Pocta Janu Ladislavu Dusíkovi

V kouzelných prostorách Tereziánského sálu Břevnovského kláštera se uskutečnil včerejší koncert Letních slavností staré hudby, který posluchače přenesl do prostředí soukromých hudebních seancí na přelomu klasicismu a romantismu. Program tentokrát významně tvořila česká hudba, protože vedle skladeb Josepha Haydna (jehož životní osudy však také do Čech zabíhají) zazněla díla domácího klavírního virtuosa a hudebního skladatele Jana Ladislava Dusíka.

Dramaturgie byla sestavena ze dvou rovin, kterými byly vokální skladby a komorní koncertantní hudba. Večer zahájilo Dusíkovo Duo concertant B dur v provedení harfenistky Masumi Nagasawy a klavíristy Richarda Egarra, jednoho z předních anglických specialistů na historické klávesové nástroje.V náročných Dusíkových partech se oba představili jako vynikající hudebníci. Nagasawa hrála na originální pedálovou harfu z pařížské dílny Françoise Josepha Nadermana z počátku devatenáctého století. Nástroj s bohatým empírovým zdobením byl ostruněn střevovými strunami, díky kterým harfa získala příjemný měkký zvuk. Zároveň se však výrazněji projevovaly klimatické podmínky, při kterých se nástroj rozlaďoval. Avšak rychlost a pohotovost, s jakou Nagasawa potřebné struny dolaďovala, stejně jako výměna jedné prasklé struny mezi větami, byly znakem vysoké profesionality. Svůj nástroj ovládala skutečně mistrovsky a dokázala využít neuvěřitelné množství odstínů barev, dynamiky a bohatě pracovala také s artikulací a délkou tónu. Podobně bohatě se pod Egarrovými prsty rozezněl i kladívkový klavír. Pro jeho hru byla příznačná lehkost a preciznost, které byly základem pro promyšlenou práci s agogikou i tempy. Také dynamickou škálu využíval v celé šíři od jemných pian, kdy skoro hladil klaviaturu, až po energickou hru, která napovídala, že v případě Dusíka měl Egarr možná zvukovou ideu Broadwoodova klavíru s anglickou mechanikou (na koncertě byla kopie nástroje s vídeňskou mechanikou). Vzájemná souhra obou instrumentalistů byla až na drobné výjimky opravdu perfektní a všechny tempové změny vyšly výtečně a odhalily výrazové bohatství této hudby.

Po Dusíkově kompozici následovala Haydnova italská kantáta Arianna a Naxos pro soprán a klavír, které se zhostila holandská sopranistka Bauwien van der Meer. Přes počáteční nesmělost postupně získávala technickou i interpretační jistotu a zejména v druhém recitativu a druhé árii, která končila divokým evolučním dílem B, tak výborně dramaticky vystupňovala Ariadnino zoufalství a vztek. Její hlas měl velmi specifickou barvu, která byla podepřena perfektní pěveckou technikou a intonační představou ve velkých intervalových skocích. Výtečný byl také její cit pro výslovnost jazyka jak v kantátě na italský text, tak i v písních, které zazněly ve druhé polovině.Tři Haydnovy canzonetty s doprovodem harfy byly totiž v angličtině a byly zajímavou ukázkou, jak mistrně si Haydn dokázal poradit s cizím jazykem. Také po barevné stránce bylo spojení lidského hlasu a klasicistní harfy nesmírně osvěžující. Po nich následovalo další Dusíkovo Duo concertant F dur, což byla skutečně rozměrná a interpretačně náročná skladba, plná náhlých emočních zvratů, kdy evoluční vzepětí střídala úžasná zklidnění v charakteru i v tempu. Koncert uzavřela trojice Dusíkových písní s doprovodem harfy a klavíru, které byly i přes německé názvy v italštině. Písně Haydna i Dusíka byly velmi zajímavé a van der Meer se na nich představila jako mistr písňové formy. Z jejího přednesu byl vždy patrný interpretační nadhled i hluboké porozumění textům, takže svůj projev zdobila řadou drobných detailů. Významnou oporou jí v tom byli jak Nagasawa, tak i Egarr, již byli skutečně výtečnými korepetitory, kteří se sólistkou dýchají a dokážou podtrhnout význam a charakter pěvecké linie.

Jednalo se o skutečně krásný zážitek po interpretační i dramaturgické stránce, neboť skladby, které zde zazněly, se uvádějí jen výjimečně, zejména Dusíkova komorní hudba. Zajímavé také bylo, nakolik se některé ze skladeb blíží romantickému hudebnímu stylu, ať již u Dusíka, či v Haydnových písních. Hudebníci toho dokázali náležitě využít a představili skladby přesně v tom pomezí, kde se setkává tradiční klasicistní forma s mladou duší romantické Evropy.

Letní slavnosti staré hudby 2014
Milostný struny hlas
(Hudební salon počátku 19. století)
Bauwien van der Meer (soprán)
Richard Egarr (kladívkový klavír)
Masumi Nagasawa (klasicistní pedálová harfa)
24. července 2014 Tereziánský sál – Břevnovský klášter Praha

program:
Jan Ladislav Dusík: Duo concertant pro harfu a klavír B dur, C 234

Joseph Haydn: Arianna a Naxos, Hob. XXVIb:2

=přestávka=

Joseph Haydn: Původní Canzonetty
– Piercing Eyes, Hob. XXVIa:35
– The Wanderer Hob. XXVIa:32
– Pleasing Pain, Hob. XXVIa:29

Jan Ladislav Dusík: Duo concertant pro harfu a klavír F dur, C 243

Jan Ladislav Dusík: Tři canzonetty
– Sehnsucht der Liebe, C 200
– Hoffnung, C 202
– Das Warum, C 203

www.letnislavnosti.cz

Foto Petra Hajská