Patnáct let od smrti famózního českého basisty

Vodník, Kecal, Mumlal, Leporello, Chrudoš, Rarach, Paloucký, Štelina, Revírník, Gremin, Ochs, Filip II., Zachariáš… To jsou jen něteré z úžasně odvedených rolí výjimečného českého basisty Zdeňka Kroupy (1921–1999), tak jak je mělo možnost poznat ostravské, brněnské a posléze pražské publikum.

Právě při hostování ve Vídeňské státní opeře v roli Zachariáše koncem padesátých let nabídl Zdeňkovi Kroupovi angažmá sám Herbert von Karajan. Jenže československé úřady tuto nabídku zhatily.Po desetiletém působení ve zlaté kapličce nakonec Zdeněk Kroupa přece jen v roce 1971 nastupuje zahraniční angažmá, a to v rakouském Linci. Tam setrvává více než dvacet let, úspěchy má například jako Rocco, Falstaff, Godunov či v ďábelské čtyřroli Hoffmannových povídek.

V závěru svého života se Zdeněk Kroupa, manžel významné brněnské tanečnice a choreografky Miry Figarové, vrací na Moravu, kde ještě před studiem zpěvu působil začátkem čtyřicátých let jako úředník Škodových závodů v rodném Adamově. 7. ledna 1999 v Brně v svých sedmasedmdesáti letech jeden z našich nejvýznamnějších basistů poválečné generace umírá.
Foto archiv ND