Na objednávku SOČRu zkomponoval letošní šedesátník Pavel Zemek Novák, jeden z nejoriginálnějších současných českých skladatelů, svou 6. symfonii „Chvála stvoření“ na text Františka z Assisi. Jeho vokální složku dramaturgie svěřila dámám z Pražského filharmonického sboru. Uslyšíme je i v další skladbě večera, zřídka uváděné kantátě La Damoiselle élue teprve šestadvacetiletého Clauda Debussyho, a to společně se sólistkami Lucií Silkenovou a Kateřinou Jalovcovou. Na závěr pak provede SOČR se svým hlavním hostujícím dirigentem Tomášem Braunerem hudbu Stravinského baletu Petruška. Koncert se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina v pondělí 6. února od 19.30 hodin. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava.
K nadcházející premiéře a obecně k postoji SOČRu vůči tvorbě současníků uvedl ředitel tělesa Jakub Čížek: „Podporu současné klasické hudby považujeme nejen za povinnost v rámci veřejné služby, ale především za poslání SOČRu. S novou kompozicí bychom chtěli přicházet v každé další koncertní sezoně.“
O vyjádření k zařazení skladby do probíhající jubilejní sezony SOČRu jsme požádali i dramaturga orchestru, Josefa Třeštíka: „Pavla Zemka Nováka považuji za jednoho z nejzajímavějších českých žijících skladatelů. Jeho hudba je nesmírně originální, důsledně pracuje s jednohlasem, nicméně v žádném případě není minimalistická. Naopak je vnitřně nesmírně bohatá a barevná ve zvuku. Osobnost Pavla Zemka Nováka může být pro někoho matoucí. Skladatel nemá mobilní telefon a pokud vím, stále nepoužívá ani e-mail. Píše téměř výhradně duchovní hudbu a budí dojem prostého člověka, který žije trochu v ústraní. Nicméně jeho hudba rozhodně prostá není a je na ní znát, že skladatel je umělecky v kontaktu s děním ve světě. Na naší hudební scéně stále existuje rozlišování na pražské a brněnské skladatele (Pavel Zemek Novák je Brňan), které snad má své historické opodstatnění, ale současnému hudebnímu životu příliš neprospívá. Krom jiného mi přišlo mi důležité, aby Praha zažila provedení většího díla právě tohoto autora nehledě na to, odkud pochází.“
SOČR, jediný rozhlasový symfonický orchestr v zemi, dává skladbě do vínku pevné zakotvení v hudebním životě: „Každý abonentní koncert SOČRu natáčí a vysílá Český rozhlas. Dokážeme tak šířit hudbu k posluchačům po celé republice a zároveň vzniká velmi bohatý archiv plný exkluzivních nahrávek,“ dodává Jakub Čížek.
program:
Pavel Zemek Novák (1957)
Symfonie č. 6 „Chvála stvoření“, unisono pro ženský sbor a orchestr
světová premiéra
Claude Debussy (1862–1918)
La Damoiselle élue, kantáta pro ženské hlasy a orchestr
Igor Stravinskij (1882–1971)
Petruška, burleskní scény o čtyřech obrazech
Tomáš Brauner – dirigent
Lucie Silkenová – soprán
Kateřina Jalovcová – mezzosoprán
Pražský filharmonický sbor – ženský sbor
Jakub Zicha – sbormistr
Dvořákova síň Rudolfina, pondělí 6. února v 19.30 hodin
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.
Pavel Zemek Novák (1957)
Pavel Zemek Novák vystudoval v letech 1971–77 na brněnské konzervatoři hru na hoboj a kompozici, dále byl posluchačem JAMU, kde se stal v oboru hoboj žákem V. Winklera a v kompozici M. Ištvana. Pokračoval pak ještě v postgraduálním studiu teorie skladby. Zúčastnil studijních pobytů na prestižních zahraničních školách (Royal College of Music v Londýně, Conservatoire national supérieur de Paris). Nejprve působil jako hobojista. Od roku 1989 vyučuje kompozici na Konzervatoři Brno a zároveň působí jako pedagog na kurzech v tuzemsku i cizině. Velkou pozornost budí Zemkovo dílo zejména ve Velké Británii. Ve spolupráci s klavíristou Williamem Howardem vytvořil cyklus dvaceti čtyř preludií a fug; aktuálně se rodí jeho druhý díl. Za svá díla obdržel skladatel řadu ocenění. Společným jmenovatelem jeho tvorby je duchovní neliturgická hudba, která odkazuje zejména ke katolickým kořenům. Specifikem Pavla Zemka Nováka je monofonní metoda skládání. Unisono, které nese výrazné vlivy gregoriánského chorálu, je založeno na odstranění disonancí, které se podle Zemka v avantgardní hudbě 20. století nadužívají.
Ke své nové symfonii, zkomponované na objednávku SOČRu, napsal: Jedním z rysů formové stavby 6. symfonie (2016) je hledání v oblasti hudebního času. Jeho základem je výrazná dynamičnost a dvouvrstevnatost: pro linii směřující k „bezčasovosti“ je charakteristická symbolika čísla 12, druhá vrstva se odlišuje drobnými rytmickými hodnotami. Symboliku doplňuje číslo 3: partitura je protkaná tříčlennými melodicko-rytmickými tvary. Prolínání těchto dvou vrstev je zřetelné již ve vstupu a doznívá v samotném závěru.
