Právě dnes večer čeká zahájení nové, již devatenácté sezony také Pražskou komorní filharmonii, jejímž šéfdirigentem i nadále zůstává Jakub Hrůša. 
I tak ale Pražská komorní filharmonie hlásí pro nejbližší měsíce řadu změn. Podstatnou proměnou prošel především její orchestrální cyklus, a to nejen kvůli zvýšení počtu koncertů, ale též vyšším důrazem na atraktivitu programů, s množstvím experimentů a netradičních kombinací. Mezi sólisty najdeme mimo jiné jména houslisty Davida Grimala (listopad), violoncellisty Mischy Maiskyho (prosinec) nebo sopranistky Adriany Kučerové (březen). Na duben je ohlášena premiéra skladby Marka Kopelenta Pozdní sběr, zkomponovaná přímo na objednávku Pražské komorní filharmonie, česká moderna je zastoupena například i jednou z kompozic Otomara Kvěcha či Druhou symfonií Ervína Schulhoffa. To vše v kombinaci s takovými repertoárovými konstantami, jako jsou Haydn, Mozart, Beethoven, Schumann, Čajkovskij, Bruch, Roussel, Saint-Saëns, Sibelius či Richard Strauss – to jen namátkou.
Cyklus deseti komorních koncertů se v nadcházející sezoně přesouvá do prostředí Českého muzea hudby, kde se v rolích hostitelů představí jak hráři Pražské komorní filharmonie, tak i významná komorní tělesa, například Zemlinského kvarteto nebo Orbis trio. Program komorního cyklu sahá od hudby baroka až po premiéry soudobých skladatelů Jaroslava Pelikána, Ksenie Prasolové nebo Gabriely Vermelho.
Zcela nové, ojedinělé podoby se dočká i cyklus moderní a soudobé hudby s již vžitým názvem Krása dneška, jehož dramaturgem se v nové sezoně stal hudební skladatel a dirigent Petr Kofroň. V jeho vizi monotematických večerů je propojena hudba a společenské i exaktní vědy skrze interakci hudebníků, přizvaných hostů i publika, a to v jakési happeningové atmosféře multifunkčního experimentálního prostoru NoD. Šest koncertů s kompozicemi od italské meditativní hudby (Scelsi), sovětské „disidentské“ hudby (Gubajdulina, Šnitke, Denisov), německé postnové hudby (Zimmermann), až po americký postminimalismus (Gordon, Lang, Zyporin) a hudbu českých autorů, které spojují pohnuté životní osudy (Berg, Adamík, Drejsl), bude cyklus zakončen velkými jmény klasického amerického minimalismu (Young, Reich).
K podobě nové sezony Pražské komorní filharmonie jsme před dnešním zahajovacím koncertem, na němž zazní Stabat mater Antonína Dvořáka, a jehož sólisty jsou Kateřina Kněžíková, Jana Wallimgerová, Richard Samek a Jozef Benci za spoluúčasti Českého filharmonického sboru Brno a pod taktovkou Jakuba Hrůši, položili tři otázky řediteli orchestru Radimu Otépkovi:
Jaké nejzajímavější projekty čekají Pražskou komorní filharmonii v sezoně 2012- 2013 a které sólisty jste pozvali ke spolupráci?
Pražská komorní filharmonie v následující sezoně rozšířila svůj hlavní abonentní cyklus v Rudolfinu, přičemž hlavním důvodem je zvýšit atraktivnost a nabídku umělců i repertoáru pro naše diváky. Naši posluchači budou mít možnost vidět a slyšet takové umělce jako je Jakub Hrůša, Jiří Bělohlávek, Mischa Maisky, Jonathan Biss nebo Adriana Kučerová. Kromě rozšířené řady v Rudolfinu jsme v letošní sezoně výrazně obměnili náš cyklus soudobé hudby Krása dneška. Bude pořádán v Teatro NoD se zcela specifickou dramaturgií dvacátého a jednadvacátého století. Proměnila se také forma koncertu, která bude moderována dramaturgem pořadu panem Petrem Kofroněm a jeho hosty.
Proč jste se rozhodli zahájit sezonu právě Stabat mater Antonín a Dvořáka?
Je naším dlouhodobým dramaturgickým záměrem s panem šéfdirigentem Hrůšou mít v sezoně alespoň jedno vokálně – instrumentální dílo a Dvořákova Stabat mater nám připadla jako velmi reprezentativní a monumentální titul, vhodný právě pro zahajovací koncert.
Jak jste přistupovali k výběru sólistů a sboru. Bylo záměrem vybrat spíše zástupce mladší generace?
Český filharmonický sbor Brno je již našim stálým partnerem při podobných projektech, takže ta volba byla vcelu logická, ale pravdou je, že snažíme poskytnout prostor mladým umělcům, ovšem musí splňovat ta nejpřísněší umělecká měřítka.
Úspěšnou novou sezonu!
