Petra Perla-Nôtová: Jsem vděčná za všechno, co mám

Sopranistku Petru Perlu-Nôtovou jsem měl tu čest poznat jako Gildu v inscenaci Verdiho opery Rigoletto. I když tuto roli nastudovaly dvě jiné pěvkyně, na premiéře v košické opeře ji nakonec zpívala právě ona. Ještě předtím jsem však byl svědkem zkoušky, která se odehrála ve zkušebně večer před premiérou. Tehdy jak sólistka, která přijela na záskok, tak režisér představení Peter Gábor projevili svou naprostou profesionalitu. Představitelka Gildy sice měla postavu nastudovanou, ale přece jen musela zvládnout všechno ostatní – orientaci na scéně, režisérovo aranžmá i hudební nastudování, nový kostým stejně jako jevištní kontakty s košickými kolegy. A dopadlo to bravurně. Gilda Petry Perla-Nôtové byla strhující a premiéra se dočkala nejen standing ovation, ale diváci v Košicích Rigoletta dokonce zvolili nejlepším operním představením minulé sezony.
Poznal jsem vás v Košicích, kde jste během premiéry „zaskočila“ jako Gilda. Bylo to moc těžké zvládnout tento záskok, který se odehrál prakticky ze dne na den?

Ten záskok jsem si vůbec neuvědomovala. Myslela jsem na úplně jiné věci, než na které v takový den zpěváci zpravidla myslí. Mne trápilo například to, jak si kleknu, protože tři týdny předtím mi sundali z nohy sádru… Ale musím přiznat, že jsem zažila pořádný adrenalin. A jsem ráda, že jsem to zvládla.

Postavu Gildy zřejmě máte v malíčku, ale každé nastudování této Verdiho opery je pochopitelně odlišné. Jak se vám líbilo v inscenaci, kterou v Košicích režíroval Peter Gábor?

Měla jsem velkou radost, že je to inscenace klasická a že pan Gábor je režisér, který dokáže vnímat interpreta. Já sama jsem ho obdivovala i v tom, že měl v sobě tolik klidu. Přenesl ho samozřejmě i na mne – a jistě i díky tomuto momentu se premiéra uskutečnila. Velmi mě povzbudil – a to se to potom krásně zvládá. Ještě jsem se nesetkala s režisérem, který by večer před premiérou zkoušel a byl v takové pohodě jako pan Gábor.

Jsou různé typy režisérů, souhlasíte? Jací režiséři vám vyhovují?

Nemám ráda nervózní režiséry. Ráda pracuji v klidu, jinak ze mne nikdo nic nedostane. A mám ráda veselo i tam, kde se to zrovna nehodí (smích).

V Košicích jste měla obrovský úspěch, zpívala jste tam po úspěšném záskoku i na nějaké repríze?

Ano, už jsem si stihla zazpívat i první reprízu, a snad nezůstane jen u ní.

Postřehla jste, že právě košická inscenace opery Rigoletto zvítězila v divácké anketě?

Když jsem se to dozvěděla, tak jsem z toho měla velkou radost a velmi všem opět gratuluji. Já jsem se však na tom úspěchu podílela minimálně…+++

===Myslím, že nemusíte být tak skromná, protože i vy jste se podílela na tomto úspěchu. Jaký je Rigoletto, který se hrál v Českém Krumlově?

V Českém Krumlově tuto operu režíruje Jana Kališová. Janka jde velmi po textu, po přirozenosti, takže výsledek byl vynikající. Inscenace dostala cenu roku. Navíc se to celé hraje a zpívá v parku, v noci, což vám přináší úplně jiné pocity než v divadle.

Vy jste ale v Českém Krumlově letos nezpívala poprvé…

Zpívala jsem tam loni a letos znovu. Velmi jsem se na to těšila, už jenom pro ten mimořádný zážitek. Je to zkrátka něco jiného než zpívat operu na divadelním jevišti.

Jakou jste měla vlastně minulou sezonu, řadíte ji k těm úspěšným? Které nové role jste nastudovala, kde všude zpívala?

Víte, hostuji v různých divadlech, a to jak v Čechách, tak na Slovensku. Ale faktem je, že nejlepší zážitky mám z turné v Japonsku, které jsem absolvovala s pražským Národním divadlem v lednu letošního roku. Ztvárnila jsem tam postavu Zuzanky ve Figarově svatbě.

Vy ale zpíváte i na koncertech. S jakým repertoárem a v jaké umělecké konstelaci obvykle?

Doposud to byly operní árie, zatím jsem zpívala s barytony, tak doufám, že přijde i nějaký tenor… Zpíváme duety z Figarovy svatby, Kouzelné flétny, ale i z Dona Pasquala anebo z Traviaty. A jako přídavek si ráda zazpívám i operetní árie, třeba Adélu z Netopýra nebo Rosalindu.A jak zvládáte vaši profesi a současně roli maminky?

Ano, mám syna a musím říct, že mi přehodnotil celý žebříček hodnot. Díky němu jsem se velmi mnoho naučila a pochopila fůru věcí v životě. A jde to. Myslím, že zvládám jak rodinu, tak práci. Ale je to někdy kumšt.

Zřejmě máte zázemí v rodině, nebo se pletu?

Ano, to máte pravdu. Rodina mi velmi pomáhá. Syna si beru s sebou i na hostovačky, takže tehdy mi je k ruce i maminka. A manžel se pak musí řídit podle mne.

Když máte pár dní volna, co obvykle děláte? Máte i nějaké hobby, které nemá s hudbou nic společného?

