Ponchielliho operu La Gioconda představí v Praze soubor Státní opery Banská Bystrica

Čtrnáctý ročník Festivalu hudebního divadla OPERA 2020 nám umožní shlédnout inscenaci Ponchielliho opery La Gioconda Státní opery Banská Bystrica. Představení se koná 17. února 2020 v nově opravené budově Státní opery Praha.
A. Ponchielli: La Gioconda (zdroj Státní opera Banská Bystrica)

La Gioconda je dílem skladatele Amilcare Ponchielliho, tvořící jakýsi most mezi verdiovským romantismem a nastupujícím verismem. Svým velkým baletním vstupem odkazuje i na tradici francouzské opery. Tuto stylovou směs okořenil Ponchielli zvláštními zvukovými efekty, dramatickými zvraty a sugestivními tanečními čísly. Neobvyklé rysy dodalo opeře i libreto Arriga Booita, se kterým skladatel celou dobu „bojoval“, nakonec však vzniklo dílo obdivuhodných kvalit.

Začátky Ponchielliho kompoziční práce na tomto díle byly poznamenány nejistotou. Těšil se, že libreta a dramaturgie díla se na podnět vydavatele Giulia Riccordiho (1840 – 1912) ujala v té době již uznávaná osobnost tehdejší opery Arrigo Boito (1842 – 1918), známý také jako autor pozdějších libret Verdiho oper Otello a Falstaff. Ponchielli ho velmi obdivoval, ale ze začátku příliš nevěřil námětu díla: předlohou opery se stalo drama Victora Huga (1802 – 1885) Angelo, tyran de Padoue z roku 1835, jehož premiéra se odehrála v divadle Comédie-Française v Paříži. Hugo přitom představoval jednu z největších osobností francouzské literatury a mnohá jeho díla se stala nezpochybnitelnými náměty pro operní tvorbu napříč celým devatenáctým a později i dvacátým stoletím. Boita však výběr skladatele přesto zaskočil, protože se obával srovnávání s dílem Il giuramento (Přísaha) Saveria Mercandanta (1795 – 1870), která byla zdařilou opěrnou adaptací uvedeného námětu a v La Scale měla premiéru v roce 1837. Ponchielli začal pracovat na tomto díle od podzimu 1874, když už byly dvě dějství libretisticky připravené, a práce ukončil v dubnu 1876.

A. Ponchielli: La Gioconda (zdroj Státní opera Banská Bystrica)

Premiéra v milánské La Scale 8. dubna 1876 byla sice úspěšná, nicméně Arrigo Boito se nakonec v tiskovinách objevil pod pseudonymem Tobia Gorrio… Proč tomu tak bylo, můžeme dnes jen hádat. Důvodem snad mohla být jeho nespokojenost s výslednou podobou libreta a nechuť přihlásit se k němu pod vlastním jménem, ​​ale zároveň mohlo jít pouze o umělecké jméno, kterým Boito podepisoval některé své literární práce.

Ponchielliho opera měla velký úspěch, i když dílo bylo hodnoceno jako příliš dlouhé: poslední dějství doznělo kolem jedné po půlnoci. I publikum v den premiéry tleskalo prvním dvěma dějstvím více než třetímu a čtvrtému. Umělce vyvolalo publikum na scénu celkem dvacet sedm krát. Ponchielli však nebyl zcela spokojen a rozhodl se v díle provést změny (zkrácení 2. dějství, zásadní změny v prvním finále a ve třetím dějství, doplnění tance Furlan). Dělal si iluze, že se mu definitivně podařilo odstranit nedostatky, způsobené různými problémy při komponování opery. Nová verze opery zazněla v divadle La Fenice v Benátkách na podzim téhož roku a v Římě roku následujícího. Vzápětí se Ponchielli znovu rozhodl partituru změnit přepracováním velké části 2. dějství, i díky spolupráci s libretistou Angelem Zanardinim (1820 – 1893). Opera se hrála nejdříve v Janově (27. listopadu 1879) a později opět v La Scale (13.února 1880). Trvalo tedy tři roky, než se skladatel spokojil s jejím výslednou podobou. Ta se používá dodnes a od původní verze se liší zásadním způsobem.

A. Ponchielli: La Gioconda (zdroj Státní opera Banská Bystrica)

La Gioconda rozhodně nepatří mezi sentimentální díla, jaká se v době jejího vzniku komponovala. Jde o natolik realistické drama, zpřítomňující věrohodně pohnuté osudy jeho aktérů, že by klidně mohlo být obrazem současné společnosti. Renesanční Benátky pod veselým karnevalovým zevnějškem ukrývají intriky, spleť neprostupné moci úřadů, tajné policie, špionů a státní inkvizice. Je to zábava uprostřed strachu, smích zakrývající slzy. Na pozadí takové společenské situace se odehrávají spletité osudy hlavních postav milostného trojúhelníku – Giocondy, Laury, Enza a padoucha Barnaby. V hudebním nastudování Igora Bully a v režii Dominika Beneše se podařilo nalézt harmonický konsensus, který potěší každé vnímavé oko i ucho.

 

Amilcare Ponchielli: La Gioconda
Opera v 4 dejstvách
Státní opera Praha 17. 2. 2020, Festival hudebního divadla
Opera 2020

Dirigent: Igor Bulla
Režie: Dominik Beneš
Dramaturgie: Alžbeta Lukáčová
Kostýmy: Lenka Polášková
Scéna: Petr Vítek
Světelný design: Daniel Tesař
Choreografie: Béla Kéri Nagy
Sbormistryně:   Iveta Popovičová

LA GIOCONDA: Jolana Fogašová
LAURA ADORNO: Michaela Šebestová
LA CIECA: Jitka Sapara Fischerová
ENZO GRIMALDO: Max Jota
BARNABA: Zoltán Vongrey
ALVISE BADOERO: Ivan Zvarík

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Státní opery Banská Bystrica

Mohlo by vás zajímat