Petr Malásek: Jsem šťastný, že jsem nikdy neměl důvod muziku opustit

  1. 1
  2. 2
Skladatel a pianista Petr Malásek, který úspěšně kráčí ve šlépějích svého otce Jiřího, uplatňuje svůj umělecký potenciál jako autor scénické a filmové hudby, a zároveň jako žádaný klavírní doprovazeč a člen různých hudebních souborů napříč žánry. Jeho hudební kariéra je neodmyslitelně spojena s mnoha předními českými interprety. Krom toho je vášnivým jazzmanem a své bohaté zkušenosti z různých odvětví hudební tvorby předává dalším generacím umělců coby pedagog.

Petr Malásek (foto Klára Bartheldi, se svolením Petra Maláska)
Petr Malásek (foto Klára Bartheldi, se svolením Petra Maláska)

Pane Malásku, při pročítání vašeho uměleckého profilu to skoro vypadá, že stejně jako hlas dabéra Bohdana Tůmy, který slyšíme denně hned několikrát, aniž bychom si toho na první poslech všimli, slyšíme i vaši hudbu v mnoha televizních pořadech, znělkách či titulních písních, které důvěrně známe, ale vaše jméno si s nimi (bohužel) většinou nespojíme. Je to zřejmě jakési stigma filmové a televizní hudby, že se jménu autora obecně nepřikládá taková důležitost. Dotýká se vás to nějak?
Víte, že si to ani nemyslím? Hudba kolem nás existuje v mnoha podobách, podobně jako jiné užité umění. A samozřejmě s tím souvisí i jistá autorská anonymita. Málokdo dnes ví, že například autorem slavného loga KOH-I-NOOR je František Kupka, málokdo ví, že autorem hudby ke slavné znělce Večerníčka je skvělý Ladislav Simon a mnoho a mnoho jiných příkladů.

To, že řada takovýchto prací v nejlepším slova smyslu „zlidoví“ a posluchači ji přijmou za svou, je přeci odrazem kvalit jejich tvůrců, kteří – povětšinou – mají ve své tvorbě dost jiných možností, kdy mohou být se svými díly jmenovitě spojováni. A kdo chce, má v dnešní době mnoho jednoduchých způsobů, jak autora dohledat. Já se v této pozici cítím velice dobře, od začátku mé hudební dráhy mě velice lákalo být svojí hudbou součástí nějakého týmu… pracovat pro divadlo, televizi, film. Proto jistou anonymitu jako stigma neberu, tato práce má pro mne tolik pozitivních aspektů, že mne snad nikdy ani nenapadlo o tom tímto způsobem přemýšlet.

Vedle komponování jste také poměrně dost vytíženým pianistou. Jak se dá skloubit práce na zakázkách pro film, televizi a divadlo s pestrou koncertní činností? To jistě vyžaduje dobře zvládnutý time management.
Někdy ano, ale většinou se to dá zvládnout i bez time managementu. Já jsem „ranní ptáče“, vstávám velice brzy. Mám pocit, že ráno je hlava nějak čistší a otevřenější nápadům. Koncerty jsou pak většinou večer, je to jiný druh koncentrace a přemýšlení. Vlastně nejlepším time managementem je můj vnitřní biorytmus.

Na klavír jste se začal učit hrát v útlém věku. Není ani těžké odhadnout, že jste byl k hudbě veden svým otcem Jiřím, který byl rovněž výborným pianistou a skladatelem. Byla hudba odjakživa vaším posláním, nebo jste v průběhu dospívání pomýšlel i na jiné živobytí?
To, že jsem vyrůstal v hudebním prostředí, mezi klavírem a notovým papírem, mě hodně ovlivnilo. Cvičení na piano a komponování byla díky tatínkovi přirozená součást života, vyrůstal jsem v obležení hudby. Ani mě nenapadlo, že by něco mohlo být jinak. Paradoxně se mnou u piana seděla spíš maminka, táta na to neměl čas. Měl jsem docela dobré výsledky v různých klavírních soutěžích, tak se nabízelo, že bych se mohl zkusit hlásit na konzervatoř. Když už prosedíte tolik hodin při cvičení, ani vám nepřijde na mysl zkoušet jiné živobytí. Možná, kdyby tehdy konzervatoř nedopadla, přemýšlel bych jinak, dost jsem v dětství miloval matematiku. Ale zpětně jsem šťastný, že jsem nikdy neměl důvod muziku opustit.

Spolu s dalšími významnými českými a zahraničními umělci jste členem Petrof Art Family. Čím jsou pro vás nástroje této firmy výjimečné?
Nemáme v republice mnoho firem s takovou tradicí, roky neměnnou kvalitou a patřící do absolutní světové špičky. Velice si vážím tohoto členství a je pro mne vždy svátkem si na skvěle připravený Petrof zahrát. Jejich špičkové nástroje jsou opravdu prodlouženou rukou pianisty, jejich zvuk je bohatý, barevný, vyrovnaný v celém zvukovém spektru. Vždy o důvod víc, proč se těšit na koncert! Velice si vážím i osobního přátelství s celou velikou rodinou Petrofových. Klobouk dolů před nimi, dělají to skvěle!

Vaše práce u filmu začala na přelomu 80. a 90. let. Jak se ve vašich očích změnil přístup k tvorbě filmové hudby od vašich počátků do dnešních dnů?
Filmová hudba a přístup k ní podléhá vývoji stejně, jako film samotný. Je to dáno technologiemi, zvukovými možnostmi, snadnou dostupností i duchem doby. Přes to všechno výjimečného skladatele poznáte okamžitě, to je na umění strašně spravedlivé. Já vyrostl na hollywoodském zvuku symfonického orchestru, většina mých filmových idolů-skladatelů takto pracovala. Dnes se hodně hudby posunulo do oblasti elektroniky, sound-designu, ubylo harmonicko-melodického principu, přibylo zvukových ploch. Jak už to tak ale bývá, hudební trendy se v cyklech vrací. Věřím, že za pár let tu budeme mít zvuk živého orchestru zpět!

Dočetl jsem se, že mezi vaše vzory patří například Luboš Fišer nebo Zdeněk Liška, oba přední čeští skladatelé filmové hudby. V čem myslíte, že spočívá jejich odkaz? Čím působí na mladší generace skladatelů?
Samozřejmě ještě mnoho jiných jmen: Jiří Šust, Svatopluk Havelka, Milan Kymlička… všechno fantastičtí skladatelé mistrně ovládající řemeslo s obrovským tvůrčím potenciálem v tom, jak hudbou umocnit filmový obraz. Myslím, že ten odkaz je právě v tomto. Analýza jejich filmového myšlení ve spojení s dokonalým řemeslem je platná v každé době, v každém žánru. Myslím, že řada z nich je obdivována i tou nejmladší generací skladatelů. Alespoň mám takové signály ze svého pedagogického působení na Pražské konzervatoři, což je skvělé!

Petr Malásek (foto Klára Bartheldi, se svolením Petra Maláska)
Petr Malásek (foto Klára Bartheldi, se svolením Petra Maláska)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments