Nedávno jste se přestěhoval z New Yorku do Londýna. V čem vás město nejvíce inspiruje (hudebně)?
Navzdory počasí mám pocit, že je tu tepleji než v New Yorku, protože tu mám téměř celou rodinu. Také se mi podařilo znovu navázat kontakt s orchestry, kterých je v Londýně spousta a s několika jsem v minulosti spolupracoval. Dokonce jsem měl po necelém roce života v Londýně 1. července dirigovat Královský filharmonický orchestr a Bachův sbor v Mahlerově Druhé symfonii v Royal Albert Hall. Kvůli chaotickým změnám v covidových předpisech byl koncert deset dní před jeho konáním zrušen a museli jsme ho přesunout na jiný termín. Koncertní život se postupně vrací do normálnější podoby a každý den je opravdu z čeho vybírat – ve všech žánrech, stylech a obsazeních.
Můžete nám říci, jaké písně jste připravil pro koncert v Košicích?
Je to trochu změna oproti mému obvyklému repertoáru. Jednak klavírní transkripce Dvořákových skladeb, klavírní verze několika Slovenských tanců a z posledních dvou alb projektu Calm Romantic Piano několik mých vlastních skladeb, které jsou přesně tím, co říká název projektu a které našly v této neklidné době poměrně velké uplatnění. U příležitosti smutné události, která se stala před několika týdny, jsem zařadil také klavírní transkripci písně, kterou jsme napsali spolu s Milanem Lasicou.
Přestože jste znám svými kritickými texty o dění na Slovensku, je něco, kvůli čemu se do své rodné země rád vracíte?
Publikum, přátelé, přátelé, rodina. Ale díky neuvěřitelně se šířící epidemii hlouposti a primitivismu je to stále těžší a těžší.
