Brněnský Evžen Oněgin nejen z první řady

Nová inscenace Čajkovského opery Evžen Oněgin v brněnském Národním divadle se dočkala 29. března 2021 televizní premiéry na ČT art. Živé vysílání z Janáčkova divadla se neslo pod heslem „Představení jako z první řady“.

Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: Linda Ballová (Taťána) (foto Patrik Borecký)
Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: Linda Ballová (Taťána) (foto Patrik Borecký)

Kromě „první řady“ jsme ale viděli mnohem víc: dolů do orchestřiště, ohromné zázemí za jevištěm a strojovnu, krásně renovovaný, velkolepý, přitom moderně vzdušný vestibul, který jistě už v další sezóně bude opět vítat příchozí diváky. Zvuk v prázdném sále byl sice přehalený, samé echo, a kamera někdy nezvládala ostřit v prudkém divadelním svícení, ale v hledišti naživo taky vždy nemáme ten správný úhel pro ideální vidění a slyšení.

Operu nastudoval dirigent Robert Kružík s režisérem Martinem Glaserem. Začátek ještě nevypadal nijak výrazně, Olga a Taťána působily na zprvu prázdné scéně zbytečně deprimovaně a křepčení venkovanů na dožínkách vypadalo celkem neuměle. Se vstupem Oněgina a Lenského se ale dynamika představení začala měnit. Svatopluk Sem výtečně ztvárnil venkovem znuděného světáka, v němž ale Taťána zmámená četbou dívčích románků okamžitě vidí svého osudového muže. Hezky to vystihla režie později v dopisové scéně Taťány: ona v zrcadle svých představ vidí odraz Oněgina citlivého, romantického, toužícího, kterého si vysnila. Již ve chvíli, kdy rozdychtěně píše svůj dopis, všichni doslova fyzicky musíme trpět nad tím, jak je to beznadějné a naivní. Dopisová scéna se slovenské sopranistce Lindě Ballové velmi zdařila, herecky i pěvecky.

Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: Linda Ballová (Taťána) (foto Patrik Borecký)
Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: Linda Ballová (Taťána) (foto Patrik Borecký)

Další dvojici tvořili Václava Krejčí Housková, jiskřivá a temperamentní Olga, a Ondřej Koplík jako Lenský. Jeho spíše užší tenor nemá výkonnost a znělost ve všech polohách, občas mu chybí delší dech, ale vysoké tóny vyzpíval se spolehlivostí a působivě. Roli milého kluka, který doplatí na komplikovanou povahu přítele a pro lásku se dá zabít, naplnil dostatečně. Hezký nápad režie byl usadit obě dívky do jeho velké árie Kam jste odešly mé zlaté dny májové, takže Lenský před soubojem adresuje své vzpomínky, výčitky a loučení jim dvěma, a nejvíc Olze. Velmi dobře vyšel i kánonický duet Lenského s Oněginem.

Po konci druhého dějství, v němž se smutný hrdina skácí mrtev ranou přítele, následovala televizní přestávka. Moderátor Saša Michailidis měl potřebu nám hned na úvod sdělit, že ho netlačí zadek, protože sedačky v brněnském divadle jsou úžasně pohodlné – trochu to po dramatické scéně bylo jako pěst na oko. Nicméně mohli jsme vidět i pár zajímavých hostů, které vyzpovídal, například muzikologa Miloše Štědroně, ústřední dvojici pěvců a uměleckého ředitele opery Jiřího Heřmana.

Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: Svatopluk Sem (Oněgin), Linda Ballová (Taťána) a sbor (foto Patrik Borecký)
Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: Svatopluk Sem (Oněgin), Linda Ballová (Taťána) a sbor (foto Patrik Borecký)

Zatím jsme zde nezmínili slušivé kostýmy v historickém stylu, které byly skutečnou potěchou oka. I v detailu kamer jsme mohli obdivovat jemné výšivky, sladěnou bižuterii, zdobné prvky účesů. Jejich autorkou je Markéta Sládečková. Scéna Pavla Boráka i světelný design Martina Špetlíka se také povedly, například na začátku třetího dějství zajímavý tanec zrcadel před Oněginem, která mu jakoby brání vstoupit na ples knížete Gremina. Působivý je i obrovský křišťálový lustr, který je po plese, kde Oněgin znovu potká již vdanou Taťánu, spuštěn dolů a válí se žalostně na zemi jako symbol rozbitého či zahozeného vztahu.

Závěrečná scéna Taťány s Oněginem byla strhující. Tolik citu a vášně, hereckého umu, které oba pěvci do ní vložili, se jen tak na opeře nevidí. Když k tomu připočteme jejich velké dramatické hlasy, byl to prostě zážitek. Zde musím vyzvednout i televizní režii (Jakub Kořínek), která tuto dynamickou scénu podala s téměř filmovým střihem a s detaily do tváří protagonistů, a ještě o to zesílila její účinek. Oblíbenou Greminovu árii Láska kvete v každém věku zpíval trochu unaveně Jiří Sulženko, známý francouzský kuplet Triquetta Vít Nosek.

Orchestr byl spolehlivým průvodcem děje, dramatický v Lenského osudovém motivu, slavnostně roztančený v plesových scénách, bouřlivý v Oněginově zápasu o návrat Taťány, slyšeli jsme i zdařilá sóla (cello). Sbor vedl Pavel Koňárek. Inscenaci můžete vidět na i-vysílání ČT art ještě do 5. dubna 2021.

Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: sbor (foto Patrik Borecký)
Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin: sbor (foto Patrik Borecký)

Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin
Národní divadlo Brno
29. března 2021, 20:15 hodin, ČT art

Osoby a obsazení
Evžen Oněgin: Svatopluk Sem
Taťána: Linda Ballová
Lenskij: Ondřej Koplík
Olga: Václava Krejčí Housková
Larina: Daniela Straková-Šedrlová
Filipjevna: Yvona Škvárová
Kníže Gremin: Jiří Sulženko
Triquet: Vít Nosek
Zareckij: Kornel Mikecz
Setník: Robert Musialek
Předzpěvák: Pavel Valenta
Dítě: Vojtěch Vymazal

Sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno
sbormistr: Pavel Koňárek

Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno
hudební nastudování: Robert Kružík
asistent dirigenta: Marek Madeja
dirigent: Robert Kružík

scéna: Pavel Borák
kostýmy: Markéta Sládečková
světelný design: Martin Špetlík
choreografie: Martin Pacek
dramaturgie: Patricie Částková
asistent režie: Otakar Blaha, Tomáš Stepanov

režie: Martin Glaser

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


2.1 11 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments