Pavel Haas Quartet půl roku poté

redakce, 11.06.2012 0:00

Naposledy loni na podzim jich byly plné noviny: Pavel Haas Quartet v říjnu v Londýně získal prestižní cenu britského hudebního časopisu Gramophone za nahrávku roku, a to za Smyčcové kvartety Antonína Dvořáka, krom toho naše kvarteto dostalo i cenu pro nejlepší nahrávku komorní. Konkurence přitom byla více než tvrdá, vítěze vybírala bezmála z více než tisícovky alb vydaných během předchozího roku celá půlstovka kritiků. Není se tedy co divit, že nejeden z hudebních publicistů o Gramophone Awards tvrdí, že to jsou nejvlivnější ocenění za klasickou hudbu na světě. Loňská pocta přitom nebyla zdaleka první, kterou soubor Pavel Haas Quartet ze světa přivezl .

Členové Pavel Haas Quartet si název svého souboru zvolili před deseti lety poté, co se seznámili s americkou nahrávkou všech tří Haasových kvartetů a obdrželi svolení k užívání názvu od dcery skladatele – jednoho z nejvýznamnějších Janáčkových žáků, který svůj život ukončil v roce 1944 v Osvětimi. Pavel Haas Quartet hraje už nějakou dobu ve složení Veronika Jarůšková a Eva Kárová u prvních a druhých houslí, Peter Jarůšek u violoncella a Pavel Nikl u violy; na rozdíl od dam jsou oba pánové spjati s Pavel Haas Quartetem od počátku jeho existence. I proto se funkce „mluvčího“ souboru ujal při našem rozhovoru Pavel Nikl.Co se v životě Pavel Haas Quartetu změnilo po udělení dalšího tak významného ocenění, jako je Nahrávka roku při loňských Gramophone Awards?

Takovéto ocenění je samozřejmě významné a my si ho velmi vážíme. Ukazuje nám, že naše práce a směr, kterým jsme se vydali, má smysl a že to tak nevnímáme jen my, ale i odborná veřejnost a naše publikum. Navíc určitým způsobem zdvihá i prestiž souboru, což je výhodou, ale že by toto ocenění naprosto zásadním způsobem změnilo život Pavel Haas Quartetu, to ne. Děláme stejně jako doposud hudbu jak nejlíp dokážeme.

Když už jsme u nahrávek: občas se – zvlášť v posledních letech – objevuje názor, že nahrávat v dnešní době už příliš nemá cenu – hlavně proto, že prakticky vše už v minulosti bylo skvěle nahráno, nemluvě pak také o krizi prodeje nosičů. Co o tom soudíte?

To je podle mého názoru nesmysl. Pravdou je,že již existuje spousta skvělých nahrávek,ale to ještě není důvod, proč by se mělo stopnout nahrávání. Každá nahrávka je originál v pojetí dané skladby,zvuku atd., takže minimálně z tohoto hlediska nahrávání smysl má. Otázkou totiž není, JESTLI něco bylo nahráno,ale JAK to bylo nahráno. Ať si pak každý, kdo o to má zájem, vybere z tohoto množství takovou nahrávku, která se mu svým pojetím líbí. Nehledě k tomu,že samotné srovnávání pojetí je zálibou mnohých posluchačů. Je to stejný nesmysl, jako kdybychom chtěli po malířích, aby přestali malovat, protože na světě už vzniklo obrovské množství skvělých obrazů na stejný motiv a to stačí.

Co se týká krize prodeje nosičů, je pravdou že tady je, ale já ji vnímám pouze jako proces přechodu poslechu hudby z jednoho media na druhé. Dnes si čím dál více posluchačů hudbu stáhne z internetu, než koupí CD. Ale to je v pořádku. V minulosti jsme to přece už zažili několikrát. LP desky, páskové magnetofony, kazety… Vždycky se po nějaké době mění médium, ze kterého se hudba poslouchá. Důležité je, aby se stále poslouchala, o čemž v žádném případě nepochybuji.Teď tedy trochu z veselejšího konce, aspoň doufám: Jaký je vůbec život s Pavel Haas Quartetem?

Odpověď na tuto otázku by v celém rozsahu vydala na román a těžko se shrnuje v několika málo větách… Je to život umělecký, což samo o sobě už napovídá, že není úplně standardní nebo běžný. V první řadě není pravidelný a rozvržení pracovního týdne a víkendu tady nefunguje. Vše se řídí podle toho, jestli máme nebo nemáme před sebou koncert a jaký program na něm hrajeme. Podle toho se odvíjí zkoušení a dny volna. Trávíme spoustu času cestováním, což nám sice hodně lidí závidí, ale musím říct, že mnohdy není co. Z mnohých míst vidíme pouze letiště, hotel a koncertní sál… Zatímco někteří lidé mají nad sebou zaměstnavatele, který rozdává úkoly, my jsme zcela zodpovědní sami za sebe. Tento život rovněž vyžaduje pochopení rodinných příslušníků, což nebývá často jednoduché. Na druhou stranu děláme to, co nás baví, a to pro mnohé lidi neplatí. Hudba nám přináší spoustu radosti a úžasných zážitků, takže bychom rozhodně neměnili.Co vás spojuje a co naopak rozděluje? V čem se vaše názory nejčastěji rozcházejí? A kdo má hlavní slovo?

Aby kvarteto fungovalo správně, měly by v něm hrát osobnosti, které mají minimálně podobný úhel pohledu na hudbu. Každý by do souboru měl přinést nějaký svůj nápad, se kterým se následně pracuje, což v Pavel Haas Quartet funguje. Naše tvůrčí práce je vždy o debatě, v níž se logicky vyskytují i protichůdné názory. Nelze říct, v čem se nejčastěji rozcházíme. Záleží to na dané skladbě a názorech jednotlivých členů. V našem souboru má hlavní slovo nahrávací zařízení, díky němuž nejobjektivněji posoudíme, které pojetí nejlépe zní. Funguje u nás „kvartetní demokracie“, což vnímáme jako nejlepší způsob tvůrčí práce. U podobných uskupení, jako je to vaše, to bývá hodně rozdílné: kolik vystoupení v průměru děláte? A jak časté jsou vaše zkoušky?

Průměrně odehrajeme asi sedmdesát koncertů za rok. Existují soubory, které hrají daleko více koncertů, což bychom mohli také, ale naše strategie je opačná. Snažíme se udržet kvalitu koncertů, a proto jejich počet hlídáme. Zkoušky se vždy odvíjejí od toho, co nás čeká. Všeobecně lze říct, že zkoušíme téměř každý den. Na konci koncertní sezóny míváme měsíc volno, po němž následuje měsíc na přípravu nového programu.

Když už se tak jmenujete: co z tvorby Pavla Haase vás osobně nejvíc oslovuje? Opravdu Pavel Haas patří mezi vaše favority nebo to je pro vás i vaše kolegy tak trochu „povinná literatura“?

Jméno Pavel Haas Quartet jsme si vybrali na základě toho, že nás v první řadě oslovila jeho hudba. Nejniternější vztah máme samozřejmě k jeho kvartetům, které tvoří základ našeho repertoáru, a to rozhodně ne z povinnosti. Jsou to velmi dobré skladby, které nacházejí velmi pozitivní odezvu i u publika po celém světě. Speciálně jeho 2. smyčcový kvartet je nesmírně působivá skladba. Blíží se váš nejnovější pražský koncert, jaký program jste přichystali pro červnové vystoupení v Rudolfově galerii na Hradě?

Zazní 1. smyčcový kvartet Bedřicha Smetany „Z mého života“ a Schubertův kvartet „Smrt a dívka“.

A nejbližší plány poté?

Čekají nás ještě koncerty na Schubertiádě, ve Wigmore Hall v Lodýně a Povoa de Varzim v Portugalsku. Pak nás čeká zasloužené volno, na které se velmi těšíme.

Já se zase těším na váš pražský koncert. Díky za rozhovor, hodně dalších úspěchů!