Prague Proms: La traviata jak má být

Aktualizováno 7. 7. 2014 20:00 

Festival Prague Proms letos slaví své desáté narozeniny a takové výročí už je samo o sobě důvodem k oslavě. Původně trochu donkichotská myšlenka, že i Praze by mohla slušet letně odlehčená, přesto však umělecky kvalitní přehlídka koncertů různých hudebních žánrů, se skutečně ujala a pořadatelský Český národní symfonický orchestr si gratulaci právem zaslouží. Potěšující je nejen rok od roku stoupající počet položek na festivalovém programu (v aktuálním ročníku je jich mezi 16. červnem a 20. červencem celkem šestnáct), ale i zřetelná snaha organizátorů navazovat na předchozí úspěchy a vyhýbat se opakování minulých přešlapů. Kromě symfonických, jazzových a crossoverových titulů se v nabídce každoročně objevují i projekty pro milovníky opery. A právě na nich lze předchozí tvrzení doložit nejlépe. Po dramaturgicky sporných a umělecky poněkud nevyvážených koncertech, jakými byly Smrt v opeře z roku 2012 a loňský výběr scén z Pucciniho Tosky, se festival poučil a připravil si ke svým kulatinám operní dárek zcela jiné úrovně. Spolu s jedním z protagonistů filmu Pulp Fiction můžeme konstatovat, že „tohle není to samé hřiště, není to ani ta samá liga, je to úplně jiný sport.“

Předchozí zkušenosti orchestru se spoluprací s ázerbájdžánskou sopranistkou Dinarou Alievou (recitál Pace mio Dio…, při němž pěvkyni doprovází Český národní symfonický orchestr, vyšel na CD firmy Delos teprve před několika měsíci) přirozeně vyústil ve společné vystoupení na Prague Proms.Snahy pořadatelů představit Alievu jako vycházející hvězdu, jejíž „dosavadní úspěchy jsou impozantní, ale přesto je zřejmé, že její největší sukces teprve přijde“, neboť „pomalu, ale jistě míří na vrchol operního Olympu“ kupodivu nejsou jen reklamním sloganem. Sólistka moskevského Velkého divadla už má za sebou úspěšné debuty ve významných evropských operních domech. Letos na jaře vystoupila ve Vídeňské státní opeře jako Taťána v Evženu Oněginovi po boku Mariusze Kwieciena a Rolanda Villazóna. Po úspěchu svého předešlého pražského hostování s ryze verdiovským repertoárem se Alieva rozhodla vystoupit u nás znovu. Tentokrát již v nastudování celé skladatelovy opery. „Pro koncertní provedení Verdiho opery La traviata si vybrala skutečně světově proslulé kolegy. My dodáme operní orchestr a sbor,“ slíbil Prague Proms na webových stránkách a ve čtvrtek 3. července se v zaplněném Obecním domě mohli diváci o pravdivosti těchto slov osobně přesvědčit.

Všeobecně známý operní titul prezentovali organizátoři sympaticky neokázale: sbor zaujal místo na varhanní empoře, na pódiu bylo kromě orchestru jen elegantní zeleně potažené křeslo s psacím stolkem. K němu během předehry doprovodil Violettu dvorný představitel doktora Grenvilla, aby tu následně mohla přivítat hosty na večírku v prvním dějství. Pánové ve fracích i dámy v róbách ovládali své party samozřejmě zpaměti, takže se téměř podařilo navodit iluzi regulární inscenace. Hlavní představitelé, o nichž ještě bude řeč, měli své role úctyhodně propracované, takže jiné rekvizity než ty výše zmíněné skutečně nepotřebovali. Zde psala Violetta svůj osudový dopis Alfredovi, zoufalý mladík tu po jeho přečtení těžce dosedl, tady očekávala nemocná hlavní hrdinka ve třetím dějství jeho příchod. Pokud jsem si ve své loňské recenzi z Pucciniho Tosky stěžoval, že během Prague Proms se „každou chvíli někdo válí po pódiu Smetanovy síně (s poukazem na četné mrtvoly v programu Smrt v opeře a herce Fahrida Murraye Abrahama v roli umírajícího pejska v symfonii Stevena Mercuria)“, pak musím konstatovat, že obdobné využití jeviště bylo v tomto případě zcela na místě. Když se na konci druhého dějství Violetta ocitla po Alfredově úderu na podlaze, pochopili závažnost situace i děje neznalí diváci. Finále opery pak, po předchozím záblesku naděje, zcela logicky vyústí ve zhroucení umírající hrdinky.