V modlitebně Husova sboru Církve československé husitské v Praze 4 se dnes více než stovka lidí rozloučila s vynikajícím houslistou, profesorem Václavem Snítilem. Zemřel v Praze po krátké nemoci v neděli 19. července ve věku 87 let. Pohřben bude v rodinné hrobce v Mimoni.
Piety se zúčastnili vedle členů rodiny také Snítilovi přátelé, žáci a kolegové z Akademie múzických umění. „Nikdy nepřisluhoval mocným, sloužil vždy myšlence čistého umění, kterou přetavil do své pedagogické činnosti,“ uvedla ve smuteční řeči prorektorka AMU Noemi Zárubová Pfeffermannová.
Znalci se shodují, že Snítil byl poctivý umělec, skvělý komorní hráč a nedoceněný sólista, který nikdy nebyl celebritou. Patřil k nejužší špičce českých houslistů dvacátého století a byl přímým pokračovatelem proslulých učitelů houslové hry – Otakara Ševčíka a Jaroslava Kociana.
Se členem světoznámých komorních souborů, Vlachova kvarteta, Smetanova tria či Českého noneta, se přišel rozloučit i bývalý ministr kultury Václav Riedlbauch nebo hudební publicista Petr Veber, který o virtuosovi vydal v roce 2008 knihu Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Účast rodině přišel vyjádřit i Snítilův žák Pavel Šporcl nebo Jaroslav Svěcený.
„Studoval jsem u pana profesora více než šest let. Dnes ho považuju za českou pedagogickou legendu. Byl to obrovský pracant a nesmírně vzdělaný člověk. Navíc je to královéhradecký rodák jako já a k tomu všemu nám byl s manželkou na svatbě za svědka,“ řekl Svěcený. „A asi to posvětil dobře, protože jsme spolu už třicet let.“
Jako uznávaný vysokoškolský pedagog vychoval profesor Snítil vedle Šporcla a Svěceného také Václava Hudečka nebo Bohuslava Matouška. Na klasické hudební scéně působil více než pětapadesát let. S jeho jménem byla spjata i vynikající interpretace houslových koncertů soudobých autorů a některá díla byla napsána přímo pro něj a byla mu i věnována. Šíře repertoáru sahala od barokních mistrů Bacha, Händela, Telemanna či Vivaldiho přes mladší hudební slohy až do dnešní doby.
Foto archiv