Velmi ráda čtu, to byla a je moje velká záliba. Tak jako tak se ale zatím věnuji synovi. Je mu pět roků, takže o zábavu máme postaráno. Fakt si ho vychutnávám!

Když byste se měla ohlédnout, co nebo kdo vás přitáhl na samém začátku k hudbě a potažmo k profesi, které se věnujete?

Už na košické konzervatoři mě moje paní profesorka Dagmar Lukačová přesvědčila, abych zpívala operu. Vzpomínám, že mě tehdy ještě zajímala moderní hudba a psaní vlastních skladeb. Zlom přišel na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. K opeře mě tenkrát přivedl můj tehdejší přítel. A bylo to osudové rozhodnutí, protože svou práci dělám doposud a mám ji velmi ráda.

Opera, to je hlavně velké divadlo… Máte ráda kostýmy, paruky…?

Miluji na divadle kostýmy, paruky, líčidla, prostě všechno. Je úžasné, že z vás tohle všechno dokáže udělat jiného člověka, a vy jste ten večer vlastně někdo úplně jiný (smích). Ne každý si to může ve své práci dovolit. Například ve Slovenském národním divadle v Bratislavě zpívám roli Trpaslíka v Doktorské pohádce. Skoro nikdo mě nepoznává, přičemž já si to představení náramně užívám. Když vidíte ty rozjasněné dětské oči, naplní vás to štěstím. Tak to prostě mám…

Na které scéně se cítíte nejlíp, kam se ráda vracíte?

Mému srdci je nejbližší bratislavské divadlo, velmi ráda tam zpívám. Ve Slovenském národním jsem prostě doma.

Existuje ještě něco, co byste chtěla ve své profesi dosáhnout?

Jsem vděčná za všechno, co mám a co se mi dostává. Přeju si jen harmonii a lásku, protože to pak zase mohu předávat dál.

Děkuji za rozhovor, hodně dalších úspěchů!
 

Vizitka:
Slovenská sopranistka Petra Perla-Nôtová (*1976) absolvovala nejdřív košickou konzervatoř, poté studium operního zpěvu na VŠMU v Bratislavě u Viktórie Stracenské. Vedle toho se vzdělávala na kurzech Jevgenije Nesterenka, Evy Blahové a Ľuby Baricové. Ještě během studia byla oceněna v rakouské soutěži Sommerakademie 2. místem a v Mezinárodní pěvecké soutěži Mikuláše Schneidera-Trnavského 3. místem. V současné době studuje u americké sopranistky Nancy Henninger.     

Po ukončení VŠMU v roce 2001 byla angažována ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde debutovala rolí Anniny (Johann Strauss: Noc v Benátkách). Následovaly mozartovské role jako Papagena a Pamina (Kouzelná flétna) a Zerlina (Don Giovanni) v režii Jozefa Bednárika, který ji poté obsadil do role Clorindy (Rossini: Popelka). O rok později se s velkým úspěchem představila opět v jeho režii jako Marie (Donizetti: Dcera pluku). V témže roce spolupracovala s režisérkou Zuzanou Gilhuus na Händelově opeře Alcina, kde ztvárnila titulní roli. Její další role na této scéně zahrnuly Musettu (Puccini: Bohéma), Oscara (Verdi: Maškarní ples), Neteř (Britten: Peter Grimes), Esmeraldu (Smetana: Prodaná nevěsta) či První žínku (Dvořák: Rusalka). V roce 2002 zpívala roli Sophie (Massenet: Werther) v Divadle J. K. Tyla v Plzni.

V režii bratří Formanů se v roce 2003 poprvé představila pražskému publiku jako Felicie (Philip Glass: Kráska a zvíře). V pražském Národním divadle pak hostovala jako Esmeralda a Jano (Janáček: Její pastorkyňa), v roce 2006 zde přijala angažmá (do roku 2008) a ztvárnila zde role Noriny (Donizetti: Don Pasquale), Lenia (Martinů: Řecké pašije), Barče (Smetana: Hubička), Musetty (Puccini: Bohéma) a Servilie (Mozart: La clemenza di Tito). S Operou Národního divadla se zúčastnila rovněž turné po Japonsku (Zuzanka v Mozartově Figarově svatbě). V roce 2010 nově nastudovala Paminu pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni a s touto rolí hostovala také ve Státní opeře Praha. V roce 2011 zpívala v Divadle J. K. Tyla v Plzni Gildu (Verdi: Rigoletto) v inscenaci maďarského režiséra Róberta Alföldiho, nastudovala pro Národní divadlo Brno roli Mozartovy Zuzanky a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě ztvárnila Rosalindu (Johann Strauss: Netopýr).

V roce 2012 nově nastudovala Adinu (Donizetti: Nápoj lásky) a s velkým úspěchem zpívala Gildu na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov. Rozsáhlá koncertní činnost ji zavedla do Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie, Česka, Maďarska, Slovenska. Spolupracovala s významnými dirigenty, jakými jsou Asher Fish, Jiří Bělohlávek, Heiko Mathias Förster, Mario de Rose, Alessandro De Marchi, Oliver Dohnányi, Jiří Kout, Jaroslav Kyzlink, Peter Feranec a další. Z diskografie připomeňme zejména nahrávku soundtracku k filmu The Magic Flute pro kanadskou Sullivan Home Entertainment.

Jako Gilda (Verdi: Rigoletto) hostuje v roce 2013 ve Státním divadle Košice. Titul, pod jehož režií je podepsán Peter Gábor, se stal divácky nejúspěšnější operní inscenací sezony 2012/2013.
(zdroj: www.narodni-divadlo.cz) 

Foto Petra Jansová, Robert Rohál

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat