Prague Philharmonia Wind Quintet posluchače ohromil i pobavil

České kvinteto Prague Philharmonia Wind Quintet působí na české scéně již sedmnáctým rokem. V době vzniku všichni členové souboru hráli (a většina z nich stále hraje) v Pražské komorní filharmonii. Jejich dlouhodobá spolupráce je očividná a slyšitelná na první pohled i poslech. Koncert, který se konal 23. listopadu 2023 v kostele sv. Františka z Assisi v areálu Anežského kláštera, jen potvrdil jejich dokonalou souhru a vzájemné interpretační porozumění. V jejich provedení zazněly skladby zahraničních skladatelů dvacátého století. Na programu se objevili Jacques Ibert, Darius Milhaud, György Ligeti a dosud žijící britský skladatel Norman Hallam.

Před samým koncertem se ujala slova kurátorka Monika Švec Sybolová. Promluvila o Picassově obrazu Klarinet z roku 1911. Známé kubistické dílo je součástí stálé expozice Národní galerie. Vděčíme za to českému teoretikovi a sběrateli kubistického umění Vincenci Kramářovi, který obraz galerii věnoval. Ačkoliv na koncertě nebyl přítomen originál obrazu, pouze se promítl na projekčním plátně, Sybolová vtipně poznamenala, že obraz schválně donesla ve zvětšené reprodukci, aby i diváci v zadních řadách mohli vidět na obrazu detaily, o kterých bude hovořit. Zkušená lektorka a edukátorka nadšeně popisovala analytické období kubismu, který nabourával klasickou perspektivu, dal svobodu tvaru a zjednodušoval svět na základní geometrické objekty. Zmínila, že Picasso a Braque věřili, že barvy příliš ovlivňují emoce, a proto je v tomto období popřeli, což je viditelné i na neutrálním zbarvení obrazu Klarinet. Nakonec Sybolová překlenula most od vizuálního umění k hudbě. Citovala Vincence Kramáře, který napsal pojednání, ve kterém propojoval Picassa se starými mistry. Zamýšlel se nad jejich podobným přístupem k tvorbě zátiší, který označil za „lyrické tvarové básně“.

Jako první na programu zazněly Tři krátké kusy od Jacquese Iberta. Francouzský skladatel, jehož spolužáky na pařížské konzervatoři byli například Darius Milhaud či Arthur Honegger, vynikal nejen jako skladatel, ale i jako klavírní improvizátor. Kromě toho, že psal opery, balety, orchestrální, klavírní i komorní díla, proslul tím, že improvizoval i skládal hudbu k němým filmům. I své Tři krátké kusy zamýšlel použít jako doprovod ke komediálnímu filmu. Hráči si s Třemi krátkými kusy doslova pohráli, vyzněly odlehčeně, k čemuž dopomohla jejich jasná artikulace a práce s načasováním a dynamikou. Hudba místy zněla jako doprovod ke starým animovaným filmům Walta Disneyho.

Následovala suita Krb Krále René, op. 205 od Daria Milhauda. Jedná se o adaptaci hudby, kterou Milhaud původně složil k Bernardovu filmu Kavalkáda lásky. Film zobrazuje tři milostné příběhy ve třech různých historických obdobích – ve středověku na dvoře krále René I., v devatenáctém a dvacátém století – Milhaud si vybral první z nich. Skladba, ve které jsou znázorněni žongléři, lovy, rytířské klání, středověké tance či svítání, působila v porovnání s úvodní skladbou od Iberta vážně a jako by přímo zapadala do starobylého prostoru Anežského kláštera. Hobojista Vladislav Borovka skvěle tmelil skupinu, mezi větami si dával opravdu načas, aby se ujistil, že jsou všichni hráči připraveni, což se vyplatilo. Dozněla Milhaudova suita a hobojista Borovka krátce promluvil k publiku a rozesmál ho, když řekl: „Nyní nám dejte dvě a půl minuty, my se jen vzadu vytřeme a jsme zpátky.“

Po krátké pauze kvinteto zahrálo Šest bagatel od György Ligetiho. Ligeti, který se podobně jako Bartók v mládí věnoval studiu lidové hudby, svých šest kusů zkomponoval v roce 1956. Během jejich premiéry se však hrálo jen prvních pět bagatel, jelikož závěrečná bagatela podlehla komunistické cenzuře. Šest bagatel je seřazených za sebou podle počtu tónů, které jsou v nich použity, od šesti v první až po dvanáct tónů v závěrečné bagatele. Hráči bagately zahráli skvěle, poradili si se složitými rytmy, a především v druhé bagatele, která je plna disonantních postupů, se potvrdilo, jak skvěle ladí. Trochu úsměvné však bylo, že kromě hobojisty, kteří měl během celého koncertu na tváři hravý úsměv, se všichni hráči tvářili naprosto seriózně.

To se však změnilo v závěrečné skladbě. Taneční suita od Normana Hallama viditelně uvolnila soustředěné hráče. Britský klarinetista Norman Hallam suitu, kterou tvoří čtyři tance (valčík, bossa nova, quickstep a charleston), prý napsal jen pro pobavení posluchačů. To se mu minimálně na tomto koncertě povedlo. Pobavil jak hráče, tak posluchače.

Posluchači si mohutným aplausem vyžádali přídavek. Zazněl slavný jazzový kousek I Got Rhythm od George Gershwina. Na závěr hobojista Borovka znovu rozesmál publikum, když řekl, že málem zapomněli popřát všem Klementům a Klementinkám pěkný večer.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Obrazy a hudba
23. listopadu 2023, 19:30 hodin
Klášter sv. Anežky České, Praha

Program
Jacques Ibert: Tři krátké kusy
Darius Milhaud: Krb Krále Reného, suita op. 205
György Ligeti: Šest bagatel
Norman Hallam: Taneční suita

Účinkující
Prague Philharmonia Wind Quintet
Jiří Ševčík – flétna
Vladislav Borovka – hoboj
Jan Brabec – klarinet
Václav Fürbach – fagot
Mikuláš Koska – lesní roh