Pohlednice z Litomyšle

Zápisník Jindřicha Bálka (55) 

Minulý víkend začala Smetanova Litomyšl a nabídla hned Figarovu svatbu, Lišku Bystroušku – a tento víkend Čertovu stěnu. Připomínám ale, že putovat do Litomyšle se nemusí jenom za operou. Rád bych vzpomněl ještě dvě jiné akce ze zahajovacího víkendu: akce ve dvou litomyšlských kostelech. Ta první byla tradičně vyprodaná – varhanní koncert v kostele Povýšení svatého Kříže, kde Aleš Bárta hrál varhanní úpravy skladeb ruských klasiků. Dokonce i transkripci Musorgského Kartinek a suity z Louskáčka. Byla to přehlídka barevných varhanních rejstříků a je s podivem, jak dobře se tyto skladby poslouchají i v úpravě tak vzdálené původnímu účelu. Co mě ale pokaždé příjemně překvapí, že koncert je vyprodán, kostel zaplněn i s přidanými židlemi a má velmi soustředěnou atmosféru. Právě na koncertech tohoto typu se pozná, že Litomyšl má své publikum…Na druhou akci v kostele bylo také plno, a byla právem o mnoho slavnostnější. Nové vysvěcení nově opraveného piaristického chrámu Nalezení svatého Kříže. Takovou slavnostní mši bych každému přál zažít, protože v sobě spojuje něco z pradávných tradic a zároveň naši současnost. Že se po desetiletích podařilo opravit tak velký chrám, to je velká věc. A další věc je, jak se povede udělat slavnostní mši k té příležitosti. Sloužil ji kardinál Miloslav Vlk, jako hudební doprovod zněla Mozartova Korunovační mše a mezi čteními zpíval Peter Mikuláš některé Dvořákovy Biblické písně.V úvodu bohoslužby starosta města požádal kardinála o vysvěcení chrámu a při čteních z Písma se střídali zástupci města, církve, festivalu… A i ministr kultury se vrátil ke svému původnímu povolání. V kostele bylo opět plno a na závěr se zpíval Svatováclavský chorál. I tento letmý stručný popis možná zní jako z trochu jiných časů. Možná opravdu z trochu jiných časů je. Člověka totiž okamžitě napadají způsoby, jak to propojení státu, města, církve či evropských peněz kritizovat a zpochybnit. A když se o tom někde mluví, v podstatě nic jiného neděláme, než že pěstujeme jakousi pavlačovou skepsi… A občas je opravdu potřeba zažít nějaký silný okamžik, že se různé síly mohou spojit kvůli něčemu dobrému.A dá se říct, že celá Litomyšl, nejen jako festival, ale i jako opravené město s malými galeriemi i malými obchody, je příležitostí něco takového zažít. Málokdy se totiž setkáme s takovou harmonii místního patriotismu, zajímavých kulturních tradic, domácích i těch, které mají přesah do světa, a dobře využitých šancí, pokud jde o stát a Evropskou unii v uplynulém čtvrtstoletí… Možná to má své problémy nebo svou odvrácenou stranu. Ale zažít, že se něco povedlo, je vzácné a potřebné. Proto bych pokaždé Smetanovu Litomyšl doporučil nejen jako hudební festival, ale prostě jako celkový zážitek. A možná to platí o kultuře obecně, protože o tu celkovou harmonii mezi hudební akcí, životem obce, opravou památek i nějakými duchovními tématy nakonec jde. Respektive jedno bez druhého vždycky funguje nějak částečně. A je hezké si připomínat jak slavného rodáka Smetanu, tak dalšího rodáka, slavného astronoma – a pak zajít na některou z výstav a pak na koncert v nově opraveném kostele. A klidně pak můžeme zkonstatovat, že ne všechno z evropských peněz, určených k opravě celého zámeckého návrší, se povede využít úplně ideálně… Ale i tak se pohybujeme v nějakém zajímavějším a oživenějším světě, než když zůstáváme doma a po česku nadáváme na poměry.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu – Vltava
Foto František Renza