Pražský filharmonický sbor má v lednu osmdesátiny

Jana Schwarzová, 02.01.2015 0:00

Rozhovor s ředitelkou sboru Evou Sedlákovou a hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem

Osmdesát let Pražského filharmonického sboru už stojí za připomenutí. Čeho, koho či jakých událostí si vy osobně z jeho historie nejvíc ceníte a proč?

Lukáš Vasilek: Každá osobnost, která stála v jeho čele, přinesla něco nového a něco jiného. Nejvýraznější stopu zanechal v Pražském filharmonickém sboru určitě Josef Veselka. Pracoval se zpěváky detailním a do té doby nevídaným způsobem. Dostal sbor na světovou úroveň a jeho zvukový ideál se odráží ve specifické zvukové barvě Pražského filharmonického sboru dodnes. V devadesátých letech pak nastala ideální konstelace díky společenským změnám a zároveň angažování vynikajícího sbormistra Pavla Kühna. Sbor tehdy navázal kontakty s Berlínskými filharmoniky, orchestrem Concertgebouw a Izraelskou filharmonií. Spolupracoval třeba s Abbadem nebo Mehtou. Veselka a Kühn jsou dvě osobnosti, se kterými jsou spojené největší změny a nejvýznamnější události.

Eva Sedláková: Osmdesát let je dlouhá doba nejen v životě člověka. Prvořadou událostí je samozřejmě založení a práce se sborem v počátcích, než si vydobude své místo „na slunci“. Z tohoto pohledu bych vyzdvihla práci prvního sbormistra – Jana Kühna. Sbor řídil čtyřiadvacet let, až do roku 1959. Opravdu ho tedy vybudoval, včetně zajištění jeho trvalé existence ve spojení s Českou filharmonií – to se odehrálo roku 1951. Na jeho práci navázal Josef Veselka, který sbor dovedl k profesionálnímu mistrovství, významně rozšířil jeho repertoár a pozdvihl ho na mezinárodní úroveň. V jeho éře (trvala dvacet dva let) začal sbor uvádět v Rudolfinu i samostatné sborové koncerty, ve kterých předvedl v Praze i díla, která předtím zněla pouze v zahraničí. Všichni hlavní sbormistři byli osobnostmi, sbor ale zásadně formovali během jeho existence, podle mého názoru, tito dva. Na ně v současné době navázal Lukáš Vasilek, který svojí náročností a vyhraněným přístupem sbor přivedl na vynikající úroveň, kdy je sbor schopen interpretace nejnáročnějších vokálních děl světového i českého repertoáru.

Z organizačního hlediska je jistě významné odloučení od České filharmonie v roce 1990. Z dnešního pohledu si myslím, že to nebylo tehdy šťastné rozhodnutí, nicméně jsem ráda, že sbor prokázal za dnes již pětadvacetileté období své samostatnosti svoji opodstatněnost.

V jaké kondici se sbor nachází v současné době? Co je podle vašeho názoru jeho největší předností?

Lukáš Vasilek: Myslím, že sbor je v dobré formě. Jeho výkony jsou stabilní a bez podstatných kvalitativních výkyvů. Snad to není jenom náš neskromný názor – je to vidět na množství a umělecké úrovni nabídek, které dostáváme. Předností Pražského filharmonického sboru je a vždycky musí být na prvním místě umělecká kvalita. Kromě toho ale také flexibilita a všestrannost. Pro zahraniční pořadatele je velmi zajímavé především naše podání českého a slovanského repertoáru – kvůli jazyku, a tím i určité autentičnosti.

Eva Sedláková: Sbor je v opravdu vynikající kondici. Je to zásluha hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, který sbor převzal v době, která nebyla snadná. Dokázal nejen pozdvihnout uměleckou úroveň, ale vrátit sbor na významná mezinárodní pódia. Sbor si získal renomé nejen tady doma, ale i v zahraničí. Jsem opravdu moc ráda, že mohu být u této etapy a napomáhat jí. Vedle vynikající kvality provedení oratorních děl, která je dnes už samozřejmostí, si cením i flexibility a šíře repertoáru. Od náročné tvorby současných skladatelů přes zejména dvacáté století až ke skladbám renesančním, které neuvádíme samozřejmě často, ale teď je například sbor studoval na koncert v Metropolitním muzeu v New Yorku.

