„Dvě vdovy jsou pro Bedřicha Smetanu netypické a představují v jeho tvorbě zlom. Vytvořil zde pro českou i tehdejší světovou operní literaturu jedinečný svět konverzační salónní komedie. Ve Smetanově intepretaci dostává dílo i hluboký psychologický, etický a společenský rozměr. Libreto zpracoval Emanuel Züngel podle svého překladu stejnojmenné francouzské jednoaktovky Féliciena Mallefille. Děj libretista přenesl do českého prostředí a počeštil jména hlavních postav. Zůstala však francouzská salónní lehkost, elegance a vtip. Světovou premiéru mělo dílo 27. března 1874 v Prozatímním divadle v Praze a bylo poslední operou, kterou její autor měl možnost slyšet. Na podzim toho roku zcela ohluchl. Přesto na ní skladatel dále pracoval a její definitivní verze, ve které je uváděna nejčastěji, zazněla poprvé v roce 1878,“ připomněl ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.
Jeho slova rozvedl režisér a scénograf inscenace – slovinský tvůrce Rocc. „Dvě vdovy jsou operní komedie, ale názvem trošku klamou. Pojednávají o velmi hlubokých otázkách: lásce (tak jako asi každá opera), ale také o vztahu ke smrti. Setkáváme se tu se dvěma protichůdnými principy. Vdova Anežka reprezentuje princip memento mori – vzpomíná na manžela a nechce se v životě posunout dál. Princip opačný představuje Karolina, která chce na minulost zapomenout, chce se radovat a žít ve stylu carpe diem – užít si dne a dostat od života maximum. A když se do toho zamíchá ještě mladík Ladislav, vznikne zvláštní trojúhelník. A o tom my vlastně chceme hrát, protože to je něco, co je blízké i dnešnímu divákovi,“ řekl.
„To dílo má i hudebně dvě odlišné řeči či estetiky, chcete-li. První dějství se dosti blíží operetnímu, vaudevillovému stylu. Pak následuje velký skok – ze salonního ovzduší se dostaneme do hlubokého psychologického příběhu a Smetana se tu nechává inspirovat třeba Wagnerovým pojetím příběhu o Tristanovi a Isoldě. Hrajeme nejprve klasickou dobovku a postupně ve druhém dějství jsme blíž člověku dnešnímu – a tomu jsem přizpůsobil i scénografii opery,“ pokračoval Rocc. „Divadlo je živé umění, hrajeme je teď, tady a pro současného diváka a musíme hledat to, co rezonuje s dnešní dobou. Ale na své si přijde i divák, který má rád klasické opery a jejich provedení. Smetanovi je totiž velmi blízký svět měšťanský (kde se opera odehrává). Venkov té doby Smetana studoval, pozoroval, ale z měšťanského prostředí pocházel a dobře je znal,“ uzavřel Rocc.
Hudebního nastudování se ujal Marek Šedivý a stejně jako ředitel NDM a režisér připomíná i on výjimečnost opery. „Z dirigentského hlediska nejsou Dvě vdovy vůbec jednoduchou záležitostí. Partitura v sobě skýtá velké množství záludností především v ansámblech a recitativech, kterými je hojně protkána. Nalézt správnou míru plynulosti, srozumitelnosti textu, tempa a vyvážení orchestrálního zvuku (který je často velmi hutný), vkusně vystihnout salónní elegantní charakter hudby, niternost, to vše je velmi náročné a zároveň je to krásný úkol, který mě nesmírně baví. Dvě vdovy mají mnoho psychologických rovin a tím mi přijdou velmi přitažlivé,“ řekl hudební ředitel operního souboru NDM a dirigent Marek Šedivý. Pochvaluje si také spolupráci s režisérem Roccem a sólisty.
V ostravské opeře se mimo jiné poprvé představí talentovaná sopranistka Lada Bočková (Karolina) a tenorista Martin Javorský (Ladislav). Účinkují: Soňa Godarská / Lada Bočková jako Karolina; Veronika Rovná / Lívia Obručník Vénosová jako Anežka; roli hajného Mumlala ztvární Martin Gurbaľ / František Zahradníček a Ladislava Martin Javorský / Martin Šrejma.
Premiéra je v Divadle Antonína Dvořáka 9. června, druhé obsazení se poprvé představí 11. června. Reprízy se konají 13. června a poté až v září. Režie a scéna ROCC, hudební nastudování Marek Šedivý, kostýmy Belinda Radulović. Sbormistr Jurij Galatenko, dirigenti Marek Šedivý a Jiří Habart.
