Pražský filharmonický sbor má v lednu osmdesátiny

  1. 1
  2. 2


Rozhovor s ředitelkou sboru Evou Sedlákovou a hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem 

Osmdesát let Pražského filharmonického sboru už stojí za připomenutí. Čeho, koho či jakých událostí si vy osobně z jeho historie nejvíc ceníte a proč?

Lukáš Vasilek: Každá osobnost, která stála v jeho čele, přinesla něco nového a něco jiného. Nejvýraznější stopu zanechal v Pražském filharmonickém sboru určitě Josef Veselka. Pracoval se zpěváky detailním a do té doby nevídaným způsobem. Dostal sbor na světovou úroveň a jeho zvukový ideál se odráží ve specifické zvukové barvě Pražského filharmonického sboru dodnes. V devadesátých letech pak nastala ideální konstelace díky společenským změnám a zároveň angažování vynikajícího sbormistra Pavla Kühna. Sbor tehdy navázal kontakty s Berlínskými filharmoniky, orchestrem Concertgebouw a Izraelskou filharmonií. Spolupracoval třeba s Abbadem nebo Mehtou. Veselka a Kühn jsou dvě osobnosti, se kterými jsou spojené největší změny a nejvýznamnější události.

Eva Sedláková: Osmdesát let je dlouhá doba nejen v životě člověka. Prvořadou událostí je samozřejmě založení a práce se sborem v počátcích, než si vydobude své místo „na slunci“. Z tohoto pohledu bych vyzdvihla práci prvního sbormistra – Jana Kühna. Sbor řídil čtyřiadvacet let, až do roku 1959. Opravdu ho tedy vybudoval, včetně zajištění jeho trvalé existence ve spojení s Českou filharmonií – to se odehrálo roku 1951. Na jeho práci navázal Josef Veselka, který sbor dovedl k profesionálnímu mistrovství, významně rozšířil jeho repertoár a pozdvihl ho na mezinárodní úroveň. V jeho éře (trvala dvacet dva let) začal sbor uvádět v Rudolfinu i samostatné sborové koncerty, ve kterých předvedl v Praze i díla, která předtím zněla pouze v zahraničí. Všichni hlavní sbormistři byli osobnostmi, sbor ale zásadně formovali během jeho existence, podle mého názoru, tito dva. Na ně v současné době navázal Lukáš Vasilek, který svojí náročností a vyhraněným přístupem sbor přivedl na vynikající úroveň, kdy je sbor schopen interpretace nejnáročnějších vokálních děl světového i českého repertoáru.

Z organizačního hlediska je jistě významné odloučení od České filharmonie v roce 1990. Z dnešního pohledu si myslím, že to nebylo tehdy šťastné rozhodnutí, nicméně jsem ráda, že sbor prokázal za dnes již pětadvacetileté období své samostatnosti svoji opodstatněnost.

V jaké kondici se sbor nachází v současné době? Co je podle vašeho názoru jeho největší předností?

Lukáš Vasilek: Myslím, že sbor je v dobré formě. Jeho výkony jsou stabilní a bez podstatných kvalitativních výkyvů. Snad to není jenom náš neskromný názor – je to vidět na množství a umělecké úrovni nabídek, které dostáváme. Předností Pražského filharmonického sboru je a vždycky musí být na prvním místě umělecká kvalita. Kromě toho ale také flexibilita a všestrannost. Pro zahraniční pořadatele je velmi zajímavé především naše podání českého a slovanského repertoáru – kvůli jazyku, a tím i určité autentičnosti.

Eva Sedláková: Sbor je v opravdu vynikající kondici. Je to zásluha hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, který sbor převzal v době, která nebyla snadná. Dokázal nejen pozdvihnout uměleckou úroveň, ale vrátit sbor na významná mezinárodní pódia. Sbor si získal renomé nejen tady doma, ale i v zahraničí. Jsem opravdu moc ráda, že mohu být u této etapy a napomáhat jí. Vedle vynikající kvality provedení oratorních děl, která je dnes už samozřejmostí, si cením i flexibility a šíře repertoáru. Od náročné tvorby současných skladatelů přes zejména dvacáté století až ke skladbám renesančním, které neuvádíme samozřejmě často, ale teď je například sbor studoval na koncert v Metropolitním muzeu v New Yorku.

Jak obtížné je udržet si dobré renomé sboru v současné konkurenci, a to jak z pohledu tuzemského, tak zahraničního?

Lukáš Vasilek: Konkurence je, je třeba ji sledovat a inspirovat se jí. Zároveň nelze polevovat v práci – pořád je co zlepšovat. Nejdůležitější je udržet si stabilní a nejvyšší možný standard výkonů. Získat dobrou pozici je obtížné a je to vždy běh na dlouhou trať, vlastně jsou to léta dřiny. Naopak ztratit pozici v naší branži lze velmi snadno. Pražský filharmonický sbor si to před lety zažil a cesta zpátky nebyla snadná.

Eva Sedláková: Skvělé renomé je založeno na stálých výborných výkonech. Jak doma, tak v zahraničí. To je stejné. Naši partneři musí mít jistotu, že koncert s námi bude vynikajícím zážitkem. Zejména v cizině je konkurence obrovská.Co vám ve vaší profesi dělá největší radost a naopak co největší starost? A co je na ní pro vás osobně nejtěžší?

Lukáš Vasilek: Největší radostí je vydařený koncert. Vůbec nezáleží na tom, kolik lidí jej slyší a kde se koná. Ten zážitek ze společného „tvoření“ a ze společné emoce přenesené na posluchače je zkrátka neopakovatelný a nenahraditelný. A to je také myslím důvod, proč všichni tuhle profesi děláme, proč se do toho znovu a znovu vrháme. Někdy musím za krátkou dobu nastudovat velké penzum hudby – třeba zároveň nový a capella program a několik kantátových skladeb, do toho třeba operu… Není snadné to všechno uchopit a naučit se. To je moje největší starost a největší stres: zvládnout to všechno doma perfektně nastudovat do první zkoušky. Nikdy si před sbor nestoupnu nepřipravený – ale dostát tomu závazku není v provozu Pražského filharmonického sboru zrovna snadné.

Eva Sedláková: Radost mi dělají nádherné koncerty, dokáží mě přenést přes starosti, které mě zrovna tíží. Dokážu zapomenout na někdy nelehké dohadování honorářů a podmínek pro vystupování nebo zcela běžné pracovní starosti související s vedením organizace. Krásné koncerty přinášejí i další pozvání, a tak je to všechno propojené… Starosti mi touto dobou dělává plánování dalších sezon, kdy jsme závislí na plánování ostatních koncertních pořadatelů. Připadá mi, že poslední dobou se termíny pro ukončení dramaturgie stále posouvají. My se potom dostáváme do docela nepříjemné situace.

Jak jste zatím spokojeni s jubilejní sezonou Pražského filharmonického sboru a co ještě v ní sbor čeká?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na