„Kdo kdy slyšel o pianistovi, který by v mém věku ještě nahrával desky?“ glosovala událost Ruth Slenczynská, která 15. ledna 2021 oslaví devadesáté sedmé narozeniny.
Slenczynská byla už od raného věku považována za obrovský talent a předválečná média označovala děvčátko doprovázející orchestr za největší senzaci od dob Mozarta. Ke klavíru ji přivedl její otec, houslista a někdejší šéf varšavské konzervatoře, už v jejích třech letech. V šesti letech poprvé vystoupila v Berlíně a o rok později v Paříži a je nejspíš poslední žijící žačkou ruského skladatele a klavíristy Sergeje Rachmaninova.
Ve své autobiografii Forbidden Childhood (Zakázané dětství) Slenczynská na dril a pevné otcovo vedení vzpomíná s hořkostí. „Důvod, proč lidi tak překvapovalo, co dokážu u piana, byl poměrně prostý. Otec mě nutil cvičit devět hodin denně, každý den,“ napsala. V patnácti letech se koncertování vzdala, přerušila s otcem styky a začala studovat psychologii. K hudební kariéře se vrátila až v 50. letech, po rozvodu s prvním manželem.
„Je neuvěřitelné, když si uvědomíme, že Ruth na pódiu debutovala ještě před nástupem barevného filmu a zhruba ve stejné době, kdy vznikla televize. Fakt, že i po devíti dekádách je stále na vrcholu profese, je zcela výjimečný. Těžko si vybavit jiný případ člověka, který by i v jakékoli jiné profesi dokázal tak dlouho udržet vrcholné výkony,“ uvedli Laura Monksová a Tom Lewis z nakladatelství Decca, které novou nahrávku vydává.
