Pětadvacítka v Duncanu

  1. 1
  2. 2
V symbolickém spojení se sto čtyřicátým výročím narození slavné průkopnice moderního tance Isadory Duncan se konaly oslavy pětadvaceti let od založení školy nesoucí její jméno. Konzervatoř Duncan Centre vychovává své studenty v duchu duncanovské filozofie od roku 1992, kdy byla uvedena v život Evou Blažíčkovou, žačkou a pokračovatelkou Jarmily Jeřábkové, prvorepublikové představitelky takzvaného "českého duncanismu", jenž se během dvacátého století vyvinul v osobitý taneční styl, který nezamrzá v minulosti, ale naopak se vůči současnosti aktualizuje. Nacházíme jej jak v choreografiích prvních absolventů, tak i u těch, kteří školu dokončili nedávno anebo jsou stále jejími posluchači.
Oslavy 25. výročí založení Konzervatoře Duncan centre (zdroj FB Honzy Malíka / foto Natálie Vacková)

Představu o podobě tohoto stylu i jeho proměnách nabídl divákům první večer. Dramaturgie programu (připravily současné pedagožky školy Dagmar Chaloupková a Zuzana Sýkorová) představila průřez pětadvacetiletou duncanovskou tvorbou v sedmi vybraných krátkometrážních tanečních dílkách s akcentací na současné preference školy.

Slavnostní zahájení prvního večera mělo prolog pod názvem Otevřená škola a dalo divákům možnost nahlédnout do neveřejných prostor tohoto ústavu. V každé učebně se odehrával jakýsi živý obraz tvořený studenty nižších ročníků za hudebního doprovodu Jaroslava Kořána a Pavla Macáka v „duncanovském“ ladění do antické nálady. Hlavní program pak odstartovalo první site-specific představení studentů pátého ročníku Marie Herderové a Jakuba Domoráda s lehce příznačným názvem Dům, které se také odehrávalo na několika místech včetně třeba snížené střechy školy.

Po krátkých proslovech autora koncepce programu a pedagoga školy Jana Malíka a současné ředitelky školy Romany Lisnerové, kterým oběma dominovalo poděkování nepřítomné Evě Blažíčkové, se diváci přesunuli do prostoru divadelního sálu Konzervatoře.

Anna Benháková (absolventka 2014) zatančila opět své autorské sólo Axis Mundi z roku 2012 zpracovávající historii člověka jako živočišného druhu, jež za dobu svého uvádění prošlo značnou proměnou ke stále větší abstrakci, zatímco její spolužák Petr Nedbal se věnoval v choreografii Poslední muž (premiéra 2014) vojenskému tématu a jeho dopadu na lidskou osobnost i společnost jako celek.

První polovinu programu završilo další autorské sólo, tentokrát jedné z nejvýraznějších absolventských osobností školy Lenky Kniha Bartůňkové. Nadčasově nestárnoucí Café (z roku 2002) nejenže opět pobavilo, ale zároveň ukázalo výrazné performační i tvůrčí přednosti autorky. Jednoduché a srozumitelné téma bylo skvěle vypointované výrazovou rytmizací pohybu a podbarvené hudbou Yvonne Printemps.

Druhá část programu začala opět na dvoře budovy školy, který po léta sloužil jako venkovní scéna divadla nejen pro „školní“ tvorbu. Absolventka z roku 2015 Kristýna Šajtošová premiérovala svou nejnovější choreografii Jako panny, která byla vzhledem k tématu pravděpodobně vytvořena přímo pro tuto příležitost: tři děvčata na narozeninové oslavě, jejich vzájemné vztahy, splněná i nesplněná přání a na konci efekt k nebi letících balónků. Výtvarně, výrazově i tanečně naplněná choreografická práce dává tušit, že o autorce, která byla zároveň jednou z protagonistek, ještě uslyšíme.

Ve velkém kontrastu se divákům představila následná obnovená premiéra Jak ke mně přichází, kterou její autorka Petra Hauerová vytvořila už v roce 1996. Ve skvělé interpretaci letošní absolventky Nikoly Němcové a s hudbou Petra Ebena působila více jak dvacet let stará choreografie jako lehké retro zjevení starých časů, které dalo možnost porovnání toho, jak se ona osobitost českého duncanismu stále vyvíjí. Definitivně se tyto úvahy uzavřely nad choreografií z roku 2016 Břehy, kterou pod hlavičkou A+1 company tančili Ivan Volkov a Roman Zotov – loňský absolvent Duncan Centra. Neskutečná snovost v atmosféře tohoto díla byla dokonalou tečkou celého programu prvního dne oslav.

Druhý den byl věnován pouze jednomu představení, které ovšem dává tušit nadějnou budoucnost pro školu i její studenty a absolventy. Jedna z nich, Helena Šťávová-Ratajová (mimochodem taktéž absolventka oboru choreografie na HAMU) vytvořila se svými svěřenci z letošního třetího ročníku pozoruhodné a především osobitě a komplexně zpracované dílo, které dokázalo naplnit jak svůj edukativní účel pro své protagonisty – interprety, tak směle poškádlilo umělecké ambice choreografky a stalo se i výjimečným diváckým zážitkem pro publikum.

Obrazy z divadelní hry Bratří Čapků Ze života hmyzu přinesly naprosto konkrétní inspiraci pro tvorbu pohybového materiálu, choreografickou strukturu, dramaturgický koncept, stejně jako pro kostýmní a scénografické zpracování. Jednotlivé druhy hmyzu fungovaly převážně v párech a jejich interakce měla v dramaturgické lince jasnou logiku, která vrcholila ve společných sekvencích všech účinkujících na jevišti. Vše podkreslovala hudební koláž (autoři skladeb Jaochim Horsley, Pierre Jodlovski, Arvo Pärt, Jakub Rataj) vytvořená Jakubem Ratajem. Právě jeho typická ambietně-ruchová tvorba dotvářela odpovídající atmosféru. Vzhledem k dubnové premiéře je možno očekávat další uvádění i v příštím školním roce a všem divákům vyhledávajícím současný tanec kooperující se skutečně současnou hudbou to lze jen doporučit.

Ze života hmyzu – choreografie Helena Ratajová-Šťávová (zdroj Duncan Centre / foto Vojtěch Brtnický)

Třetí den oslavy zakončila společná improvizace nazvaná Léto – Očista ducha určená jak studentům, absolventům, pedagogům, tak i veřejnosti, která se vzhledem k počasí odehrávala taktéž v divadelním sále. Téma slunovratu a očisty tancem přineslo do tmavého sálu za doprovodu živé hudby bicích a klavíru úžasnou magickou atmosféru, již si užili nejen všichni, kteří se tance aktivně zúčastnili, ale i ti, kteří tomuto „skororituálu“ jen přihlíželi.

Nezbývá, než popřát Konzervatoři Duncan Centre minimálně jednou tolik let existence, ale spíš vlastně ještě víc. A hlavně: aby se jí vyhýbaly existenční i personální problémy, aby její studenti nacházeli uplatnění minimálně tak jako doposud a aby tanec byl pro všechny uvnitř i okolo ní jen radostí a životním naplněním.


Hodnocení autorky recenze: 90%


Oslavy 25. výročí založení Konzervatoře Duncan centre

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Oslavy 25. výročí od založení Konzervatoře Duncan centre (Praha 27./28./29.6.2017)

[Total: 1    Average: 4/5]

Související články


Napsat komentář