Polská krev v Teplicích přesvědčila po všech stránkách – pěvecky, herecky i orchestrálně

Tento žák Antonína Dvořáka v oboru skladby a dále ve hře na housle Antonína Bennewitze na Pražské konzervatoři se proslavil jako úspěšný dirigent, violista Českého kvarteta a rovněž skladatel oper, operet, komorní a symfonické tvorby. Jeho nejslavnějším dílem se nesporně stala opereta Polská krev (v německém originále Polenblut) z let 1910–1912. Libreto vytvořil vídeňský libretista Leo Stein podle povídky Slečna selka Alexandra Sergejeviče Puškina. V dnešní době je považovaná za nejpopulárnější a též nejhranější českou operetu. Premiéru dirigoval sám autor 25. října 1913 v divadle Leopoldstädter Theater ve Vidni. V Čechách zazněla poprvé dne 26. prosince téhož roku v plzeňském Městském divadle.

O+

Polská krev se hrála též na pódiu Krušnohorského divadla v Teplicích, premiérově zde byla uvedena v roce 1924 krátce po otevření divadla, následně potom v roce 1938 a v dalších letech. Nového nastudování se ujala Konzervatoř v Teplicích, kdy v provedení řady pedagogů a účasti studentů školy zazněla tato oblíbená opereta ve velkém sále Krušnohorského divadla již 27. června 2024 u příležitosti oslav 100. výročí působení Krušnohorského divadla v Teplicích a nyní, v rámci Beethovenova hudebního festivalu, dostalo teplické publikum příležitost se opětovně zaposlouchat do hudby Nedbalovy Polské krve.

O. Nedbal se v této jmenované operetě představil jako skvělý melodik, kdy řada zpěvů zde patří ke stále oblíbeným a známým melodiím. Ačkoliv opereta dnes nepatří mezi nejžádanější hudební druhy a její popularitu v posledních letech úspěšně nahradil muzikál, interpretačně se jedná o obtížný kompoziční útvar žádající od hlavních postav brilantní zpěv, ale též kvalitní mluvené slovo, pohybovou kreativitu a dle potřeby i tanec. Režie a choreografie jmenovaného nastudování Konzervatoře v Teplicích se ujal zkušený pedagog a tanečník Vladimír Gončarov, hudební nastudování vedl dirigent Jiří Knotte, dále se podíleli Roman Pallas, Irina Lorenc a Veronika Hajnová.

Nutno opravdu pochvalně ocenit pěvecké a rovněž herecké výkony představitelů hlavních postav. Jmenujme výborného Petra Matuszka (baryton) v roli statkáře Jana Zaremby, Julii Rovenskou (soprán) jako jeho poetickou, ale i dramaticky přesvědčivou dceru Helenu, vystupující též v roli Maryny, hospodyně na statku. Svými projevy dále zcela zaujali a upoutali Jakub Turek (tenor) v postavě hraběte Boleslava Baraňského, Dominik Oravec (tenor) úspěšně ztvárnil Bronia z Popielů, přesvědčivý byl rovněž Pavel Petr (bas) v roli Mirského, šlechtice, přítele hraběte Baraňského. Ze ženských postav potom výborně ztvárnila Wandu Kwasiňskou, varšavskou operní primadonu, Barbora de Nunes-Cambraia. A kdo by neznal slavné a oblíbené zpěvy jako „Jste kavalír, to znám“, „Jsem diplomat“ či „Blondýnky sladké“.

Obsahové dění se nejprve v prvním dějství odehrávalo při spontánní zábavě na polském plese ve Varšavě, ve druhém a třetím obrazu potom na statku hraběte Baraňského „Krasnowola“ – zde se představili další sólisté, dále členové smíšeného sboru konzervatoře (sbormistr Roman Pallas) a členové teplického Brixiho komorního souboru. Podle operetního postupu děje zde byly často prezentované kolektivní scény. Zvlášť je nutno ocenit vystoupení mužského souboru jako rozmařilého sboru šlechticů – bylo výborné po stránce pěvecké, ale ryze spontánní i herecky, navzdory tomu, že se zde v případě studentů jedná o amatéry. Obdobně nutno pochválit také taneční, zejména folklorní čísla venkovského lidu. Vybavení scény a kostýmy pocházely z depozitáře Krušnohorského divadla.

A závěrem pohled na Symfonický orchestr Konzervatoře v Teplicích. Nedbalova hudba není interpretačně snadná, ať připomeneme efektní předehry k jednotlivým dějstvím, spontánní tance jako krakowiak, sousedská a další, či symfonickou fakturu. Orchestr hrál výborně, nelze opomenout řadu dílčích nástrojových sól, zejména jejich interpretační barevnost a zvukovou nosnost. Pochvala logicky náleží především dirigentovi večera, Jiřímu Knottemu, který spolehlivě vedl orchestr a celé představení, neopomenul rozlišovat náladovost atmosféry jednotlivých scén.

Publikum v téměř vyprodaném velkém sále Krušnohorského divadla pravidelně po zásluze odměňovalo potleskem jednotlivé scény sólistů, sboru i orchestru. Strhující závěrečné ovace potvrdily, že zařazení Polské krve Oskara Nedbala do festivalového programu bylo správným dramaturgickým krokem, ocenilo tak uměleckou úroveň nastudování ze strany Konzervatoře v Teplicích a rovněž podtrhlo věhlas 60. ročníku Hudebního festivalu L. v. Beethovena v Teplicích.

Oskar Nedbal: Polská krev
17. června 2025, 19:00 hodin
Krušnohorské divadlo Teplice

libreto: Leo Stein
úprava: Luboš Šterc
zpěvní texty: Zdeněk Knittl
režie a choreografie: Vladimír Gončarov
scéna a kostýmy: Krušnohorské divadlo Teplice
výtvarná spolupráce: Jana Stejskalová
hudební nastudování: Jiří Knotte, Irina Lorenc, Veronika Hajnová, Roman Pallas

Účinkující:
Petr Matuszek – Jan Zaremba, statkář
Julie Rovenská – Helena, jeho dcera
Jakub Turek – Hrabě Boleslav Baraňski
Dominik Oravec – Bronio z Popielů
Barbora de Nunes-Cambraia – Wanda Kwasiňská
Markéta Parýzková – Jadwiga, její matka
Pavel Petr – Mirski
Jan Novenko – Gorski
Tomáš Dlask – Wolenski
Josef Šimek – Senowič
Helena Kabátová – Baronika Drygalská
Jiřina Kodýtková – Komtesa Napolská

Děti: Jonáš Vencour, Adam Vencour, Jakub Skalický, Vít Skalický,

Erik Šamko – klavír
členové Brixiho komorního souboru Teplice
sólisté Konzervatoře v Teplicích
Smíšený sbor Konzervatoře v Teplicích
Roman Pallas – sbormistr
Jiří Knotte – dirigent

Symfonický orchestr Konzervatoře v Teplicích