Unisonová technika symfonie představuje hranice možné komplexnosti: ta se odráží až v devíti různých časových vrstvách (začátek 2. věty), melodická linie se rozeznívá v širokém tónovém prostoru a vytváří barevnou polyfonii – téměř každý z nástrojů nebo nástrojových skupin má své vlastní řešení fráze. Unisono odstraňuje disonanci z vertikály. Závěr symfonie je doplněn o parafonii, ranou formu kvartového organa.
Text zhudebněného Chvalozpěvu stvoření je v českém překladu (P. Bonaventura, OFCap.), který může přiblížit snahu sv. Františka z Assisi o srozumitelnost veršů v dobové piemontštině. Hudební zpracování zdůrazňuje bohatství a pestrost originálu, svou komplexností však přesahuje rámec hymnu a má obecnější titul Chvála stvoření. Z pohybu formy, ze všech barev, prostorů a časů, ze všech obav, nejistot a nadějí zaznívá chvála Stvořitele a jeho stvoření.
(Text Borise Klepala určený pro stránky Týdeníku Rozhlas ze dne 30. 1. 2017 – použito s laskavým svolením redakce)
Radostná Chvála stvoření ve světové premiéře
Světovou premiéru vokální Symfonie č. 6 Chvála stvoření skladatele Pavla Zemka Nováka uvede 6. února Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Jedná se o první skladbu, kterou orchestr objednal z iniciativy svého současného dramaturga Josefa Třeštíka.
Pavel Zemek Novák (1957) je svérázný zjev nejen mezi českými, ale také světovými skladateli. Jeho osobitá technika kompozice využívající výhradně unisono sotva najde spřízněnou skladatelskou duši. Autor se vydává neověřenými a nevyzkoušenými cestami, jeho práce je v pravém slova smyslu průkopnická. Přitom se ale nejedná o experimentování za každou cenu vedené náhlými impulzy a pomíjivými vzněty. Je to rozvážná cesta člověka spjatého s tradicí, ze které vyšel. Patří k ní studium kompozice a hoboje, práce v operním orchestru Janáčkova divadla, další studium skladby v Londýně a Paříži, ale i rodové kořeny patřící na Slovácko.
Text svatého Františka z Assisi Chvalozpěv stvoření přeložil do češtiny člen řádu kapucínů Jiří Bonaventura Štivar. „Na mě z toho textu leze krásná moudrost a radost,“ vysvětluje Zemek svoji volbu. „Je ohromně skromný a jde z něj vděčnost a krása. Partitura je ale natolik pestrá, že přesahuje formu chvalozpěvu, proto jsem pozměnil název.“
Impulz ke zhudebnění Františkova textu ale nepřišel z božského vnuknutí ani osobního plánu. Prvotním hybatelem celého procesu byl právě dramaturg Josef Třeštík. „Původně jsme uvažovali o čistě symfonické skladbě a potom také o koncertu pro nějaký méně obvyklý nástroj,“ říká k tomu Zemek. „Nakonec jsme se domluvili, že dávám tyto věci k dispozici, ať vyberou něco beze mě. A za čtrnáct dní se mi Josef Třeštík ozval, že jako další část programu vybrali ranou Debussyho skladbu se ženským sborem, který jsem tím pádem dostal k dispozici i já.“
Zemkova metoda skládání působí navenek velice prostě. Ve skutečnosti je ale prostota jeho skladeb klamná a absence vícehlasu nutí posluchače zaměřit se na jiné aspekty hudby. Do popředí se dostává nejen melodie, ale také rytmus a metrum, barva zvuku a instrumentace. Místo vrstev hlasů se skládají početná časová pásma.
Ke své specifické kompoziční metodě došel Zemek postupně a jeden z pramenů jeho cesty byl překvapivě právě v operním orchestru, kde působil jako hobojista. „Můj způsob skládání nevyplynul ze žádné úvahy nebo rozhodnutí, to bylo až ve druhém sledu. Hrával jsem na hoboj, což znamená čistě melodické jednohlasé linie. Osm let jsem také působil v opeře a nejkrásnější, co jsem si odtamtud odnesl, byla unisona s jinými dechy. Kouzelnou vzpomínku mám na méně známou Verdiho operu Simone Boccanegra, kde jsou do ticha unisona flétna – hoboj – klarinet ve stejné oktávě. To je velmi ojedinělé a nikde jinde jsem se s tím nesetkal. Byl jsem nadšený z pocitu hráče, barevnosti i celkového účinku a nějak to ve mně zůstalo.“
K neuspěchanému způsobu Zemkova uvažování patří i postupné zapojování unisonové techniky do vlastních skladeb. „Dlouho jsem o věci přemýšlel, neměl odvahu začít a přidával unisona po částech – když byla poslední věta unisonová, tak první dvě byly tradiční. Nejdříve jsem zkoušel psát pro komorní ansámbly, v roce 2000 orchestrální díla a později i vokální.“
Světovou premiéru Zemkovy Symfonie č. 6 Chvála stvoření diriguje Tomáš Brauner, jako sólistky vystoupí sopranistka Lucie Silkenová a mezzosopranistka Kateřina Jalovcová. Koncert v přímém přenosu vysílá Český rozhlas Vltava.
