Poetická choreografka Bára Sigfúsdóttir ve Studiu ALTA

Bára Sigfúsdóttir měla možnost představit dva projekty, dva duety, které mají společný kontemplativní nádech i jistou podobnost v taneční technice, byť jeden studiový a druhý v plenéru. Ať už duet tanečnic nebo improvizace s hudebníkem, mají v jemnosti sílu, která diváka s otevřenou myslí dovede zaujmout a vtáhnout do svého světa.

První titul, duet Fabulation, který vznikl ve spolupráci s choreografkou Orfee Schuijt, scénografkou Kjersti Alm Eriksen a dalšími umělci, je indoorový divadelní zážitek, který doprovází rovněž elektronická a ruchová hudba, v některých fázích připomínající sci-fi soundtrack a jinde zase podsouvající narážky na baroko. Dvě tanečnice interagují s prostředím i se sebou navzájem, proplouvají mezi tvaroslovím lidského těla a zvířecí, hmyzí říše.

Jejich pohyby jsou zdánlivě bezděčné, sofistikovaně izolované, vedené v krátkých sekvencích, které svými změnami udržují stálou pozornost. Jako by tápaly v neznámém prostoru a stále v ostrém zbystření smyslů naslouchaly neznámým zvukům a potenciálnímu nebezpečí. Vlastně nenabízejí plynulou choreografii, kde by do sebe gesta nebo pózy přecházely a rozvíjely motivy, ale nechávají se řídit instinktem. Jeviště postupně přepaží několik oponek z poloprůhledného plastu, za něž je možné se skrýt jako do útočiště.

Choreografie vyznívá nejlépe ve spojení s TIDE, uvedeným druhý den, kdy si můžeme konfrontovat podobné pojetí ne-lidského pohybu s prostředím umělým v divadle a přirozeným ve volné přírodě s její zelení a vlastními zvuky. Duet tanečnic je hledáním místa, které by poskytlo nejlepší mimikry pro křehká stvoření, která se snaží splynout s prostředím, které jim ale útočiště neposkytuje a nechává jejich křehkost odhalenou. Reagují nejen na prostředí, ale sbližují se i navzájem, jako bychom sledovali námluvy hmyzí říše, tanec broučků na lesní mýtině. Končetiny se proplétají a zmnožují, záda se mění v oblé plochy chininových krovek. Stále je přítomen pocit instinktivní zvědavosti i plachosti, který podtrhují i nenápadné kostýmy s lehoučkými tunikami. Těla v kontrolovaném napětí a uvolnění jako by se někdy hýbala mimovolně, přírodní stvoření ale nic takového jako náhodný pohyb nedělá, vše má svou příčinu nebo účel. S posledním výdechem se bytosti skryjí za horizontu, a světla v prostoru dokreslují iluzi západu slunce a duhy. Je třeba vše vstřebat a naladit se na jemnou dynamiku prožitku, neboť toto není divadlo s technikou na odiv, ale určité právě ke spoluprožívání.

Stejně tak i duet s norským hudebníkem, trumpetistou Eivindem Lønningem, který je jemným dialogem zvuku a pohybu. Odehrál se v tom nejzelenějším koutě přírody, který u sebe současné Studio ALTA má, není to ani anglický trávník, ani divoká louka, spíš místo evokující pastvinu a lákající k vlastní improvizaci nebo spočinutí. Setkává se tu hudebník a performerka jako pozorovatel s vábničkou a jí následující ptáček. Performanci nejprve doprovázejí jen akustické zvuky, jakési ladění účinkujících a souběžné ladění diváků, kteří se ale spontánně dostávají do příjemné nálady. Tanečnice proplouvá i mezi diváky a víří prach na cestě, s hudebníkem se po očku sledují a choreografka udává pohybem impulzy ke změně a posunu ve strukturované improvizaci k dalšímu obrazu či scéně.

Její pohyby jsou opět jemné a jen mírně dynamické, s mnoha izolacemi, ale stále zcela fyziologické, neporušuje rámec přirozené dráhy pohybu, spíše demonstruje zdravou obratnost a dialog nejen s hudbou, ale i s prostředím. Eivind Lønning hraje i melodické pasáže, které se tlumeně nesou pod korunou staleté vrby a přehlušují zvuky města a dětského hřiště. Střídá se blízkost a vzdálenost pohledu a odstupu, komunikace s diváky i uzavření do svého světa, a tělo performerky chvílemi zcela splývá s prostředím. Evokuje tak i téma z předchozího dne. Zde je skutečně možné se zastavit a nechat se inspirovat pohybem listů, stébel trav, proudícím vzduchem.

Esence křehkosti lidského pohybu, akustických vibrací i pomalého proudění mízy. Asi tak tato improvizace, v níž nakonec spočívají oba performeři v radostné harmonii, působí navenek. Ptáme se někdy, jak propojit estetiku tanečního umění s fyzickým zážitkem, který chce dopřát divákovi-účastníkovi. Tady je jedna cesta. Zapomenout a odreagovat se vskutku lze i jinak než zážitkem, který přebíjí naše zátěže svou intenzitou, jde to i naopak, skrze pobídku ke společnému zklidnění. V současném tanci se častěji setkáváme s vypjatými emocemi, zdviženým prstem a odhalováním naší destruktivní podstaty jedince i civilizace. Přitom lze postupovat i opačným směrem a nezpronevěřit se přitom kvalitě nebo i technice, neboť není improvizace jako improvizace a izolace jako izolace. Obě představení nabídla podněty nejen našim divákům, ale také tvůrcům.

Fabulation
Choreografie: Bára Sigfúsdóttir a Orfee Schuijt 
Tanec: Bára Sigfúsdóttir a Orfee Schuijt 
Scénografie a design kostýmů: Kjersti Alm Eriksen 
Hudba a zvukový design: Eivind Lønning a Kim Myhr 
Světelný design: Martin Myrvold 
Outside eye: Janne-Camilla Lyster a Siri Jøntvedt 
Koprodukce: Dansens Hus Oslo a Rosendal Teater Trondheim 
Podpora: Norsk Kulturråd, Det Norske komponistfond a Oslo Commune
Uvedeno: 31. 8. 2023, Studio ALTA, v rámci projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Black Box Theatre, Baerum Kulturhus“, který je podpořen z finančních mechanismů EHP a Norska.

TIDE
Choreografie a tanec: Bára Sigfúsdóttir (Island/Norsko)
Hudba: Eivind Lønning (Norsko)
Produkce: GRIP
Koprodukce: kunstenwerkplaats Pianofabriek
S podporou: kunstencentrum nona, dance Slátiersdatelkúsíkne, dance Slátiersturhúsík
Finanční podpora: Funding for Norwegian and Icelandic Collaboration, Art Council Norway, Flemish Community Commission a the Mobility Fund of the Nordic Culture Point
Poděkování: An De Hondt, Jonny Grødahl, Tale Hendnes & Aëla Labbé
Uvedeno v produkci Studia ALTA 1. 9. 2023