PKF – Prague Philharmonia uvede pod vedením svého šéfdirigenta světovou premiéru

Na svém abonentním koncertě 17. ledna 2016 ve Dvořákově síni Rudolfina uvede PKF – Prague Philharmonia světovou premiéru skladby Michala Nejtka „I Hear the Sky“. Třináctiminutová kompozice vznikla na objednávku orchestru, který se hudbou dvacátého století i současnou soustavně zabývá. I Hear the Sky zazní vedle skladeb Richarda Wagnera, Bély Bartóka a Clauda Debussyho. Program bude řídit šéfdirigent PKF Emmanuel Villaume a sólistou v Bartókově koncertu bude renomovaný maďarský violoncellista László Fenyö. Koncert začíná od 16 hodin a již v 15 hodin je možné navštívit besedu se skladatelem Michalem Nejtkem v Kubelíkově síni Rudolfina.

Michal Nejtek (1977) svou tvorbou a působením naplňuje přesvědčení, že dělit hudbu na žánry neodpovídá dnešní realitě. Jeho záběr sahá od spolupráce s orchestrem Berg, pro který napsal několik orchestrálních skladeb, přes improvizační skupinu Limbo, jazzovou formaci Face of the Bass až po kapelu Davida Kollera nebo aranžování klasických děl Plastic People of the Universe. Vystudoval hru na klavír a skladbu na Konzervatoři v Teplicích. Ve studiu kompozice dále pokračoval na pražské HAMU (prof. Svatopluk Havelka). Jeho bohatá tvorba v sobě zahrnuje díla symfonická, komorní i scénická (opera Dementia Praecox), v posledních deseti letech se také věnuje hudbě pro divadlo. Na svém kontě má spolupráci s významnými hudebními festivaly (Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim). Na pražské VOŠ Jaroslava Ježka vyučoval dějiny jazzu. V současnosti mu vycházejí hned tři autorská CD.

O své skladbě „I Hear the Sky“ autor napsal:
Některé domorodé kultury věří, že je za pomoci určitých hudebních vzorců možno ovlivnit činnost a chod nebes. Ansámbl hudebníků (herců, zpěváků) má za úkol v rámci rituálního obřadu vytvořit takový hudebně-vizuální tvar, který naváže „spojení s nebesy“. Lidé mají za to, že díky tomuto spojení je možno nebesa „zaslechnout“ a porozumět tomu, co říkají; vyřčené pak transformovat do podoby, která je v korelaci s vlastním životem a nějakým způsobem ho ovlivňuje.

Ve skladbě I Hear The Sky jsem coby materiál použil melodicko-rytmické fráze (patterny) z etnické hudby (Pygmejové, gamelan aj.). Žádná ovšem nezazní ve své původní podobě – všechny jsou nějakým způsobem trans- nebo de-formované, harmonizované, spletené do podivných kontrapunktů, variované… Domnívám se, že dnes už těžko můžeme dešifrovat původní poselství rituálních patternů. Jejich „smysl“ musíme chtě nechtě interpretovat a přizpůsobit ho dnešku, což nutně nemusí znamenat jeho banalizaci.

Maďarský violoncellista László Fenyö (1975) je počítán ke světové špičce od roku 2004, kdy vyhrál mezinárodní soutěž Pabla Casalse v německém Kronbergu. Publikum i kritika na jeho hře oceňují schopnost vyjádřit skladatelovy myšlenky a zaujmout jejich přednesem. Emotivní výraz a technická brilance tvoří z jeho vystoupení mimořádné události.

V posledních několika sezonách vystoupil Fenyó na nejdůležitějších světových pódiích. Patří sem Concertgebouw v Amsterdamu, londýnská Wigmore Hall či Gasteig v Mnichově. Jako sólistu si jej pozvaly orchestry v Singapuru, Koreji, Frankfurtu, Beethoven Orchester Bonn, výmarská Staatskapelle Weimar, Philharmonia Hungarica, Orquestra Metropolitana de Lisboa, Lancaster Symphony Orchestra, Shanghai Symphony Orchestra, filharmonie v Bogotě, Sofia Philharmonic Orchestra a Sinfonietta Cracovia. Mnohokrát vystoupil pod taktovkou skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého.

Ve své rodné zemi koncertuje László Fenyö často jako sólista, komorní hráč nebo s orchestry, také hojně natáčí pro maďarský rozhlas. V roce 2005 obdržel nejvyšší maďarské hudební vyznamenání – Cenu Franze Liszta a v roce 2008 se stal nositelem Junior Prima Prize.

O jeho hudební dráze bylo jasno velice záhy. Jako třináctiletý se stal posluchačem Akademie Franze Liszta v Budapešti ve třídě Lászla Mezöa a pokračoval v Lübecku u proslulého Davida Geringase. Mezi jeho soutěžní úspěchy patří ceny na Mezinárodní hudební soutěži v Ženevě, Rostropovičově soutěži v Paříži a další. Po ukončení akademie si tříbil svůj styl a techniku u nestora violoncellové hry Bernarda Greenhouse. Dnes dává László Fenyö mistrovské lekce sám, například ve Frankfurtu, v Estonsku, Rakousku aj.