Plzeňská Carmen v dešti a šest tisíc aplaudujících diváků

Slavnostní zahájení Noci s operou 2023 se uskutečnilo v amfiteátru za přítomnosti vrcholných představitelů města i kraje. Open air operní produkce v amfiteátru vždy režíroval Tomáš Ondřej Pilař. Produkci připravil i letos, představení řídil dirigent Divadla J. K. Tyla Jiří Štrunc. Na jevišti vystoupilo téměř 300 účinkujících – kromě umělců DJKT také početný komparz z řad široké veřejnosti a členové vojenského historického klubu K.u.K. Infanterie Regiment No. 35, ohnivou show realizovala skupina Candentis pod vedením Jana Kulhánka.

Pod širým nebem zde v minulých letech zazněl operní koncert, hrály se opery Giuseppe Verdiho Nabucco, Aida a Macbeth, Giacoma Pucciniho Turandot, ale také Carmina burana Carla Orffa. V loňském roce se uskutečnily produkce dvě – k opernímu titulu se přidal i muzikál DJKT inscenací Elisabeth Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye.

Ani jednou po dobu minulých šesti let nepršelo, byť Macbeth v loňském roce unikl dešti jen zázrakem. Jestli tomu tak bude i po sedmé, nebylo jasné. Podmračené nebe mnoho nadějí nedávalo. K amfiteátru však proudily davy publika v bundách a s připravenými pláštěnkami. Na letošní produkci se sešlo i přes nepříznivé povětrnostní podmínky neuvěřitelných 6.300 diváků.

Lochotínský amfiteátr, otevřený v roce 1961, se řadí k největším stavbám svého druhu na území republiky, pódium má plochu 1650 metrů čtverečních, kapacita sedících diváků je 6.000, na přilehlé trávníky se vejdou další stovky diváků, areál amfiteátru je schopen pojmout až 17.000 lidí. Rozsáhlá rekonstrukce amfiteátru za téměř třicet miliónů byla dokončena v roce 2015, město v roce 2020 rekonstruovalo i pódium nákladem šesti miliónů korun. Od doby svého vzniku sloužil amfiteátr jako letní kino, později hostil i koncertní produkce, především folkovou Portu, rockové koncerty a před sedmi lety přibyla i Noc s operou. Operní produkce jsou ozvučeny, krytý orchestr je umístěn na pravé straně vedle pódia, dirigenta mohou sólisté a sbor sledovat na obrazovkách umístěných na pódiu.

Martin Otava při uvítání publika v pátek 23. června 2023 tradičně připomněl legendárního plzeňského divadelního ředitele a vynikajícího shakespearovského herce Vendelína Budila a s humorem se k němu obrátil jako k patronovi plzeňských divadelníků s prosbou o lepší počasí. Ale zřejmě trvalo delší dobu, než prosba k Vendelínu Budilovi doputovala. Při prvních tónech předehry se rozpršelo, déšť postupně sílil a neustal po celou první polovinu představení. Umělci neměli rozhodně snadnou pozici, z pódia je zastřešena jen minimální část a produkce byla stejně narežírována většinou mimo zastřešený prostor. Technika musela být před deštěm pečlivě zakryta. Déšť však neodradil publikum, jeho počet se po přestávce nikterak neztenčil a více než šest tisíc diváků zůstalo až do konce celé produkce, v druhé polovině již bez deště, aby ocenilo účinkující aplausem.

Open air inscenace Carmen vycházela z té současné divadelní, již hudebně nastudoval také Jiří Štrunc a jejímž režisérem byl Martin Otava. Byla použita verze s recitativy, zpívalo se ve francouzském originále, překlad zprostředkovalo titulkovací zařízení. Shodná byla celková koncepce – tedy klasická inscenace, jež ctí autora i dílo. Původní zůstala v zásadě i choreografie Nelly Danko, jež měla spíše stroze akademický než divadelní ráz, šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný ji rozšířil ve stejném duchu pro velké pódium open air produkce. Projekce (Petr Hloušek) na velkém plátně v pozadí zdařile vytvářely atmosféru (uličky Sevilly, skaliska, vějíře), na postranních plátnech byly promítány detaily inscenace – pěvci a tanečníci. Tomáš Ondřej Pilař k původnímu konceptu Martina Otavy přidal vlastní ideje – především obří maketu granátového jablka umístěného od počátku na jinak zcela volné scéně se schodištěm u zadní stěny (scéna Lukáš Foniok). Podle Pilařových slov v programu je toto jablko „znak španělské Andalusie, kde se příběh odehrává, a prastarý symbol tajemství ženy, ukrytý v jeho jadércích“. V nasvícení (Pavel Novotný) výrazně přidal červenou, rudá byla navíc i v dodaných atributech na jevišti, inscenace se tak v rudé doslova topila. Ve sborových scénách přináší bíle oděný sbor na jeviště rozměrné rudé prapory, lampionky a ve finále při poněkud nepřehledném příchodu toreadorů do arény mává masa dětí neúnavně rudými šátečky. Pyrotechnické efekty jsou v inscenaci využívané nad míru, a ne vždy smysluplně (například ve scénách v krčmě Lillase Pastii). Jímavou intimní árii Micaëly zásadně narušovala režií zcela nevhodně použitá ohňová show. Vypracování řady hereckých akcí zastupují taneční produkce, které někdy působí rušivě (například při árii Escamilla nebo hemžení sboru s obřími kartami v rukou při karetní scéně v pašeráckém táboře v horách). Závěr opery se odehrává v původní Otavově režii komorně – na scéně je pouze Carmen a Don José, sbor nepřijde, José se tedy nemá komu přiznat, což oslabuje sugestivnost závěru, drama nicméně zůstává přítomno. Pilař také nemá sbor, ale v dramaticky vyhroceném okamžiku, kdy Carmen klesá probodnuta Donem Josém, přichází ke granátovému jablku dvojice mužů, rozpáře jej a z jeho útrob se k nebi vznášejí mraky červených balónků (!). Zřejmě to má být jakýsi symbol. Především to však působilo jako pouťová atrakce, jež smazala sugestivnost, kterou se v závěru především díky výkonu tenoristy Davida Bañose podařilo vytvořit.

Zachováno zůstalo v zásadě kostýmování Dany Haklové, jež má španělský charakter, leč s malou diferenciací postav, kostýmům chybí i odlišnost vyplývající z prostředí, v němž postavy žijí, lokál Lillase Pastii vypadá spíše jako luxusní šantán než podloudnická krčma. V horách má Carmen jako jediná z žen kalhoty. Ostře bílá barva dámské části sboru a sboru dětského dominuje vizuálně prvnímu i čtvrtému dějství, což bylo vzhledem k obrovskému počtu účinkujících (operní sbor DJKT, externí sbor, Kajetán – Dětský sbor opery DJKT a komparz z řad veřejnosti) extrémně intenzivní a ve výsledku určovalo celkový optický dojem inscenace.

Orchestr pod taktovkou Jiřího Štrunce podal v obtížných podmínkách kvalitní a plně vyrovnaný výkon. Ozvučení produkce ale poněkud utrpělo zřejmě vlivem nepříznivého počasí, proporce mezi orchestrem a pěvci nebyla vždy ideální, hlasy byly výrazně silnější než zvuk orchestru. I přes déšť, vítr a celkovou náročnost provedení byla souhra pěvců s orchestrem kvalitní a vyšel i náročný kvintet v 2. dějství.

Nakolik déšť ovlivnil výkony, lze jen spekulovat. Carmen ztvárnila energická Václava Krejčí Housková, zaujala především barvou svého hlasu, její výkon nebyl však vždy pěvecky plně vyrovnaný. Při tanci ve 2. dějství naznačovala rytmus kastanět dvěma střepy, hrány byly v orchestru. V roli Dona Josého vystoupil španělský tenorista David Baños s tenorem příjemné barvy. Škoda, že na jiném místě v Plzni kdosi jiný pořádal právě v době Noci s operou ohňostroj – silné vybuchování petard se trefilo přesně do jeho árie La fleur que tu m’avais jetée, pěvce nepochybně rušilo v koncentraci a kouzlo jednoho z nejkrásnějších míst opery přišlo vniveč. Bañosův tenor se plně rozezněl ve druhé polovině představení, ve finále byl zcela přesvědčivý, strhl i svým hereckým výkonem. Po všech stránkách výtečnou Micaëlou byla pěvecky suverénní Ivana Veberová, zpívala svým krásným sytým sopránem vyrovnaným v celém rozsahu partu, kvalitní byla srozumitelnost zpívaného textu. Herecky a výrazově byla mimořádně působivá a její výstup s árií Je dis que rien ne m’épouvante, jemuž dala díky uvolněnému přednesu a hlubokému vnitřnímu zaujetí silný emotivní podtext byl (odmyslíme-li si rušivé ohnivé hrátky) jedním z nejpůsobivějších, ne-li nejpůsobivějším momentem celé produkce. Csaba Kotlár jako Escamillo zazpíval svou árii suverénně, avšak jako postava poněkud zapadl v předimenzované taneční produkci, také v dalších scénách by Escamillo potřeboval podstatně více razance, než kolik mu jí odměřila režie. Menší, avšak náročnou roli Frasquity ztvárnila se šarmem Radka Sehnoutková, přesvědčivá byla jako Mercédès Jana Piorecká, vyrovnaný výkon podal jako Le Remendado Tomáš Kořínek a Josef Moravec jako Le Dancaïre – všichni vytvořili na jevišti plně životné postavy. Zunigou byl Jevhen Šokalo, Moralèsem Jiří Kubík.

Operní sbor DJKT a externí sbor byly kvalitně připraveny (Jakub Zicha), výborný výkon podal dětský sbor opery DJKT Kajetán (Anna-Marie Lahodová), zcela jednotný v nástupech a provedení. Balet DJKT podal v náročných podmínkách technicky výborné výkony, sólistickým výstupům dominoval precizní Gaëtan Pires.

Georges Bizet a jeho Carmen s působivými výraznými melodiemi v každém případě zvítězili na celé čáře. Nad počasím i nad balónky. Obrovská produkce přilákala na sedadla i na deky na přilehlých trávnících tisíce diváků a v každém případě jim přinesla příjemný hudební a kulturní zážitek. Noc s operou je již tradiční plzeňskou akcí, která láká publikum z celého kraje. Svým rozsahem je mimořádná a svým společenským dopadem rovněž. Dokazuje, že opera je živý žánr, který přitahuje publikum napříč generacemi. Letos měla navíc Noc s operou díky finanční podpoře města Plzně a primátora Romana Zarzyckého i charitativní rozměr. Za každou prodanou vstupenku poputuje 23 korun na podporu vybraných charitativních organizací.

V příštím roce se do amfiteátru vrátí produkce dvě – v rámci Roku české hudby zde uvede Divadlo J. K. Tyla Libuši Bedřicha Smetany a muzikál Dracula Karla Svobody.

Georges Bizet: Carmen
Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Noc s operou
23. června 2023, 20:30 hodin
Amfiteátr Lochotín Plzeň

Inscenační tým
Scéna: Lukáš Foniok
Kostýmy: Dana Haklová
Kostýmní spolupráce: Andrea Pavlovičová
Světelný design: Pavel Novotný
Videoart: Petr Hloušek
Dramaturgie: Zbyněk Brabec, Vojtěch Frank
Choreografie: Jiří Pokorný (s využitím prvků Nelly Danko)
Asistent choreografie: Kristýna Miškolciová
Asistent režie: Jakub Hliněnský, Michal Lieberzeit
Hudební příprava: Maxim Averkiev, Martin Marek
Inspicient: Petra Kuldová Tolašová
Asistenti inspice: Monika Hliněnská, Josef Doležal, Viktorie Šimůnková
Sbormistr: Jakub Zicha
Hudební nastudování, dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Tomáš Ondřej Pilař (s využitím prvků inscenace M. Otavy)

Obsazení
Carmen – Václava Krejčí Housková
Don José – David Baños
Micaëla – Ivana Veberová
Escamillo – Csaba Kotlár
Zuniga – Jevhen Šokalo
Frasquita – Radka Sehnoutková
Mercédès – Jana Piorecká
Le Remendado – Tomáš Kořínek
Le Dancaïre – Josef Moravec
Moralès – Jiří Kubík

Sbor opery DJKT, externí sbor
Orchestr opery DJKT, koncertní mistři Martin Kos, Radovan Šandera, Jaroslav Brož, Hana Vítková
Kajetán – Dětský pěvecký sbor opery DJKT (sbormistr Anna-Marie Lahodová)
Balet DJKT, Baletní škola DJKT
CANDENTIS – ohňová show, pod vedením Jana Kulhánka
K.u.K. Infanterie Regiment No. 35, z. s. – vojenský historický klub
Komparz