéra 16. března soustředila velmi přesvědčivý pěvecký tým – charizmatického tenoristu Nikolaie Schukoffa (Eléazar), švýcarskou sopranistku Rachel Harnis (jeho dcera Rachel), Španělku Sabine Puértolas v koloraturní roli princezny Eudoxie, italského tenoristu Enea Scala a Roberta Scandiuzziho (Kardinál Brogni) v basbarytovém partu hlavního Eléazarova odpůrce. Inscenace známého režiséra Oliviera Pye a jeho často spolupracujícího výtvarníka Pierra-Andrého Weitze sklízí velmi dobré ohlasy u publika a kritiků. Nastudování nového hudebního ředitele lyonského operního souboru, teprve třiatřicetiletého Danieleho Rustioniho je považováno kritiky za vynikající. Námět rasové nesnášenlivosti zvláště v těchto dnech rezonuje výjimečně silně celou evropskou společností, a i když režisér příběh zbytečně neaktualizuje (kostýmy jsou sice současné), je jasné, že jde o dílo s nadčasovým tématem.
Král Kandaules v Antverpách
Poslední operu skladatele Alexandra von Zemlinského Der König Kandaules (Král Kandaules) zařadil operní soubor v Antverpách. Tento raritní titul, který nebyl skladatelem dokončen, je mistrovské dílo na základě dramatu André Paula Guillauma Gida. Za života skladatele nebyla opera nikdy provedena (komponována 1935/1936), světové premiéry se dočkala až roku 1996 v Hamburku v dokončené verzi Antonyho Beaumonta. Dílo ale skýtá určitou nástrahu v námětu a především v obsazení hlavní ženské role. Král Kandaules ukazuje svou manželku Nyssii zcela nahou příteli Gygovi. Starověký příběh dal ostatně název sexuální praktice nebo fantazii, takzvaný kandaulismus, kdy partner ukazuje svoji partnerku (nebo její zobrazení, například fotografické) jiným mužům za účelem sexuálního vzrušení. Již Arnold Schönberg psal Zemlinskému v jednom z dopisů, že bude velmi obtížné najít pěvkyni, která bude chtít v roli Nyssie vystupovat. Antverpské nastudování je v rukou zkušeného dirigenta Dmitriho Jurowskiho a režii vedl Andriy Zholdak, který je i spoluautorem scénografie. Ve třech hlavních rolích vystupují Dmitry Golovnin (Kandaules), Gidon Saks (Giges) a Elisabet Strid (Nyssia).
Série pěti představení (s premiérou 25. března) se stěhuje v dubnu na scénu divadla v Gentu, kde budou následovat další čtyři reprízy.
Jiný Vojcek v Bremerhavenu
Německý skladatel a dirigent Manfred Gurlitt (1890-1972) měl trochu smůlu při výběru operních námětů. Nejdříve takřka souběžně s Albanem Bergem zhudebňoval Büchnerovu divadelní hru Wozzeck. Gurlittova operní verze (premiéra 1926 o pět měsíců později za Bergovou operou) je kvalitní, ale nejde o dílo tak geniální, jako je Bergova opera. V roce 1930 zhudebnil Lenzovu klasickou hru Die Soldaten (Vojáci). Toto zhudebnění pak zcela vytlačila operní verze Bernda Aloise Zimmermanna z roku 1965. Navíc Gurlittovo dílo neodpovídalo nárokům nastupujících elit fašistické kultury, které okamžitě zakázali jeho operu Nana ještě před premiérou (1933, provedená až v Dortmundu 1958) podle Zolova stejnojmenného románu. Pro těžkosti s režimem se umělec poněkud kuriózně „uklidil“ do Tokia, kde vedl putovní operní soubor.
Gurlittův Vojcek (který byl také kompletně nahrán na labelu Capriccio) vykazuje podivuhodné dramaturgické shody s Bergovou operou (a to i rozložení hlasů pro jednotlivé postavy). Zhruba osmdesátiminutová kompozice se skladatelovým libretem, které je v podstatě jen zkrácenou verzí Büchnerova textu, využívá osmnáct scén a epilog z původní hry. Opera se tu a tam objeví na německých jevištích jako komparativní titul. Současnou sérii představení v Stadttheater Bremerhaven diriguje Marc Niemann. Režie, která přeložila dílo do naší současnosti, je dílem Roberta Lehmeiera. V hlavní roli vystupuje italský barytonista Filippo Bettoschi, který je od sezony 2013/2014 členem místního ansámblu a v loňské sezoně zaujal svou kreací Evžena Oněgina v Čajkovského opeře.
Gutenberg a Steve Jobs jako operní hrdinové
Nová opera Gutenberg německého skladatele Volkera Davida Kirchnera (narozen 1942) se závažným námětem přiřazuje k jeho předchozím operním dílům, která se vyznačují zkoumáním lidství a často existenciálními otázkami. Mezi předchozími látkami jeho oper nalezneme jak text Witolda Gombrowicze, tak biblický příběh Belshazara nebo antickou tragédii Atreovců či sumerskou literární památku – příběh o Gilgamešovi. Nová opera Gutenberg, která byla ve světové premiéře uvedena v Erfurtu 24. března 2016, dvanáctá skladatelova opera o vynálezci knihtisku jakožto zásadním komunikačním prostředku končí epilogem, ve kterém se objevuje i postava nedávno zemřelého Steva Jobse (jako „apoštola“ nové komunikace), kterému je opera věnována. Operní text klade i závažné náboženské otázky. Hudebně nastudoval dílo Samuel Bächli.
Turandot v sydneyském zálivu
V již pátém ročníku open-air produkcí v sydneyském zálivu se letos uvádí Pucciniho Turandot, titul velmi vhodný svým charakterem pro venkovní představení. Pořadatelem je společnost Handa Opera. Režisérem velkolepé podívané je čínský režisér Chen Shi-Zheng a dirigentem je Brian Castles-Onion. Samozřejmě vzhledem k podmínkám je zvuk orchestru i zpěváků amplifikován. Součástí podívané jsou i velkolepí draci na vodě nebo ohňostroj. V hlavních rolích vystupují Dragana Radakovic (nebo Daria Masiero) v roli Turandot, Hyeseoung Kwon jako Liù a tenorista Riccardo Massi, který sklidil velký úspěch v roli Kalafa.
English National Opera ve finančních obtížích
Renomovaný londýnský soubor English National Opera, který sídlí v budově Colisea s největší diváckou kapacitou v Londýně (2350 míst), je postaven před závažné rozhodování, jak vést dosavadní provoz po razantním snížení subvencí, které přiděluje takzvaný Arts Council.
Hudební ředitel Mark Wigglesworth na protest proti tomuto krácení opustil svoji nedávno nastoupenou funkci hudebního ředitele tohoto souboru. Podle vlastního vyjádření nemůže za takovýchto podmínek kvalitně pracovat. Před několika týdny byla schválena i dohoda se zástupci sboru o nových smlouvách a platebních smluvních tarifech pro členy sboru. Dále by měla být zkrácena sezona v počtu představení. Toto a plánované snížení subvence (platící od srpna 2017) zřejmě povedou k omezení počtu operního sboru až o čtvrtinu a řadě dalších úsporných opatření, která zřejmě ale budou spíše směřována k „zákulisním“ profesím. V nejbližší době bude operní sbor redukován na čtyřicet členů. Nová obchodní ředitelka Cressida Pollock, která nastoupila před rokem do managementu, plánuje nejen novou obchodní politiku, ale též zařazení atraktivních titulů pro široké publikum. Mezi nimi by například měl být i muzikál Andrewa Lloyda Webbera Sunset Boulevard podle světově proslulého filmu Billyho Wildera z roku 1950. Otázkou je, zda nabídka muzikálových titulů není v Londýně již tak až příliš rozsáhlá.
Magdalena Kožená jako fotbalová fanynka
Poněkud překvapivě pro část veřejnosti vystoupila přední mezzosopranistka Magdalena Kožená jako hlavní hudební host galavečeru Fotbalista roku, pořádaného Fotbalovou asociací České republiky.
Slavnostní vyhlášení fotbalových cen za rok 2015 bylo vysíláno živým přenosem z pražského Obecního domu na ČT1 v pondělí 21. března 2016. Moderátorem byl tradičně Marek Eben, který zpěvačce složil několik vtipných poklon. Pěvkyně na mikrofon přednesla několik ukázek, včetně Mozartovy árie Cherubína.
