Pavel Šnajdr: Věnovat se současné hudbě považuji za přirozené

  1. 1
  2. 2
  3. 3
S dirigentem, skladatelem a houslistou Pavlem Šnajdrem jsme vedli rozhovor o jeho studiích u skladatele Aloise Piňose na brněnské JAMU, o jeho vztahu ke komponování, současné hudbě a o mnoho dalším.

Pavel Šnajdr (foto Marek Olbrzymek)
Pavel Šnajdr (foto Marek Olbrzymek)

Kompozici jste studoval u Aloise Piňose, který pro mnoho z nás představuje charakteristickou brněnskou kreativitu v meziválečné době – skupina RA, sdružení Q, které existuje dodnes a další. Myslím tím mezioborovou spolupráci, experimentální formy, kombinaci žánrů a druhů, využívání humoru, grotesky, a to i v hudbě, kde to není až tak obvyklé, nových technologií. Aloise Piňose jste si jako pedagoga vybral sám, nebo to byla náhoda?
Já jsem začal se skladbou na JAMU už během svých gymnaziálních studií v rámci celoživotního vzdělávání, které tehdy bylo na JAMU otevřeno. Mluvíme zhruba o roce 1992. Toto studium byl vlastně dálkový kurz, kdy jsme jednou za čtrnáct dní v pátek měli takovou „nalívárnu“ od 14 do 22 hodin. Probírali jsme kontrapunkt, harmonii, formy, měli jsme i hodiny kompozice. Já jsem byl tehdy suverénně nejmladší – bylo mi asi šestnáct, sedmnáct – a tak si mě možná pan profesor vybral jako „tabulu rasu“, která vybízí k „popsání“. Kurz jsem nedokončil (mělo to být asi na dva nebo tři roky), protože jsme se právě s panem profesorem domluvili, že se přihlásím na řádné studium kompozice. Pomohl mi s přípravou na přijímačky, které dopadly dobře, a potom jsem u pana profesora rád zůstal.

Máte v repertoáru i jednu z nestarších elektroakustických skladeb u nás, Piňosův Koncert pro orchestr a magnetofonový pás
Ano. Tuto skladbu jsem poprvé slyšel na nějakém semináři ve škole a na první poslech mě zaujala. To jsem si ještě neuvědomoval všechny okolnosti – jak říkáte, že jde o jedno z průkopnických děl tohoto žánru u nás.

Skladba mě opravdu zaujala snad svým výrazem, formou, nevím. A jakmile se naskytla možnost, okamžitě jsem po ní sáhl. Při její realizaci jsme narazili na několik úskalí. To největší bylo, že se někam ztratil onen původní pás a museli jsme tedy „podklad“ nahrát znovu. To by nebylo tak zlé. V partituře je přesně popsáno, jak má nahrávka vypadat, pokud bychom ovšem měli odpovídající technické prostředky. Velkou překážkou například bylo, že se technické možnosti oproti době vzniku skladby nebývale posunuly vpřed, což bylo paradoxně oním zádrhelem.

Piňos počítal s realizací na magnetofonovém pásu, který je přehráván během produkce na magnetofonu s proměnlivou rychlostí přehrávání, dále s efekty jako je přehrání dvojnásobnou nebo poloviční rychlostí apod. Museli jsme to řešit současnou digitální technikou. Ne vždy to bylo tak jednoduché, jak to vypadá. Vzpomínám si, že největší problém nastal při přehrávání posledního zvuku, kdy se měla postupně přidávat na magnetofonu rychlost, čímž se docílilo kontinuálního glissanda od nejhlubších poloh po ty nejvyšší. Digitální technika tohle umožňovala jen do určité míry, takže se to muselo vyřešit „nějak jinak“.

Tyto glissandové efekty byly v 60. letech hodně využívány. Minule jste na to narazili u Vostřáka, kterému se zase zalíbily efekty Hammondových varhan u Stockhausena, ale je to asi věc kapacit, technických i lidských, půjčovat si dnes tuto již historickou techniku, i když zase pro určitou societu přichází opět do módy.
Problém je v tom, že „Hammondky“ vám dnes nikdo nepůjčí, protože si je chrání jako oko v hlavě. My to řešíme „přes počítač“ – kombinací kláves s odpovídajícím softwarem – ale má to bohužel své limity.

Co folklór? Na Moravě žije. Připadáte mi, že je vám podstatou blízký (nejen úpravami pro sbor Lumír).
Tak to mě těší, že je to ze mě „cítit“. Já jsem totiž na folklóru doslova vyrostl. Asi od dvanácti let jsem hrál i jako primáš v muzice dětského folklórního souboru Hanáček a potom, asi v šestnácti letech, jsem přešel do Brněnských gajdošů, kde jsem zprvu zastával terc (druhý hlas), ale později jsem se stal primášem pro oblast Brněnska a Hané. Jinak muziku vedl vynikající muzikant a člověk Vladimír Meloun, Valach, docent stavař a uznávaná kapacita přes beton. Když hrál na Valašsku nebo v slovenských oblastech, třeba v Kysucích, to byl zážitek! Ale hlavně to měl rád a když hrál, tak pro něj nic jiného neexistovalo. Mimochodem on byl prvním primášem Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů při jeho založení. Tam jsem se mimo jiné sešel i s Lenkou Foltýnovou, dnes Notou, která zde hrála na cimbál. Moc rád na tu dobu vzpomínám. A Lumír, to je další moje srdeční záležitost, ale to by bylo na samostatné povídání. Bez Lumíru bych se nikdy nepustil na dráhu, na kterou jsem nakonec vykročil.

Pavel Šnajdr (foto Jan Prokopius)
Pavel Šnajdr (foto Jan Prokopius)

Komponujete nebo vám poměrně intenzivní práce dirigenta nedopřeje potřebné soustředění?
Prakticky od ukončení studia kompozice jsem nic nenapsal. Napřed jsem se pořád snažil něco tvořit, ale nějak mi to připadalo zbytečné, že to není dobré a vlastně jsem nevěděl, co bych chtěl říct a hlavně jak. Hledal jsem svůj osobitý styl, jazyk. A protože jsem se dostal do angažmá v Plzni, kde tehdy šéfoval Petr Kofroň, nějak ani nebyl čas a kapacita. Všechno pro mě bylo v divadle nové, uchvacující a to mě tehdy zcela naplňovalo.

Související otázka: Vnímáte pro sebe jako skladatele rostoucí zkušenost se současnou hudbu jako inspiraci, nebo spíše komplikující cestu vlastního osobitého stylu? U některých současných skladatelů vidím, že jejich snaha se stále vzdělávat jim nakonec překáží ve spontaneitě. Stanou se z nich spíše konceptualisté a píší zajímavé slovní komentáře.
No, to je právě to. Na jednu stranu se má člověk vzdělávat, ale když už toho víte moc (což není můj případ), tak toho prostě víte příliš a všechno „jednodušší“ se vám zdá triviální. A to buď vede k tomu, že vaše „myšlení“ je tak překomplikované, že to nikdo jiný nepochopí, nebo u vědomí tohoto nebezpečí začnete svůj styl korigovat tak, aby to bylo sdělné, a potom je to třeba zase tak triviální, že to až hezké není. Anebo se na to vykašlete úplně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments