Poláci zahráli výborně Šostakoviče a Pendereckého, Janáček jim trochu pokulhával

Koncert Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu, který se uskutečnil 27. května ve Smetanově síni Obecního domu, nebyl vrcholnou událostí festivalu Pražské jaro. Přesto se jednalo o velmi zajímavý program, který zahrnoval i jednu pozoruhodnou českou premiéru – Pendereckého Koncert pro lesní roh a orchestr Zimní cesta.Celý koncert byl především velmi zajímavým dramaturgickým počinem, v jehož znamení byly barvy orchestru, kde dominovaly žesťové nástroje. Vizuální stylizace žesťů se také objevila na první stránce programu koncertu jako symbol celého večera. Dát do jednoho programu jména tří skladatelů, jako je Dmitrij Šostakovič, Krzysztof Penderecki a Leoš Janáček, byl velmi dobrý nápad už vzhledem k tomu, že Penderecki určitým způsobem navázal na Šostakoviče. Janáček je pak dobré srovnání jako nejstarší z těchto skladatelů, který odvážně předjímal vývoj hudby dvacátého století.

V první části večera zazněla Šostakovičova Symfonie č. 6 h moll, op. 54, a Pendereckého Koncert pro lesní roh a orchestr Zimní cesta. Po přestávce následovala českému publiku dobře známá Janáčkova Sinfonietta.Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu má s prováděním moderních skladeb dvacátého století a především skladeb polských soudobých autorů bohaté zkušenosti. V posledních letech realizoval orchestr několik atraktivních projektů jako například Maratón se skladbami Góreckého, Festival Góreckého a Pendereckého a bienále Festival světových premiér – Polská moderní hudba. Tyto všechny aktivity jsou zárukou toho, že členové orchestru jsou zkušení hráči moderních skladeb a že koncert s takovým programem bude jistě skvělým zážitkem. A skutečně ano. Německý dirigent Alexander Liebreich, který je šéfdirigentem orchestru od sezony 2012/2013, předvedl velmi dobrý výkon a dokázal vést orchestr s velkým nasazením.Třívětá Šostakovičkova 6. symfonie byla co do kvality výkonu vyvážená ve všech nástrojových skupinách s nádhernými vrcholy v první meditativní větě (Largo). Nejvýrazněji pak zapůsobil závěr celé skladby, resp. její druhá (Allegro) a třetí část (Presto), kde orchestr působil rytmicky velmi přesně a dynamicky výrazně. V celém spektru hudebních nástrojů zaujaly velmi dobře zahrané tympány (stejně jako poté u Pendereckého).

Vrcholem koncertu byl však Pendereckého jednovětý Koncert pro lesní roh s přízviskem Winterreise, které neodkazuje na písňový cyklus Franze Schuberta, ale na subjektivní vzpomínky skladatele z dětství a na zvuk lesního rohu. Pendereckého skladba překypovala instrumentační důmyslností, hrou s barvami orchestru a zajímavými témbrovými plochami. Součástí tohoto konceptu byl i part lesního rohu, který částečně splýval se zvukem orchestru a ostatních žesťových nástrojů. Mladá sólistka Kateřina Javůrková, laureátka 1. ceny mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v roce 2013, se zhostila nelehkého partu lesního rohu s obdivuhodnou profesionalitou a svým výkonem přesvědčila publikum o svém loňském prvenství v soutěži. Letošní vystoupení na Pražském jaru pro ni jistě bylo skvělou příležitostí k obhájení svých hráčských dovedností a snad také otevřením dalších pracovních možností.Po přestávce koncertu následovala Janáčkova Sinfonietta, která slibovala rovněž nevšední zážitek, ke kterému ale bohužel nedošlo. Polští umělci snad tuto skladbu nemají v repertoáru a je možné, že ji Alexander Liebreich nacvičil s orchestrem pouze pro účely vystoupení na pražském festivalu. Bohužel ani celková koncepce dirigenta nevyzněla úplně nejlépe. Po dobře zahraných úvodních fanfárách, následovala první část, která se rytmicky chvílemi rozpadala a příliš rychlá tempa, která dirigent nasadil, hráči nestíhali. Ani vrcholy v jednotlivých větách nebyly provedeny ve správné dynamice a celá skladba působila dojmem nejistoty a nesprávné intepretace jednotlivých temp. Liebreich dělal mezi větami přílišné tempové rozdíly snad za cenu jejich odlišení, což ale bylo skladbě nakonec na škodu a působila dojmem, že „nedrží pohromadě“. Po slibném začátku tak následoval nepřesvědčivý konec.Celková úroveň orchestru však byla vynikající. Bylo opravdu znát, že orchestr se dramaturgicky profiluje a specializuje na hudbu dvacátého století, kterou výborně zvládá. Pokud bychom chtěli srovnávat s úrovní orchestrů u nás, tak polský rozhlasový orchestr nedosahoval úrovně České filharmonie, ale také vynikal nad ostatními filharmonickými orchestry v České republice.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Pražské jaro 2014
Narodowa Orkiestra Symfoniczna Polskiego Radia Katowice
Dirigent: Alexander Liebreich
Kateřina Javůrková (lesní roh)
27. května 2014 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 6 h moll, op. 54
Krzysztof Penderecki: „Winterreise”, koncert pro lesní roh a orchestr (česká premiéra)
= přestávka =
Leoš Janáček: Sinfonietta

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Ivan Malý

Hodnocení

Vaše hodnocení - NOSP Katowice-A.Liebreich & K.Javůrková (Pražské jaro 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 2/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na