Nahrávka týdne
Balfe, Michael William (1808-1870) – Satanella. John Powell Singers, Victorian Opera Orchestra, dirigent sir Richard Bonynge. Naxos 8.660378-79 (2 CD). Dirigent Richard Bonynge se v posledních letech intenzivně věnuje své dávné lásce – anglické operní tvorbě devatenáctého století. Ta je většině posluchačů zcela neznámá, maximálně jsou z ní prováděna dobově populární čísla nebo tance jako samostatná koncertní čísla. Michael William Balfe byl jedním z nejúspěšnějších autorů anglického operního jeviště ve čtyřicátých a padesátých letech devatenáctého století. Zkomponoval více než třicet operních děl zpravidla na romantizující náměty, které prosluly především příjemnou melodikou, ale celkově nepůsobí většinou příliš originálně. Část z nich stojí na hranici s operetou. Čtyřaktová opera Satanella, or The Power of Love (Satanella aneb Síla lásky) z roku 1858 (s premiérou v Covent Garden a na repertoáru se udržela v Anglii a v zámoří šest dekád) je nahrána ve světové premiéře se souborem pečlivě vybraných anglických zpěváků.
Richard Bonynge výtečně rozumí vokálním nárokům partitury (v tomto případě v italianizujícím stylu) a vždy uměl skvěle zajistit spolupráci zpěváků a orchestru. Již v roce 1991 nahrál nejúspěšnější Balfeho operu The Bohemian Girl (Cikánka; 1843) i jednotlivé árie z jeho dalších oper. Balfeho operní verzi Shakespearova Falstaffa (1838) natočil v roce 2008 italský dirigent Marco Zambelli, známý z několika koncertů operních hvězd v Praze jako doprovázející dirigent.
Kniha týdne
Opernsänger – Überlebenstraining – Was Sänger Nicht Fragen, Aber Wissen Sollten – Ein Blick hinter die Kulissen des Kultur-Betriebes. Hartes Überlebenstraining der Opernsänger: Nur 10 Prozent können von dem Beruf leben (Operní pěvec – Trénink na přežití – Na co se pěvci neptají, ale měli by vědět. Pohled za kulisy kulturních zařízení. Tvrdý trénink na přežití operního pěvce: Jen 10 procent se profesí uživí). Berlin, Ama Verlag 2016 (kniha zanedlouho vyjde v Berlin, Verlag Neue Musik). Autory pozoruhodné knihy jsou tři renomovaní specialisté z rozdílných oborů: Andreas Hillert (psychiatr a psychoterapeut), Christina Lemnitz (klavírní doprovazečka, pedagožka) a David Molnár (studoval zpěv a dnes hudební manažer v oblasti opery a koncertů). Kniha je koncipována jako studijní příručka pro studenty uměleckých škol, kteří se chtějí věnovat pěvecké operní nebo koncertní kariéře. Bez příkras jsou vylíčeny mnohé nástrahy, které na mladé pěvce čekají, i důvody, proč se jen desetině absolventů pěveckých studií podaří plnohodnotně uplatnit ve zvolené umělecké profesi. Autoři líčí odvrácenou stranu profese, která s sebou nese velké vypětí, enormní energetický výdej, namáhavé cestování a mnoho dalších jevů (jako psychologické problémy spolupráce v divadelních souborech a podobně), které mladým lidem při studiu nedocházejí. Čtenář zde nalezne i případové studie situací, se kterými se studenti mohou potkat na začátku kariéry. Kniha, která by měla být brzy přeložena a měla by se stát povinným skriptem českým studentům pěveckého oboru na odborných školách, je v první řadě určena zejména těm, kteří kariéru pěvce považují za snové zaměstnání.
Hudební úsměv
Slavného skladatele, dirigenta a pianistu Antona Grigorejeviče Rubinštejna (1829-1894) navštívila během přestávky představení jedné jeho opery dáma, kterou umělec opravdu nesnášel.
Dáma, vstoupivší do lóže, cítila, že není zrovna vítána a začala se omlouvat slovy: „Doufám, Mistře, že neobtěžuji.“ Upřímný Rubinštejn jí odpověděl: „Ale vůbec ne, já se necítil dobře už předtím.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