Jak obtížné je udržet si dobré renomé sboru v současné konkurenci, a to jak z pohledu tuzemského, tak zahraničního?

Lukáš Vasilek: Konkurence je, je třeba ji sledovat a inspirovat se jí. Zároveň nelze polevovat v práci – pořád je co zlepšovat. Nejdůležitější je udržet si stabilní a nejvyšší možný standard výkonů. Získat dobrou pozici je obtížné a je to vždy běh na dlouhou trať, vlastně jsou to léta dřiny. Naopak ztratit pozici v naší branži lze velmi snadno. Pražský filharmonický sbor si to před lety zažil a cesta zpátky nebyla snadná.

Eva Sedláková: Skvělé renomé je založeno na stálých výborných výkonech. Jak doma, tak v zahraničí. To je stejné. Naši partneři musí mít jistotu, že koncert s námi bude vynikajícím zážitkem. Zejména v cizině je konkurence obrovská.Co vám ve vaší profesi dělá největší radost a naopak co největší starost? A co je na ní pro vás osobně nejtěžší?

Lukáš Vasilek: Největší radostí je vydařený koncert. Vůbec nezáleží na tom, kolik lidí jej slyší a kde se koná. Ten zážitek ze společného „tvoření“ a ze společné emoce přenesené na posluchače je zkrátka neopakovatelný a nenahraditelný. A to je také myslím důvod, proč všichni tuhle profesi děláme, proč se do toho znovu a znovu vrháme. Někdy musím za krátkou dobu nastudovat velké penzum hudby – třeba zároveň nový a capella program a několik kantátových skladeb, do toho třeba operu… Není snadné to všechno uchopit a naučit se. To je moje největší starost a největší stres: zvládnout to všechno doma perfektně nastudovat do první zkoušky. Nikdy si před sbor nestoupnu nepřipravený – ale dostát tomu závazku není v provozu Pražského filharmonického sboru zrovna snadné.

Eva Sedláková: Radost mi dělají nádherné koncerty, dokáží mě přenést přes starosti, které mě zrovna tíží. Dokážu zapomenout na někdy nelehké dohadování honorářů a podmínek pro vystupování nebo zcela běžné pracovní starosti související s vedením organizace. Krásné koncerty přinášejí i další pozvání, a tak je to všechno propojené… Starosti mi touto dobou dělává plánování dalších sezon, kdy jsme závislí na plánování ostatních koncertních pořadatelů. Připadá mi, že poslední dobou se termíny pro ukončení dramaturgie stále posouvají. My se potom dostáváme do docela nepříjemné situace.

Jak jste zatím spokojeni s jubilejní sezonou Pražského filharmonického sboru a co ještě v ní sbor čeká?

Lukáš Vasilek: Máme za sebou úspěšné koncerty v Čechách – kromě České filharmonie jsme měli tu čest vystoupit po letech také s Berlínskými filharmoniky a jejich šéfdirigentem Simonem Rattlem. Absolvovali jsme náročné turné po Spojených státech a Mexiku, nahrávali jsme v Bavorském rozhlase. To všechno jsme stihli za první tři měsíce této sezony a snad i úspěšně. Po Novém roce nás čeká příprava na náš výroční koncert – těším se mimo jiné na Stravinského Svatbu, která v Praze dlouho nezazněla. Pak nám začínají zkoušky v Národním divadle, kde spolu s operním sborem nastudujeme Borise Godunova. Máme před sebou také koncerty s Českou filharmonií (mimo jiné Mahlerovo Vzkříšení s Jiřím Bělohlávkem) a samostatný koncert na Pražském jaru. I letos nás čekají letní zájezdy, především Bregenzský festival, kde letos účinkujeme v Turandot a Hoffmannových povídkách.

Eva Sedláková: Máme za sebou celou podzimní část sezony, která byla extrémně náročná. V září jsme vystupovali na zahajovacích koncertech festivalů tady i v zahraničí, navázali jsme zahajovacími koncerty pražských symfonických těles a koncertem v Berlíně. Od poloviny října do poloviny listopadu jsme byli na zájezdu v Mexiku a Spojených státech, kde jsme celkem vystoupili na osmi samostatných koncertech a šesti koncertech s orchestry. Z toho byly dva koncerty s Českou filharmonií v Los Angeles a San Franciscu. Náročnost takového cestování a koncertování si nikdo snad ani nepředstaví. Naše samostatné koncerty dostaly úžasné kritiky a doufám i další pozvání. Hned po návratu vystoupil sbor spolu s Berlínskou filharmonií pod vedením Simona Rattla v Praze v Beethovenově Symfonii č. 9. Následoval zájezd do Mnichova a dvě vystoupení tady doma.

Hned po Novém roce nás čeká Te Deum Waltera Braunfelse s Českou filharmonií pod vedením Manfreda Honecka. Bude to česká premiéra. Na začátku února připomeneme osmdesáté výročí sboru samostatným slavnostním koncertem v Rudolfinu. Připravili jsme krásný program, jehož rámec budou tvořit dvě reprezentativní díla, která jsou od sebe dobou vzniku vzdálena padesát let: kantáta Les Noces (Svatba) Igora Stravinského a Gloria soudobého anglického skladatele Johna Ruttera. Následuje v březnu premiéra Borise Godunova v Národním divadle, vystoupení s Českou filharmonií a Mahlerovými Symfoniemi č. 2 a 3, Pražské jaro, Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl, Bad Kissingen. Celé léto bude sbor opět vystupovat na prestižním operním festivalu v Bregenzu, kam jsme zváni opakovaně a je to pro nás obrovská čest. Na programu letošního ročníku je Pucinniho Turandot a Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha.

A dejme tomu tři hlavní profesní přání do budoucna?

Lukáš Vasilek: První: Chci, aby Pražský filharmonický sbor pořád zpíval dobře a zlepšoval se. Druhé: Chci, aby měl Pražský filharmonický sbor pořád dost uměleckých příležitostí, které odpovídají jeho úrovni. Třetí: Chci mít méně práce a více času, abych mohl mít profesi, kterou dělám, pořád rád.

Eva Sedláková: Snad jen jedno takové rozšířené – aby se současné vynikající umělecké výkony sboru dařilo držet i do budoucna. S tím jsou spojena všechna pozvání, vynikající dirigenti a prestižní pódia. Je také důležité, aby ve sboru nadále panovala dobrá, přátelská a tvůrčí atmosféra. U uměleckých těles je to ještě důležitější než v jiných oborech. Nedá se nic dělat, emoce jsou součástí výkonu. Přeji si také, aby se podařilo najít řešení pro trvalé sídlo sboru. Sbor si to opravdu zaslouží a já pro to dělám, co mohu. Doufám, že má přání jsou splnitelná a sboru se bude dařit.

Díky za vaše odpovědi, hodně dalších úspěchů!

Vizitky:
Lukáš Vasilek (1980) vystudoval obor dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

V letech 1998–2009 byl sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení, s nímž mimo jiné získal absolutní vítězství na mezinárodních sborových soutěžích – v roce 2003 v Klaipedě a o tři roky později ve Vídni. Za své úspěchy s tímto tělesem obdržel v roce 2005 cenu Unie českých pěveckých sborů „Sbormistr junior”. Ve stejné době vykonával i funkci druhého sbormistra operního sboru Národního divadla v Praze, s nímž nastudoval několik operních titulů.

V roce 2010 sestavil jazzový vokální ansámbl a připravil jej ke spolupráci s Bobbym McFerrinem při jeho koncertech v České republice. Ve stejném roce založil také komorní sbor Martinů Voices, se kterým se zabývá především interpretací sborové tvorby dvacátého a jednadvacátého století. Tento ansámbl pod jeho vedením vystupuje na předních hudebních festivalech (například Pražské jaro) a nahrává CD pro významné společnosti (například Supraphon).

Lukáš Vasilek koncertoval i s několika českými symfonickými orchestry (Filharmonie Hradec Králové, Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, Plzeňská filharmonie, Severočeská filharmonie Teplice).

PhDr. Eva Sedláková vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V devadesátých letech působila na Ministerstvu kultury jako ředitelka Odboru umění, poté zastávala jedenáct let pozici manažerky České filharmonie. Založila a dvanáct let spolupořádala festival „Hudba v synagogách plzeňského regionu“. Od ledna 2011 je ředitelkou Pražského filharmonického sboru.