Philippe Jaroussky se vrací do Prahy

Martin Rudovský, 10.09.2012 0:00

Jsou to čtyři roky, kdy Praha naposledy aplaudovala fascinujícímu umění jednoho z největších současných mistrů úzkoprofilového pěveckého oboru – francouzského kontratenoristy Philippa Jarousského, a to rámci Letních slavností staré hudby. Před tím tu Jaroussky byl jen jednou, když roku 2004 ozdobil program téhož festivalu. Tento letos čtyřiatřicetiletý “kouzelník s tónem anděla a virtuozitou ďábla” – jak o něm před časem trefně napsal jeden z francouzských hudebních publicistů – teď přijede do Prahy potřetí, aby už příští neděli otevřel nejnovější ročník ročník Strun podzimu, za doprovodu doprovodí Venice Baroque Orchestra, který bude řídit Andrea Marcon. Program? Zvlášť v provedení Philippa Jarousského vice než lákavý: repertoár jednoho z nejslavnějších kastrátů Carla Broschiho, zvaného Farinelli.

Jste znám obdivem vůči Farinellimu, jenž proslul oslnivými operními kadencemi. Ovšem složil také několik vlastních písní. Hodláte je zařadit do svého pražského recitálu?

Pražský koncert pro Farinelliho je vlastně dost specifický. Tedy úplně na začátku jsem s programem z „Farinelliho árií“ váhal. Zaprvé: pociťoval jsem bázeň, je to taková legenda! A za druhé: mnoho zpěváků pořádá koncerty z Farinelliho slavných kusů, ale vybírají stále ty stejné slavné árie. Chtěl jsem vytvořit něco jiného. Napadlo mne: co takhle připomenout vztah mezi Farinellim a jeho učitelem Nicolou Porporou? A je to zajímavý příběh, neboť svou kariéru Farinelli zahájil recitálem v Neapoli k poctě Porpory. A když svůj umělecký život v Londýně uzavíral, opět zpíval Porporovy árie. Koncertem, na kterém zazní výhradně Porporova hudba, chci o tomto přátelství vyprávět.

Máte nějakou zkušenost s českými barokními skladateli, třeba Myslivečkem či Zelenkou?

Ano, s ansámblem Musica Florea jsem na dvou koncertech zpíval Zelenkovu hudbu. Myslím, že je to velmi důležitý skladatel. Stále ho více a více objevujeme. Čím dál tím častěji zní na pódiích, a to kvůli vysoké kvalitě jeho hudby. Je prostě skvělá a nádherná. Opravdu miluji jeho styl. Jsem zpěvák a vyhledávám krásné vokální party. Na Zelenkovi je také úžasné, jak zpěv rozmlouvá s bohatým orchestrálním doprovodem, v čemž je podobný Händelovi. Co se týká Myslivečka, prostudoval jsem spoustu jeho operních partitur, ale ještě jsem neměl příležitost je zpívat. Snad v budoucnu.

Se kterými českými hudebníky vás baví spolupracovat?

Vlastně mám zkušenost jen s Musicou Floreou. Byla to krásná práce. Přesně jak mi to vyhovuje. Komorní. Byl jsem moc spokojený. Vím, že je v Čechách například také ansámbl Collegium 1704. Velmi dobrý. Třeba někdy uspořádáme společný koncert.

Při pražském vystoupení vás bude doprovázet Venice Baroque Orchestra. Jak začala vaše spolupráce a jak byste popsal váš pracovní vztah?

No, vlastně to bude poprvé, co se setkáme. Zatím se pracovně znám jen s jeho vedoucím Andreou Marconem. Před pár lety jsem s ním spolupracoval, ale to bylo v rámci německého souboru (pozn. autora: NDR Radiophilharmonie, Hannover 2009). Tehdy jsme se setkali a začali plánovat nynější pražský projekt. Jsem velmi šťastný, že do toho se mnou Andrea šel, mělo by vzniknout i CD. Spolupráce s italským ansámblem a italským „zvukem“ je pro mne také otázka vývoje. Pracuji s mnoha uskupeními, především však francouzskými a německými. Ovšem zpívám hlavně italský repertoár. Čili se na spolupráci s Venice Baroque Orchestra velmi těším. Teď po letní zkušenosti, kdy jsem zpíval s Giovannim Antoninim a jeho Il Giardino Armonico (pozn. autora: srpen 2012 – Händel: Giulio Cesare in Egitto na Salzburger Festspiele), vím, že je důležité být v kontaktu s italskými hudebníky a nasávat tak jejich specifický styl.

Jste zcela pohroužen do tzv. staré hudby nebo si najdete čas i na hudbu současnou?

Moc času nemám, ale jednou za dva tři roky se pokouším i o interpretaci hudby současné. Například před několika měsíci jsem zpíval operu o Caravaggiovi složenou pro mne (pozn. autora: duben 2012 – Opéra-Théâtre v Metách, hudba: Suzanne Giraud). Bylo to náročné, ale velmi krásné. Mne navíc kromě interpretace fascinuje také kompozice, opravdu obdivuji skladatele. A když třeba přímo skladatele inspirujete…! Například já stále zpívám hudbu, která nebyla napsána pro mne, ale pro kastráty. A náhle je tu skladatel, se kterým probíhá živý dialog. Je to krásné a tolik obohacující. Můžete zjistit, jaký je vlastně váš hlas, jak na vás pohlížejí druzí. To se může lišit od toho, jak vnímáte sami sebe.

Hloubáte v muzikologických textech i ve svém volném čase, nebo odpočíváte jinak, například sportem?

Žádnému sportu bohužel neholduji. Jsem zcela pohlcen hudbou. Když cestuji nebo mám volný čas na hotelovém pokoji, poslouchám nahrávky svých kolegů, probírám nové partitury, nacházím nové podněty. S internetem je to tak snadné. Je to podle mne opravdu nová metoda, jak vyhledávat novou hudbu.

Díky za rozhovor!