Pianista Markus Schirmer: Pokud hudbou posluchače oslovím, dosáhl jsem svého cíle

V Brně se představíte jako sólista Schumannova klavírního koncertu. Tento skladatel je, kromě jiného, znám i svými písněmi. Prováděl jste je někdy? A co se může pianista naučit hraním se zpěváky?
Obecně se dá říct, že jsem hrál mnoho písní, stejně jako mnoho děl komorní hudby. Zanedlouho například doprovodím mladého baritonistu Konstantina Krimmela při přednesu Schubertova cyklu Krásná Mlynářka. Spolupráce se zpěváky a jinými hudebníky pro mě vždy byla velmi důležitá. Pianista tím může hodně získat, protože se naučí hladkému vedení fráze a pohotovým reakcím na spoluhráčovu dynamiku. Někdy se v dynamice oba hráči doplňují, ale někdy je to jako ping-pong. I Schumannův koncert je vlastně komorní skladbou, ve které na sebe sólista a orchestr reagují. To je to, co si při provádění tohoto díla opravdu užívám. Jsem rád, že si ho mohu zahrát se skvělými muzikanty Brněnské filharmonie.

Jedním z vašich oblíbených skladatelů je i Beethoven. Co vás fascinuje na jeho hudbě?
Beethoven je mimořádný skladatel. Na jednu stranu je jeho hudba drsná, plná pohybu a vnitřní síly. Na druhou stranu v ní najdeme i jemné a poetické pasáže. Rozhodně to nebyl ten hrubián, kterého si často představujeme. Byl to člověk plný zoufalství a strachu, ale i lásky.

Kromě některých Beethovenových sonát jste nahrál i jeho sonatiny. Proč?
Z nostalgie. Byla to první Beethovenova díla, která jsem se naučil.

Proč si myslíte, že se znovu a znovu nahrávají díla starých mistrů? Říká každý interpret něco unikátního nebo je to jen otázka marketingu?
To je dobrá otázka. Já osobně preferuji starší nahrávky, které se drží textu a přesto je v nich znát osobitý přístup interpreta. Bohužel marketing do toho vstupuje hodně a občas se mi zdá, že schopnost interpreta zaujmout svým zjevem je důležitější než hudba, a to se mi nelíbí.

Když mluvíme o vašich nahrávkách, nemůžeme pominout album The Mozart Sessions, které jste nahrál s bostonským tělesem A Far Cry. Jak došlo ke spojení s tímto pozoruhodným orchestrem?
Byl jsem tehdy na evropském turné s Bartok Chamber Orchestra z New Yorku. Po našem posledním koncertě v Berlíně se mě pár členů zeptalo, jestli bych si nechtěl zahrát s novým smyčcovým tělesem A Far Cry. Nikdy jsem o nich neslyšel, ale souhlasil jsem a byla to láska na první pohled. Jsou velice nadaní mladí lidé, naprostí profesionálové. Plánujeme spolu nahrát zbývající dva Mozartovy vídeňské koncerty a další skladby, jako třeba koncert Alfreda Schnittkeho pro klavír a smyčce.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že je pro vás velice důležité co nejpřesněji dodržet notový zápis skladby, což vyžadujete i po svých studentech. Necítíte se někdy jako voják, který jen plní rozkazy?
Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem studoval u skvělého učitele a pianisty Rudolfa Kehrera. Jeho cílem vždycky bylo objevit v zápisu i ten nejmenší detail. Jistě, nikdy neobjevíte všechno, ale jen takovým pečlivým zkoumáním zachytíte v hudbě všechno, co si skladatel přál. Někteří argumentují tím, že kdyby všichni dodržovali všechno, co je psáno v notách, hráli by stejně. Pokud byste ale poprosil někoho, aby se zasmál a potom poprosíte někoho jiného o to samé, bude to znít jinak a přesto to bude smích. Každý zní jinak, někdo na určité věci poukazuje více, někdo méně. Dodržovat všechny skladatelovy pokyny je celoživotní výzva, ale také nádherné dobrodružství, plné objevování. Mí studenti, kterým se snažím tento přístup předat, vyhrávají mnoho cen na mezinárodních soutěžích, takže to asi opravdu bude ta správná cesta.

Zmínil jste soutěže. Mnoha z nich jste se zúčastnil jako porotce. Co nejcennějšího si z nich může pianista odnést?
Dříve jsem byl úplně proti soutěžím, to se ale změnilo. Odnést si cenu není tak důležité, i když je to skvělé. Člověk se díky soutěžím naučí podat vrcholný výkon za nejrůznějších podmínek – brzy ráno, pozdě večer, když ho bolí hlava, nebo v kostele s dlouhým dozvukem. To se mu bude v budoucnosti hodit. No a v neposlední řadě je to způsob, jak získat kontakty.

Jaké projekty plánujete na rok 20023?
S violistou Herbertem Keferem budu v Anglii nahrávat tři sonáty pro violu a klavír Julia Röntgena. Kromě toho pracujeme na dalším CD s mým world music projektem Scurdia, a čeká mě ještě jedno nahrávání, to ale odhalím až později. Kromě toho mě čeká mnoho koncertů, jejichž vyvrcholením bude spolupráce s Ádámem Fischerem, se kterým provedu Haydnův slavný Koncert D dur. Mimo to ještě organizuji v Grazu hudební festival Arsonore, kde si mladí talentovaní muzikanti mohou zahrát s těmi nejlepšími muzikanty.

Vraťme se na moment k vašemu brněnskému koncertu. Francouzská a německá hudba jsou někdy vnímané jako protipóly. Vnímáte je taky tak?
Jsou určitě rozdílné, zároveň ale mají mnoho společného. Pro mě je ale nejdůležitější předat jejich poselství tak, aby bylo relevantní pro člověka v roce 2022. Pokud hudbou posluchače oslovím, dosáhl jsem svého cíle a nezáleží na tom, jakého autora zrovna hraji.

Na závěr na chvíli odejděme od hudby. Budou pro vás Vánoce časem odpočinku?
Rozhodně to bude čas k přemýšlení. Moje matka zemřela loni právě na Vánoce. Měli jsme spolu úžasný vztah. Celý svůj život mě podporovala. Tento čas ale nebude příliš dlouhý, protože v lednu 2023 se opět vracím do koncertního života.