Druhý adventní koncert v Rudolfinu: Janáčkovo trio zahřálo u srdce

Sukova síň pražského Rudolfina v neděli 4. prosince hostila druhý koncert v rámci adventního cyklu. Citlivě sestavený program ze skladeb romantických autorů doplnilo prokomponované pásmo barokních písní (s označením Fantazie) z pera hudebního skladatele a režiséra Jiřího Gemrota, dílo premiérované. To vše v režii Janáčkova tria, tedy v obsazení housle, violoncello a klavír.

Janáčkovo trio (zdroj Česká filharmonie)
Janáčkovo trio (zdroj Česká filharmonie)

Po lehce bizarním zahájení ve smyslu „zapálení“ dvou svící věnce elektronickým ovladačem – svící, na jejichž „plamen“ navíc nebylo přímo vidět a jejichž umělý svit se ztrácel v ostatním nasvícení – již přišlo úvodní Mendelssohnovo číslo a hned bylo minimálně pravděpodobné, že zpátky domů odejdeme potěšeni. Skvěle naladění hráči spustili na své dobře naladěné nástroje, aby tak publikum přišedší za kulturním zážitkem hezky vánočně naladili. Když jsou členy souboru z většiny hráči České filharmonie, nejspíše se nemusíme bát nižší umělecké úrovně (předešlu, že předpoklad se naplnil). Pódium postavené podél delší strany sálu a koncertní společenství tak více sepjaté, pospolité, odpolední hodina a zároveň množství mladých návštěvníků se svými (pra)rodiči vcelku vybízely k ještě dalšímu podpoření vánoční atmosféry určitou mírou moderace a slovem průvodním, které sice skutečně nastalo, avšak až před posledním číslem programu, kdy už to vlastně nikdo nečekal. Škoda, milé průběžné slovo by myslím velmi urychlilo nastání kýženého svátečního ovzduší. Ale netvrdím, že se adventní/vánoční pohoda nekonala. Naopak.

Sukova síň jako druhé číslo slyšela jednu skladbu autora, jehož jméno má ve svém názvu, převážně lyrickou a jemnou Elegii, ve které slyšíme dialog mezi cellem a houslemi. Místy mi připadalo, že se klaviristka, jakož i hudební režisérka Českého rozhlasu, Markéta Janáčková, mohla s jí svěřeným nástrojem Fazioli pasovat do více doprovodné role – zvláště některé pasáže opakovaných akordů byly mírně nad mi příjemnou mírou hlasitosti (posuzováno z ideálního diváckého místa ve středu prostřední sekce).

Před dalším číslem, výběrem z Dvořákových Romantických kusů pro housle a klavír, violoncellista Jan Keller na pódiu přirozeně nezůstal a my se zaposlouchali do prvních dvou částí zmíněné kompozice. Ruce Ireny Jakubcové nástroj houslí rozezněly do pro mě fascinující intenzity zvuku. Tón skoro jako by nepatřil jejímu nástroji – působilo to až nereálně, že tak malá věc je schopna tak mocného tónu. V tomto čísle zejména, ale platí to o koncertě jako celku, byl velmi příjemný aspekt dynamického rozpětí. Hráči se nebáli úplných pianissim a už vůbec ne italského „con tutta la forza“. A tak i jen dvě hráčky naplnily celý sál zvukem víc než dostatečně. Jen jsem litoval levé jeho křídlo, protože jak klaviristka, tak houslistka k němu hrály víceméně zády.

Role se prohodily a sólo s doprovodem klavíru – pianistka Markéta Janáčková si po čas celého více než hodinového koncertu neměla jak oddechnout, a tak obdivuji schopnost jejího dlouhotrvajícího soustředění (navíc následně přišla ještě repríza koncertu cca hodinu a čtvrt po skončení prvního) – předvedl též Jan Keller provedením Dvořákovy skladby Klid, páté části klavírního cyklu Ze Šumavy, op. 68, upravené pro violoncello samotným Antonínem. Pohladil po duši tónem táhlým a sladkým – ono přirovnání k medu zkrátka sedí – samozřejmější přesnost tónových výšek však dříve předvedla jeho kolegyně houslistka. Skladba končí roztomilým postupem, rovněž intonačně choulostivým, as2-des2-as1-des1-as-des-As-Des – na osmi tónech sestup o tři a půl oktávy až ke spodní hranici rozsahu.

Při výběru z Dvořákových Dumek se ukázal jeden z problémů záměru sestavit program pomocí výběrů z děl, když publikum trochu nemohlo jinak než zatleskat po druhé, tuze efektní větě, byť ještě následovala šestá z téhož díla. Samozřejmě jen drobný problém.

A po Dvořákovi už nastala premiéra pásma 24 barokních písní důkladně prokomponovaných Jiřím Gemrotem, v sále přítomným. Pestrobarevné dílo s velkým množstvím zvukomalby zahřálo u srdce a možná i připomnělo hodnotu Vánoc: když se z hrozivého tremola smyčců vynořily radostné melodie koled, aby zas zanikly ve „fujavici“ z úvodu, třeba nás napadla myšlenka vděčnosti, jak pěkným ostrůvkem pokoje uvnitř bezútěšného období chladu a nehostinnosti tam venku se nám svátky můžou stát.

Adventní koncert II • Janáčkovo trio
4. prosince 2022, 15:00 hodin
Rudolfinum — Sukova síň

Program
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Klavírní trio d moll, op. 49, 2. věta Andante con moto tranquillo
Josef Suk: Elegie, op. 23
Antonín Dvořák: Romantické kusy pro housle a klavír, op. 75 (výběr), č. 1 Allegro moderato, č. 2 Allegro maestoso
Antonín Dvořák: Klid pro violoncello a klavír, op. 68
Antonín Dvořák: Klavírní trio e moll, op. 90 „Dumky“ (výběr), č. 1 Lento maestoso. Allegro quasi doppio movimento, č. 2 Poco adagio. Vivace non troppo, č. 6 Lento maestoso. Vivace
Jiří Gemrot: Advent – fantazie z písní pro housle, violoncello a klavír

Účinkující
Janáčkovo trio
Irena Jakubcová – housle
Jan Keller – violoncello
Markéta Janáčková – klavír

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments