Byť je program sestaven z děl českých autorů, pouze jedna z uváděných skladeb vznikala přímo v Česku – a to za velmi tragických událostí. Studii pro smyčce totiž skládal Pavel Haas v terezínském ghettu jen pár měsíců předtím, než jej nacisté zavraždili v Osvětimi. Koncert pro violoncello č. 2 zas napsal Bohuslav Martinů v USA na konci 2. světové války. Dílo plné vzpomínek na rodnou zemi zazní v podání koncertního mistra PKF – Prague Philharmonia, violoncellisty Lukáše Pospíšila.
V USA vzniklo i nejslavnější orchestrální dílo Antonína Dvořáka Symfonie č. 9 „Z nového světa“. Zařazení této skladby přitom souvisí i s dramaturgickou linkou sezony. PKF – Prague Philharmonia se letos zaměřila na odkaz Johannese Brahmse. Repertoár však orchestr neomezil pouze na díla tohoto velikána, nýbrž i na díla autorů, kteří mají k Brahmsovi blízko: tedy například Schumanna nebo Dvořáka.
„Brahms do velké míry pomohl Dvořákovi stát se tím, kým se stal. Proto má Dvořákova hudba v této sezoně jednoznačně své místo,“ vysvětluje šéfdirigent a hudební ředitel Emmanuel Villaume. „Dvořákova hudba má všechny kvality, které má ta Brahmsova. Rozdíl je v tom, že Dvořákův jazyk je přímější, mluví rovnou k srdci.“ A jak se mu Dvořák hraje s českým orchestrem? „PKF – Prague Philharmonia má Dvořáka přirozeně v krvi. Vzniká prostor pro zajímavý dialog mezi citem hráčů vůči tradici a mým pojetím, jež z této tradice nevychází,“ uvažuje rodák se Štrasburku, jenž stojí v čele PKF – Prague Philharmonia již od roku 2015.
