Operní panorama Heleny Havlíkové (147)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 30. prosince 2013 do 5. ledna 2014 
Operní bilance 2013 
– Inspirace na dny příští 
***

Operní bilance 2013

Divadla se u nás sice tradičně měří a hodnotí po sezonách, ale začátek nového roku bývá příležitostí k bilancování toho předchozího. Ostatně po kalendářních rocích se udělují ceny Thálie, Divadelní noviny i časopis Svět a divadlo oslovují kritiky pro ankety, z nichž vzejdou inscenace nebo výkony roku.

Určitě je ale užitečná informace, v jaké kondici se česká operní divadla vynacházejí „v poločase“ – nejen po stránce umělecké, která se po následujících šest měsíců může různě vyvíjet, ale zřizovatelské, provozní, personální i finanční, kde finanční tok je dán kalendářním rokem a kde sebelépe naplánovaná sezona může ztroskotat na jediném hlasování zastupitelstva o snížení finančního příspěvku.

Rok 2013 zůstal z ekonomického hlediska ve znamení úspor. Podstatné ale je, že se kromě Severočeského divadla s. r. o. v Ústí nad Labem (s polovičními obchodními podíly města a kraje s jednatelem, tedy ředitelem Milošem Formáčkem a šéfem opery Milanem Kaňákem) se zřizovatelská forma stálých operních divadel zatím chaoticky neměnila: všech osm dalších našich divadel s operními soubory je stále příspěvkovými organizacemi, zřizovanými městy, ve kterých sídlí, nebo jako v případě Národního divadla sloučeného se Státní operou zřizovaného a dotovaného přímo Ministerstvem kultury. Jakkoli je forma příspěvkové organizace – jejíž financování tvoří dotace zřizovatele a příjmy divadel – předmětem často oprávněné kritiky, a to hlavně kvůli způsobu, jakým zřizovatelé odvolávají a jmenují ředitele, zůstává vlastně dobrou zprávou, že přes dlouhodobé podfinancování našich operních souborů si přece jen žádné město netrouflo divadlo zrušit a pořídit si namísto toho třeba nový fotbalový stadion nebo aquapark, to v tom lepším případě. Ba dokonce v Plzni je rozestavěno zbrusu nové divadlo.Jak vypadal loňský operní rok z hlediska personálního managementu? Neustávající sebestředné, ješitné a domýšlivé turbulence kolem pražského Národního divadla, z finanční perspektivy mimopražských divadel ekonomického bumbrlíčka, vlastně „zakrývaly výhled“ do relativně poklidné ostatní operní krajiny u nás, která se soustředí na skutečnou uměleckou práci a je tak mnohem barvitější, krásnější, pestřejší a životadárnější. Vedení našich operních souborů bylo loni většinou až překvapivě stabilní – nejen v případě divadel, kde nedošlo k výměně ředitele, což se týká hlavně Ostravy s ředitelem Jiřím Nekvasilem a hudebním ředitelem Robertem Jindrou a Liberce s ředitelem Martinem Otavou a operním šéfem Martinem Doubravským. Oba dva jsou ostatně soubory, které se při srovnávání uměleckých výsledků v oblasti opery drží právě díky koncepčnímu vedení už několik sezon na špici. A je otázka, nakolik se libereckým radním podaří najít náhradu za Martina Otavu, který k takovému výsledku libereckou operu doslova z ničeho vypiplal a po únavných bojích s magistrátem o každou korunu odchází ředitelovat do Plzně.

Stabilita se drží v budějovickém divadle, vedeném již deset let Jiřím Šestákem, jinak též senátorem a členem zastupitelstva a rady města České Budějovice, s šéfem opery Miloslavem Veselým, a v Opavě, kde je šéfkou opery Jana Andělová-Pletichová a ředitelem Jindřich Pasker.

Loňské více či méně dramatické změny na ředitelských postech divadel se do opery zatím vlastně nepromítly – Ilja Racek, který v Plzni do ukončení výběrového řízení na nového ředitele dočasně vystřídal Jana Buriana po jeho srpnovém odchodu do Prahy, si ponechal jako šéfa opery svým předchůdcem vybraného Ilju Šmída (který se stal jeho přímým konkurentem, když se také ucházel o plzeňský ředitelský post). Bez výměny zůstal šéfem opery v Olomouci i Miloslav Oswald poté, kdy si Pavel Hekela vyměnil ředitelský post mezi divadlem a olomouckým regionálním studiem Českého rozhlasu s Josefem Podstatou. A šéfkou brněnské opery je zatím stále Eva Blahová, protože Jiří Heřman, člen týmu Martina Glasera, kterého si brněnští radní vybrali po sáhodlouhém ročním váhání, chce kvůli svým jiným závazkům nastoupit až v roce 2015.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (147)

  1. Je s podivem, že nikdo z ND ani z SOP nereaguje na nekoncepčnost vedení, zřejmě ze strachu o bytí či nebytí. Ne nadarmo režíroval Burián kdysi i v Moskvě Kohoutovy „Nuly“.Přesně tak by se dalo definovat nové vedení. Avšak o to více lze vyvolávat v souborech existenční nejistotu, mluví se o černých listinách atd. Patrně se v Čechách nenašel nikdo hodný místa v ND, tak přišly posily ze Slovenska a dosáhly tak vysokých postů bez konkurzů – předpoklad: nula v oboru, oddanost generálnímu a hlavně žádný vztah k umělcům. A kdo bude úspěšný, bude odvolán, viz Laterna a Kubišta. Konkuroval totiž Dočekalovi. Tak si to tam hezky užívejte. Snad vám to ještě chvíli vydrží.

Napsat komentář